Praha - Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha rozjelo gestapo a další bezpečnostní složky v okupovaném zbytku českých zemí rozsáhlé vyšetřování. Ale několik týdnů nemohli přijít československým parašutistům na stopu.
Až jim pomohl jeden z nich. Karel Čurda. Právě on má zásadní podíl na tom, že sedm parašutistů včetně Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka neopustili živí kostel svatého Cyrila a Metoděje, kde se ukrývali.
Čurda podlehl teroru, který nacisté po Heydrichově smrti rozpoutali. Před každodenními seznamy popravených nebylo kam utéct, navíc se mezi nimi 12. června 1942 objevili i rodiče parašutisty, s nímž na území Protektorátu seskočil. Dva dny před tím byly srovnány se zemí Lidice.
"Otřáslo to s ním," říká Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu, přední expert na toto období českých dějin.
Čurda byl sám, se svými výčitky
Den poté, co Kubiš s Gabčíkem provedli atentát na Heydricha, odjel Čurda za rodiči mimo Prahu, kde se také o útoku na zastupujícího říšského protektora dozvěděl.
A zatímco ostatní parašutisté byli spolu ukrytí v kryptě kostela v Resslově ulici, Čurda zůstal sám. I se svými výčitkami. Strachem. I o svou rodinu. A tak 13. června napsal na četnickou stanici v Berouně, ať ukončí vraždění, že Heydricha zabili Kubiš a Gabčík. Ale tam list nikdo nebral vážně.
Prozradil úplně všechno
Pak přišlo gestapo s vychytralým tahem: vyhlásilo amnestii i pro ty, kteří se na atentátu jakkoli podíleli. Čurda odjel 16. června do Prahy.
"Řekl všechno, co věděl. A způsobil smrt minimálně dvou set lidí," řekl Aktuálně.cz historik Stehlík. Čurda sice neměl ponětí, kde se jeho kolegové-výsadkáři ukrývají, ale prozradil rodiny, které jim pomáhaly. Ze zatčených lidí pak už gestapo úkryt parašutistů vymlátilo.
Čurda se tímto udáním dostal k podstatné části peněz, které byly vypsány na dopadení atentátníků. Po deseti milionech korun poskytly Berlín a protektorární vláda v Praze.
Okradl ho gestapák
Všechny peníze, které Čurda dostal, ale nikdy neviděl. Z vkladní knížky si mohl měsíčně vybrat jen předem určený obnos. Na samém konci války ho navíc okradl úředník gestapa.
Svým udáním práci pro okupanty Čurda neskončil, stal se konfidentem gestapa. "A bohužel úspěšným," konstatoval historik Stehlík. Čurda měl například hlavní zásluhu na zatčení velitele pozdějšího výsadku Františka Pospíšila.
To už se ale oficiálně nejmenoval Karel Čurda. Vzal si německé jméno Karl Jerhot, oženil se s Němkou, s níž měl i dítě.
Z dobrého vojáka konfidentem
Čurda byl přitom považován za dobrého vojáka. Poté, co na jaře 1942 seskočil do Protektorátu, se například podílel na navádění spojeneckých bombardérů na plzeňskou škodovku - byť nálet skončil kvůli špatnému počasí nezdarem.
"To, co ale dělal později, je neomluvitelné," konstatoval Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu. Po osvobození byl Čurda-Jerhot odsouzen k trestu smrti a v dubnu 1947 oběšen. Jeho žena s dítětem odešly do Rakouska.
