Již druhý měsíc s námi vybíráte 100 českých "NEJ". Rozhodli jsme se do výběru zařadit i Jednotu bratrskou, jak nám někteří z vás radili. Ministerstvo zahraničí si myslí, že tento příspěvek světu není dost reprezentativní a že by měl seznam opustit. Co si myslíte vy? Hlasujte v anketě.

• ZDE najdete přehled všech článků, které se týkají vybírání českých exkluzivit

Skromné začátky

Dřevěná chaloupka v obci Kunvald poblíž Žamberka ve východních Čechách se roku 1457 stala svědkem vzniku nové církve.

Malá skupinka lidí se tehdy pod vedením bratra Řehoře rozhodla opustit stávající husitské hnutí, které jim připadalo kompromisní až zkompromitované. Husité se v mnohém odklonili od původního učení Mistra Jana Husa a po celé zemi začaly vyrůstat malé skupinky nespokojenců, kteří se vůči těmto negativním trendům chtěli vymezit.  

Jednota bratrská, jak se nazvali, se tak přihlásila k odkazu Petra Chelčického a jako svůj ideál si vytýčila tři slova - víru, naději a lásku. Křesťanský život měl být důležitější, než samo učení nebo tradice.

Zpočátku bylo hnutí spíše okrajovým jevem, členové odmítali osobní vzdělávání či účast na správě země a uchylovali se do ústraní. Později však zvítězilo křídlo, které naopak vzdělanost považovalo za potřebnou a podporovalo ji.

Církev se postupně etablovala a získávala si přízeň šlechty, mnozí pánové se přidávali na její stranu (někteří třeba jen sympatizovali nebo byli tajnými členy). Měla ve svých řadách mnoho učenců a vzdělanců a naší kultuře přinesla taková díla, jako překlad Kralické Bible, dílo Daniela Adama z Veleslavína či spisy Jana Blahoslava a Jana Augusty. 

V 16. století se pak k Jednotě bratrské hlásí veká část obyvatel. V roce 1517 měla ve 400 farnostech 200.000 členů. V Čechách a na Moravě vytváří silná centra, kde zakládá školy a rozvíjí sociální péči.

Odchod do exilu

Nadějný vývoj překazila až bitva na Bílé Hoře a následná krutá rekatolizace. Jako ostatní protestantské církve byla i Jednota bratrská zákazána a její členové pronásledováni. Ti, kteří se odmítli vrátit do lůna katolické církve, odešli jako exulanté do ciziny.

To je případ i nejslavnějšího představitele Jednoty bratrské, Jana Amose Komenského, posledního biskupa této církve a evropsky proslulého myslitele a učence, který si vysloužil přízvisko "Učitel národů". Svým způsobem byl i poslední renesanční osobností, která dokázala šíří svého vzdělání a rozhledu obsáhnout téměř veškeré lidské vědění tehdejší doby.

Tisíce těch, kteří se s násilnou změnou režimu nehodlali smířit, odcházeli se smutkem za hranice země. Komenský píše "Kšaft (závěť) umírající matky Jednoty bratrské", spis, ve kterém vyzvedává více jak století a půl trvající blahodárný přínos této církve pro naše země. Končí památnou větou, kterou si národ připomíná vždy v těžkých dobách:

"Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, na hlavy naše uvedeného hříchy našimi, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!"

Do celého světa

Ve dvacátých letech 18. století pak několik rodin, převážně z Moravy, nachází útočiště na panství německého hraběte Zinzendorfa, kde zakládají městečko Ochranov (Herrnhut), spolu s jinými protestanty z dalších zemí, kteří prchali v důsledku třicetileté války. Názorové rozdíly nejprve společný život komplikují, ale v roce 1727 dochází mezi osadníky k zajímavému sjednocení a oživení.

Moravští bratři na misii v severní Americe křtí černochy. Jednota bratrská se dodnes nachází ve 20 různých oblastech celého světa. | Foto: Aktuálně.cz

Od té doby Jednota bratrská opět dostává svému jménu - je jednotná a začínají se u ní projevovat ambice šířit své učení do všech koutů světa.

Již roku 1732 vysílá první misionáře k ostrovu  sv. Tomáše do Karibiku, její představitelé se posléze rozejdou po celém tehdy známém světě (Evropa, severní, jižní i střední Amerika, Asie) a zamíří i na místa dosud civilizací příliš netknutá - na Aljašku, do Grónska, ale i do vnitrozemí Afriky.

Církev, v zahraničí označovaná jako Moravian church (Moravská církev), se posléze uchytila na téměř všech kontinentech, a tak se dnes dělí do čtyř hlavních regionů: afrického, karibského, evropského a severoamerického (viz infobox).

Paradoxem dějin je, že zatímco v dalekých končinách vznikaly místní "pobočky" této církve již od poloviny 18. století, v Čechách, místě svého původu, mohla své kořeny obnovená Jednota bratrská zapustit až po císařském ediktu roku 1861.

A tak, i když jsou v České republice pouhé tři tisíce členů této církve, po celém světě se k odkazu Jednoty bratrské hlásí v přibližně dvou desítkách národů téměř tři čtvrtě milionu lidí.

Setkání s Moravany

Horlivost, zápal pro věc a nadšení Moravských bratří kromě domorodých kmenů v dalekých končinách ovlivnilo občas i životy významných postav evropské historie. Zakladatel metodismu a velký misionář John Wesley (1703-1791) se při jedné ze svých prvních cest do Nového světa na palubě lodi setkal s šestadvaceti Moravskými bratry, jejichž chování, jak píše ve svém deníku, na něj velice zapůsobilo. O tři roky později je dokonce navštěvuje na několik dní v Ochranově a nachází zde mnohou inspiraci pro svoji další práci.

Počínání Martina Luthera pak možná více ovlivnilo Jednotu bratrskou, než opačně, přesto je třeba říci, že mezi tímto německým reformátorem a Moravskými bratry probíhala čilá korespondence a vyjasňování si pozic, zvláště za doby Jana Augusty, který se s Lutherem osobně znal. Vždyť když se po Německu Lutherovo učení teprve začínalo šířit, měla za sebou česká Jednota bratrská již přes 70 let úspěšného trvání a v mnohém tak německou reformaci předstihla.

O přínosu Jana Amose Komenského, kterého Evropa zná pod latinským jménem Comenius, pak netřeba hovořit. Jeho filosofické a náboženské dílo, reforma školského systému či politické styky s předními státníky své doby ho řadí mezi významné osobnosti evropské historie a vzdělanosti.

Z pár lidí v roce 1457 se počet členů Moravských bratrů vyšplhal na současných 3/4 milionu věřících. | Foto: Aktuálně.cz

Jednota bratrská se tak právem může řadit k odkazu naší země Evropě i světu, neboť nejen myšlenky jejich představitelů ovlivňovaly vývoj evropského myšlení, ale odhodlání a vytrvalost jejich členů přineslo civilizaci i do nejvzdálenejších koutů světa.

S trochou nadsázky lze říci, že o stopadesát let dříve, než začal Moravan Tomáš Baťa zakládat své pobočky po celém světě, zakládaly desítky prostých a odhodlaných lidí pobočky "Moravské církve" v končinách ještě vzdálenejších.