reklama
 
 

Stydím se za Soukupa, jak je servilní vůči Zemanovi a Okamurovi, říká jeho někdejší přítel John Bok

18. 1. 2018
Když se ve čtvrtek večer s prezidentem Milošem Zemanem na TV Barrandov objeví ředitel televize Jaromír Soukup, jedním z pravidelných diváků bývá i John Bok. Někdejší disident, signatář Charty 77 a blízký spolupracovník Václava Havla bude sledovat, jak se Soukup popasuje s rolí moderátora tentokrát. Bok a Soukup byli oba členy Transnacionální radikální strany. V rámci tohoto liberálního uskupení bojovali hlavně za zrušení trestu smrti. Bok tvrdí, že "Míra" se od té doby výrazně změnil a zcela se odchýlil od toho, co "radikálové" hlásali. "Musím říct, že mě velmi zklamal. Stydím se za něj," říká na Soukupovu adresu.

Za jakých okolností jste se s panem Soukupem seznámil?

Bylo to krátce po revoluci, někdy na začátku roku 1990. Míra ještě studoval práva, když se přihlásil k nám do Transnacionální radikální strany. Já jsem se s "radikály" založenými v Itálii spojil už v roce 1988. Oni totiž tehdy přijeli do Prahy a 21. srpna udělali na Václaváku demonstraci. Řetězy a zámky se připoutali u sochy svatého Václava. Žádali, ať sovětské tanky opustí Československo. Byli u toho Italové, Francouzi, Maďaři… Na Západě toho byly plné noviny, ale tady se to ututlalo. Potom se obrátili na český disent, chtěli spolupracovat, někdo je odkázal na mě. Tak začala moje spolupráce… A Míra Soukup se k nám těsně po revoluci přidal.

Jakou politiku jste prosazovali?

Radikálové v celé Evropě vycházeli z levicových akcentací a dodnes tak vlastně fungují, ale ne takovým tím klasickým ideologickým způsobem, ale spíše z hlediska obrany lidských práv. Usilovali například o právo odmítnout vojenskou službu, právo na interrupci, zasazovali se o ochranu menšin, homosexuálů či o dekriminalizaci drog. Klidně hulili trávu na tiskové konferenci, za což pak byli trestáni. A právě tento postup se mi na nich líbil - to totiž nebylo jen plané žvanění, ale vystavování se riziku, porušovali zákazy, které jsou v nepřirozenosti společnosti.

Tady u nás jsme se po revoluci zaměřili hlavně na zrušení trestu smrti. Rozjeli jsme kampaň. Podporoval nás i Vašek Havel. Už pár týdnů po revoluci jsem byl s Magorem (Ivan Martin Jirous, vůdčí postava českého undergroundu - pozn. red.) na konferenci radikálů v Itálii. Magor tam vyváděl jak utržený ze řetězu, koupal se nahý v kašně přímo proti Pantheonu a Italové z nás byli nadšení (smích).

A u toho už byl i Jaromír Soukup?

Přidal se brzy poté. A byl skvělý. A skvělá byla i jeho tehdejší přítelkyně, pozdější manželka, která byla též členkou radikálů.

Tím, že Míra studoval práva, měl trochu jiný vhled, přičemž jeho argumentace byla jednoznačná a trefná. Ten zásadní pohled byl, že trest smrti je vlastně revanš. Stát se dostává na úroveň toho zločince, který páchá odporný čin vraždy. Najednou dělá to samé, on se mstí. Naše společnost by měla být tak silná, aby toho člověka, který něco tak trestuhodného spáchal, unesla jako břemeno. A tohle jsme se snažili lidem vysvětlovat.

Chodili jsme s ostatními na vládu, do parlamentu, lámali úředníky, dokonce nás přijal i Alexander Dubček. Ale já vám teď už detailně neřeknu, u čeho Míra byl a u čeho ne, už je to dávno, ale aktivní rozhodně byl. O to víc mě dnes překvapuje, jakou politiku podporuje teď. Mám strach, že kdyby se dnes rozhodovalo o trestu smrti, přidal by se k těm, kteří jsou pro jeho obnovu.

Vy jste už neměl nikdy příležitost si s ním o tom popovídat? Přestali jste se stýkat?

Jak ten revoluční kvas skončil, všichni se rozprchli. Také Míra se mi časem vytratil, na dlouhá léta jsem jej ztratil ze zřetele. Až po letech - mohlo to být někdy kolem roku 2009 - mě kolega upozornil na to, že Jaromír Soukup, tehdy už majitel velké mediální agentury, se o mně někde pochvalně zmínil v nějakém rozhovoru. Ale já do té doby netušil, že je to ten samý člověk, kterého jsem znal z dob revoluce. A nikdy by mě nenapadlo, že je to i ten samý, který byl za Stranu zelených v Topolánkově vládě jako náměstek na ministerstvu školství, protože nikde nebyla jeho fotka a to jméno není tak neobvyklé.

Když jsem se to dozvěděl, sehnal jsem na něj číslo, zavolal jsem mu a potom jsme se i potkali v jeho tehdejší kanceláři na Malostranském náměstí. Ale i tehdy mi připadalo, že je v zásadě pořád stejný idealista, navzdory tomu, že už měl velkou a úspěšnou firmu. Dokonce zcela nezištně dvakrát finančně podpořil i náš spolek Šalamoun (spolek na podporu nezávislé justice - pozn.red.), který byl tehdy ve značné finanční tísni. Pokaždé částkou 200 tisíc korun, bez jakýchkoliv podmínek. Žádný nafoukanec. Nechápu, co se s ním potom stalo.

Co máte na mysli?

No tu hrůzu, co teď vidím na TV Barrandov. Já už na to fakt nemůžu koukat, jak servilně leze Zemanovi nebo Okamurovi do zadku a plácá úplné pitomosti. Je to trapné, stydím se za něj, byť by se mě to už nemuselo týkat. Nedovedu si to srovnat s tím člověkem, kterého jsem poznal v tom roce 1990, který byl velmi angažovaný, voluntaristický, živý, inteligentní. Když se na to někdy dívám, tak si říkám, nedělá si pr**l? Vždyť to není možné, ale asi je. I to, že to už není žádný mladý kluk, a přesto se obléká hipstersky, mě zaráží, ale to jsou jen detaily.

Zamýšlel jste se, co způsobilo onen zvrat?

To nevím a netuším. To byste za ním asi museli jít vy.

Zkoušeli jsme jej kontaktovat, ale na naše otázky přestal reagovat. Nicméně na jeho obranu je třeba říct, že podobné názory jako on dnes razí i řada jiných lidí, kteří dříve podporovali "tradiční" politiku.

Faktem je, že nikdy nevíte, co s vámi v životě zamává, pokud jste si tím sám neprošel. Jde o osobní dispozice. Mně lidé říkají, že jsem pořád stejný. Ale já třeba nikdy netoužil po majetku, nikdy jsem netoužil po moci. Byl jsem vychován jak svými anglickými, tak českými předky v duchu služby veřejnosti. A chci do smrti zůstat idealistou. 

I dnes máme třeba spoustu špičkových lékařů ve státních nemocnicích a nejdou si založit svou soukromou nemocnici. Dělají to i za cenu nižšího příjmu, stejně i učitelé, mají prostě v sobě dispozici k tomu veřejnému, obecnému. Tím ale neodsuzuji nikoho z podnikatelů. Znám jich spoustu, co zůstali naprosto normální a slušní. To je jenom věc volby.

Jaromír Soukup mluví o tom, že on jediný nikoho necenzuruje, že jen na TV Barrandov vládne skutečná pluralita.

Ale vždyť on okatě straní lidem, kteří jsou pro mě zmetci. Profesora Drahoše snižoval a dehonestoval. Když je pro pluralitu, tak by jej měl akceptovat, a ne ho dehonestovat. To, co tam předvádí, si nedovolil ani Vladimír Železný na TV Nova. On jej asi chce dohnat a předehnat, ale za Železného to byla úplně jiná úroveň. A já se už vůbec nedivím, když ta mediální rada - která jinak stojí za prd - to už s ním chce začít řešit.

Co by podle vás dnes v debatě Miloši Zemanovi asi řekl ten mladý revoluční Soukup, jak jste jej znal?

No, to by byla radost (smích). Určitě by mu kladl otázky, které by Zemana rozložily. Určitě by se jej ptal v tom duchu, jak vlastně může být tak arogantní, jak může neustále ponižovat určité skupiny lidí, kteří jsou vůči němu kritičtí. Nebyla by to rozhodně procházka růžovým sadem, myslím, že Zeman by tu židli velmi rychle opustil.

Věřím, že by Míra argumentoval tak, jak stále argumentuji já. A já nekritizuji Zemana proto, že s jeho názory nesouhlasím. Vůbec ne, já jej kritizuji za to jeho chování. Vždyť porušuje ústavu, odmítá jmenovat profesory, dehonestuje institut milosti, neřeší, že jeho kancléř nemá bezpečnostní prověrku… Tohle si žádný jiný prezident nedovolil! A já mám strach, že jestli tam zůstane, bude to ještě horší. Brzy na tom budeme jako za generála Svobody, který nakonec ležel ve střešovické nemocnici "na trubičkách" a prezidenta jsme měli jen formálně. O to větší roli začnou hrát ti lidé, kteří jsou kolem Zemana. Ti Mynářové a Nejedlí, kteří jej nejvíce potřebují pro své kšefty.

Ale Míra Soukup se raději naváží do Jiřího Drahoše, že je nevýrazný. Já přitom vím, jak Drahoš žil, co si myslí, v co věří. U Zemana to vůbec netuším. Kdyby se profesor Drahoš stal prezidentem, přiblížíme se situaci na Slovensku, kde mají korektního a vzdělaného prezidenta Kisku. Pro mě osobně by to byl velký svátek, a kdyby Míra zůstal takový, jak jsem jej znal, tak pro něj jistě taky.

autor: Jiří Pšenička | 18. 1. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama