Dostali jsme téma. Všichni pomalu začínali psát. Ve třídě bylo takové ticho, že kdyby učitelce spadl kousek papíru, všichni by leknutím nadskočili. Toto ticho přerušovalo jen souvislé klepání do klávesnice, které vytvářeli mí spolužáci a spolužačky.

Paní učitelka si něco dělala na počítači. Čtyři holky v zadní lavici už plynule přejížděly prsty po klávesnici. Vedle mě seděla Anička, která už také psala, a já zpozorovala, že jsem jediná, kdo se tu ještě rozhlíží a nepíše. O závislosti na alkoholu, cigaretách, nebo automatech… O tom píše každý! Shrbila jsem se na židli a nenápadně zašilhala po hodinách. Ještě půl hodiny. Mojí hlavou se toho honilo spoustu a jen nepatrně tudy prolétl nápad. Rychle jsem běhání myšlenek v mojí hlavě zastavila a o kousek vrátila zpět. A hned jsem věděla, o čem budu psát.

Na úvod si rozhodně nemyslím, že závislost na drogách, alkoholu, cigaretách, čokoládě, čaji, počítačových hrách, automatech, na hudbě (můj případ) nebo na kousání nehtů není jediná. Mě napadla jedna neméně nebezpečná závislost, a to závislost na jiném člověku. A to ji nepodceňujte, mohlo by vám to hodně ublížit.

Můžete mít někoho rádi, můžete se s někým kamarádit, chodit ven, můžete někoho milovat, něco s někým podniknout podle libosti, klidně všechen svůj volný čas... Ale nesmíte v sobě cítit pocit nesvobody, sevření, toho, že nic nestíháte a že trávíte čas s někým, přitom byste rádi dělali něco jiného -projížděli se na kole, učili se, zkusili si uvařit podle receptu vaší babičky...

A taky se můžete bavit, s kým chcete, ale (zvláště na základní škole) když máte nejlepší kamarádku a ona s vámi začne zacházet jako s jejím majetkem, vy si to neuvědomíte. Ale potom vám to někdo řekne, že mu to tak příjde a vy si to nepřiznáte, a ani o tom nebudete přemýšlet. Když to ale v hloubi duše začnete cítit, je to právě ten pocit nesvobody. Lék neznám, snad jen si od kamarádky dát mírně odstup a říct si, že taky existuje slovo NE.

Ale musíte i přemýšlet nad tím, jestli se tak nechováte vy. Já nad tím přemýšlím často u své kamarádky, která je takové mírné povahy a dost stydlivá. A ona na všechno kýve, s ní je to těžké. Takže se možná i teď zamyslete nad svými přáteli, jak to s nimi máte. Taky je hodně důležité na nikom „neviset", je to možná ještě horší než to předešlé, protože to předešlé si uvědomíte a můžete s tím něco dělat, toto si uvědomíte většinou až pozdě. Protože když máte jednu jedinou kamarádku a čekáte, že vám to vyjde navždy - nevyjde. Jednou se pohádáte a vy nebudete mít, s kým se bavit.

Samozřejmě asi není nejlepší mít kamarádku do „zálohy", spíše se bavit s více lidmi, i ti jsou fajn.  A může trvat dlouho, než si najdete novou kamarádku. Taky mě napadá poslední „druh" závislosti na někom. Je to závislost na tom, aby vás měl někdo rád, aby ste byli oblíbení.

Ano, je důležité, aby vás měl někdo rád, ale tohle je myšlené jinak. Jste ve škole s kamarádem a cítíte se dobře, jste ve třídě oblíbení, středem pozornosti, se všemi žertujete. Kamarádka onemocní a vy si najednou připadáte jako drobná rybka v moři spolužáků, i to je špatně, měli byste se cítit tak, jací jste. A když budete oblíbení a bez ní budete jako šedé myšky, na oblíbenosti Vám to zrovna nepřidá.

Mohl by se vymyslet nějaký stroj, který by přišel na to, jestli nejste na někom závislí, jen by se na vás napojily nějaké hadičky a bylo by to. A bylo by to hodně levné a lidé by tam chodili pravidelně, třeba jako k zubaři. Tak jsem napsala snad všechno, co jsem napsat chtěla, a doufám, že jsem se správně vyjádřila.