Praha - Před rokem a půl se herec Martin Stropnický, v té době autor novinových sloupků, rozhodl vstoupit společně s hnutím ANO Andreje Babiše do politiky. Loni v lednu se pak k nelibosti prezidenta Miloše Zemana stal ministrem obrany.
V druhé části rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví mimo jiné o tom, dokdy by chtěl být členem vlády a zda by se pak chtěl dát na dráhu diplomata. „Dělal jsem tu práci už třikrát, tak o tom možná něco tuším,“ říká bývalý velvyslanec v Itálii, Portugalsku a ve Vatikánu. První díl rozhovoru si můžete přečíst ZDE.
Jedná se vám s prezidentem Zemanem v poslední době lépe? Nedávno jste na sněmu ANO oznámil, že jste si začali tykat.
Jedná se mi s ním rozhodně lépe. Nutno poznamenat, že jsem dřív určitý čas psal v jednom nejmenovaném deníku sloupky a že jsem se v nich párkrát o pana prezidenta taky pěkně otřel. Byl by malý zázrak, kdyby si to nepamatoval.
A chtěl byste, aby si to nepamatoval?
Ne, to by znamenalo, že jsem to napsal špatně. Ale musím říct, že to nepřispělo k tomu našemu začátku. Na druhou stranu musím kvitovat, že se nad to dokázal povznést a ze skromných začátků se vyvinul normální kontakt. Vždycky to bude trochu citlivé, protože pravomoc hlavy státu je specifická. Míří na dva resorty (obrana a zahraničí, pozn. red.) a pan prezident má občas různé návrhy nebo přání, která jsou někdy lépe realizovatelná, někdy hůře.
Vrátím se k těm vašim sloupkům, které jste psal před dvěma lety do MF Dnes. Psával jste tam mimo jiné o tom, že se Zeman chová jako buran a podobně. Jak se k tomu dneska stavíte: že jste se tehdy pletl, nebo že Zeman změnil své chování? Anebo to prostě z pozice ministra obrany už raději nekomentujete?
Nemůžu vám odpovědět jinak, než že jako občan jsem měl velikou svobodu hodnotit vlastně kohokoliv. Až si to kolikrát dneska závidím, protože jako ministr mám ten prostor menší. To neznamená, že bych byl nějaký oportunista nebo zbabělý kariérista, ale musím respektovat štábní kulturu. A mou povinností je se kultivovaně ozvat i hlavě státu, pokud by třeba armádu hnala směrem, který považuju za špatný. Ale rozhodně už do mého portfolia nespadá, abych mu vystavoval nějaké vysvědčení. Pan prezident je velice svébytná, výrazná osobnost, ale dál už nepůjdu. Myslím, že rozumím mnoha jeho výrokům nebo i činům, ale to pojmenuju, až přestanu být ministrem.
Politika vás tedy proměnila, minimálně v tom, že už nejste tak svobodný. Nelitujete toho, že jste do ní vstoupil?
Nelituju, protože nepočítat s něčím takovým by bylo naivní. Zaplatíte jistou, řekněme, občanskou cenu, která se promítá do takových obyčejných věcí: totálně ztratíte soukromí, přijdete o kapacitu rodinného života… Zní to jako fráze, ale ta cena je vážně vysoká. Docela mě to trápí, protože už mi není třicet, abych si mohl říct, že to doženu za deset let. To, jak celé moje okolí o mě doslova přišlo, to mě netěší, ale na druhou stranu - nemůžu z toho vinit nikoho jiného než sám sebe.
A uklidňujete se tím, že to brzy skončí?
Uklidňuju se, to máte pravdu, tím, že mi není třicet ani čtyřicet, nemusím uvažovat jako politik, který musí být znovu zvolen a znovu a zase… jinak bude konec světa. Mám ambici pokud možno tento mandát dokončit do pokud možno řádných voleb a říct si, že odcházím z ministerstva, které je v lepším stavu, než když jsem do něj přicházel. To je moje ambice.
Upřímně řečeno, když se na vaši relativně krátkou politickou kariéru člověk dívá zvenčí, vypadá to, že jste si ji plánoval trochu jinak, než kudy se nakonec ubírá. Narážím tím na vaši původní ambici být druhým mužem ANO, nakonec jste se musel smířit s tím, že předseda Babiš měl jinou prioritu.
Na pozici prvního místopředsedy ANO mě původně navrhl jeden pražský obvod, pak se cosi stalo, já měl přitom jakousi celkovou podporu pana předsedy, ale pak začala série článků, koho podporuje víc a koho méně, a proč ne a proč ano. A vzniknul z toho jistý zmatek. Objektivně řečeno, být prvním místopředsedou, to je full time job, to je vlastně výkonný ředitel té partaje. Při tom se ministrovat nedá.
Tak jste nakonec nekandidoval ani na řadového místopředsedu a stal se jen členem třináctičlenného předsednictva. To je ta pozměněná dráha, jak jsem o ni mluvil.
Být členem předsednictva mi ale také umožňuje promlouvat k dění v našem hnutí a k jeho programu, protože bych se opravdu nechtěl jednoho rána probudit a dočíst se na internetu, že třeba v oblasti kultury je politika ANO taková a taková, a já bych tom nic předem nevěděl. A to, že vedení ANO je poskládáno docela pestře, je prostě jistý odraz členské struktury toho celého hnutí…
… která je možná jiná, než jste si myslel na začátku, ne?
Tak samozřejmě na začátku, ať je vám kolik chcete, do toho jdete s nějakým ideálem, možná i špetkou naivity. Ale to je taky potřeba. Jinak byste neměl sílu dělat věci, které jsou nepohodlné. Teď jsme až po uši v praxi. Netvrdím, že je to močál, ale samozřejmě už v tom není jakási romantická euforie onoho začátku, která byla opravdu velmi silná. Nám se skutečně podařilo v utrmácených lidech vyvolat naději; a to je nesmírně závazná věc.
Myslíte, že tu jejich naději naplňujete v praxi?
Když to vezmu přes čísla z průzkumů, tak nejspíš ano.
Po vynuceném odchodu Heleny Válkové z funkce ministryně spravedlnosti jste řekl, že sedíte na podobně horkém křesle a že si připadáte jak v příběhu o deseti malých černoušcích. Myslíte, že na tomto horkém křesle dožijete konce volebního období?
Přiznám bez mučení, že tuto ambici mám. Přece jen nikdo neodchází rád z takhle vysokého místa s nějakou pětkou. To by bylo proti přírodě.
Kde byste se po dosavadní zkušenosti z politiky viděl po příštích volbách raději: ve funkci ministra, nebo spíš v další sérii televizní Kriminálky Anděl?
To vůbec nevím. Opravdu. Nevím, co bych radši. Většinou, když jsem dostal nějakou zajímavou práci, tak to nebyla ta, o které bych snil, stejně tak u rolí. Najednou to na mě prostě spadlo. Pak jde o to být připraven a hodně na sobě dál pracovat. Beru život jako docela zajímavé dobrodružství. Nalinkované kariéry jsou pro jiné. I když s tím stoupajícím věkem musí být člověk obezřetnější.
Pak je tu ještě jedna možnost, o níž se v zákulisí v souvislosti s vámi docela často mluví: kariéra velvyslance. I na ni se snažíte být připraven?
Je pravda, že občas se o sobě dočtu, že někam jedu jako excelence. Je to docela zábavné. Jestli jsem připraven? Dělal jsem tu práci už třikrát, tak o tom možná něco tuším. Ale vážně: teď jsem ministrem obrany a rozhodně nemám v plánu balit kufry.
