"Tady se odjakživa, od národního obrození, na herce a obecně na umělce dávalo víc než jinde ve světě a tím víc je to určitá příležitost," říká tvář Dejvického divadla k tomu, zda by se měli umělci vyjadřovat ke společenskému dění a politice. Sám přiznává, že u určitých otázek dnešního světa "vypíná", jiné věci ho zase doslova dráždí.
Vadí mu zvláště lidé, kteří agresivitu a konfrontaci rozdmýchávají - především když jde o politiky: "Některé obličeje vůbec nemusím a nevydržím poslouchat, tak daleko to došlo."
Krobota z jeho rolí diváci znají jako trochu "zadumaného morouse". "Nemyslím, že takový jsem. To možná dělá ostýchavost projevit se. Ale ta charakteristika mě baví, asi nemám zapotřebí z toho nějak vystupovat," vysvětluje dramatik a prozrazuje, že naštěstí nemusí brát projekty, se kterými se neztotožňuje. "Ale některé věci dělám proto, abych se udržel v nějaké fyzické i mentální kondici," přiznává.
Bývalý umělecký šéf Dejvického divadla v rozhovoru mluví také o tom, že se funkce vzdal i proto, že ho trochu začala svazovat zodpovědnost. "Tak jsem si dovolil trochu nezodpovědnosti a skončil jsem," říká a dodává, že kdyby dnes působil v čele slavného pražského divadelního souboru, byl by ve svých nápadech možná trochu "divočejší".
A jak přijímá, když se do něj pustí kritici? "Nejvíc mě mrzí, když je kritika napsaná šmahem. Když člověk ví, že si onen kritik řekl 'to je blbě', napíše to na jednu stránku, vůbec si nedá práci o tom přemýšlet dál a vychází jen z nějakého pocitu. To mně vadí," dodává herec.
