Milan Šteindler si zahrál drobnou roli ve filmu režisérky Agnieszky Holland Hranice, který vstupuje do českých kin. Posléze sledoval, jak bouřlivé reakce snímek v Polsku vyvolal. Absolventka pražské FAMU si dokonce kvůli výhrůžkám musela pořídit ochranku.

"Je pro mě nepřijatelné, že někdo film, který vlastně vyzývá k lidskosti, zneužívá v politickém boji a označuje ho za nacistickou propagandu. To už je něco, co nechápu, zvlášť v Polsku," reaguje Šteindler na skutečnost, že se film u našich severních sousedů stal součástí předvolební kampaně. A zároveň doplňuje, že pro něj natáčení se slavnou režisérkou byla velká škola.

"Když jsem v minulosti režíroval, byl jsem poměrně silný nervák a paní režisérka je jednak velmi klidná, ví naprosto přesně, co chce, a má velmi efektivní způsob natáčení, takže jí to jde od ruky. Pro mě to byla velká škola i ve způsobu jednání režiséra s hercem," popisuje.

V rozhovoru s Lindou Bartošovou se vyjadřuje i k současné situaci v Česku a upozorňuje, že nesouhlasí s myšlenkami, které prezentují například organizátoři takzvaných demonstrací "proti chudobě". "Oni vlastně zneužívají právě ty, kteří jakousi chudobou trpí. Rozdělení společnosti je natolik hluboké, že není zatím úplně možné, abychom si podali ruce a řekli si, že všechno je OK," míní.

Milan Šteindler se vrací i k období, kdy trpěl depresemi a problémy řešil alkoholem. Na otázku, zda není typem umělce, který humor rozdává ostatním tak moc, že mu už nezbude po sebe, odpovídá, že možná i částečně ano. "Vždycky jsem inklinoval k pesimismu. Měl jsem to po otci. A moje heslo znělo: Člověk si zvykne i na šibenici. Takhle jsem se vlastně cítil, ale divadlo nebo herecký projev byl pro mě vždy jakýmsi osvobozením," dodává. 

Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci.