"Nestane se hned první den, že vás vezmou a hodí ze schodů po hlavě. Předchází tomu mnohdy několik let, kdy to pomalu postupuje od ostrakizace a drobného zesměšňování," říká Kotík k tomu, že v Česku prožilo šikanu mezi dvaceti až čtyřiceti procenty dětí.
Jeho organizace má už deset let na starost program, který má za cíl šikanu na školách minimalizovat. "Dodnes si spousta škol myslí, že tenhle problém nemají," kritizuje odborník.
Přestože školy často mívají vlastní metodiky prevence šikany, ne vždy to podle Kotíka dostačuje na to, aby se drsné chování mezi dětmi včas odhalilo a vyřešilo. V rozhovoru dává příklad třídy, kde žáci na výletě svalili na zem, zkopali a poplivali staršího spolužáka.
"V té třídě bylo úplně normální, že když někdo přesáhl loktem na něčí půlku lavice, tak se píchl kružítkem do nohy. Hranice chování byly v té třídě naprosto posunuté," vzpomíná Kotík, že až případ zbitého chlapce učitelky šokoval natolik, že škola začala problém řešit.
Tam, kde se šikana děje, je podle odborníka především stěžejní opravit vztahy. Pomoci je nutné nejen oběti, ale i agresorovi. "Nepředstavujme si, že to jsou nějaké deviantní děti. Šikana se děje kvůli tomu, že si vlastně hledám nějaké místo ve skupině," říká k tomu, že se často může stát agresorem i sama oběť, protože je zahnána do kouta.
"Na první pohled nemusí být jasné, že ten, kdo mlátí, není agresor. Může to být dlouhodobá oběť třídy, která to už nevydržela, bouchly jí saze a prostě dala tou pěstí, protože už je zoufalá," upozorňuje Kotík.