"Zabít rybu by měl umět každý rybář, protože může nastat situace, kdy to bude muset udělat. Já rybu dokážu zabít, dokážu ji i vykuchat, ale na takové vaření, abych z toho udělal nějakou 'špicu', tak do toho mám ještě opravdu daleko," přiznává Houška, který prý nejraději všechny ulovené ryby vrací zpět do vody.
Nejcennější jsou pro něj ty ryby, které ještě nikdy nebyly na háčku. A na některé se prý nebojí čekat i několik měsíců. "Pokud se mi podaří uspět, tak to jsou okamžiky, na které se jen tak nezapomene. To jsou pro mě právě ty neskutečně vzácné úlovky," říká Houška a přiznává, že jsou určité druhy ryb, které se mu ještě pokořit nepovedlo.
Speciální disciplínou je podle mladého rybáře situace, kdy se člověku povede "zaseknout" rybu, která je silnější než on. Jemu samotnému se to také stalo, když mu zabral odhadem asi dva a půl metru dlouhý a sto kilogramů těžký sumec. "Bylo to, jako když se rozjede vlak," popisuje Houška boj se sumcem.
Houška v rozhovoru mluví také o tom, že čekání na ten pravý úlovek rozhodně není žádná nuda, jak si může spousta lidí myslet. "Rybář musí přemýšlet o tom, jakým způsobem ji přelstít a co jí naservírovat za nástrahu, aby uspěl. V hlavě se tak honí spousta myšlenek a občas i pěkné deprese, když se nedaří," přiznává.
A bez čeho by jako zálesák do přírody nikdy nevyrazil? "Jsou to věci, které mám u sebe vždycky - křesadlo pro rozdělání ohně, nůž, bez kterého se v nouzi jen tak neobejdete, a poslední věcí, která může zálesákovi hodně pomoct, je vodní filtr. Vždycky se hodí i nějaké lano nebo provázek, kterým se dá také vyřešit spousta věcí," radí Matěj Houška všem, kteří chtějí strávit nějaký čas v divočině.
