Po delší odmlce se vrátila k divadlu ve hře Vlaštovka, kde má nejen hlavní roli, ale zároveň je i její režisérkou. Pauzu si dala Jitka Čvančarová hlavně proto, že se prý cítila jako "vařená žába", popisuje v rozhovoru se Světlanou Witowskou.
"Bylo to období dlouhodobější frustrace, která se nějak vršila a vyústila v to, že jsem si řekla: Dost, takhle dál ne," popisuje herečka, která prý počítala i s variantou, že se na pódium a před filmové kamery už nevrátí a bude se věnovat pouze charitativní činnosti.
Čvančarová v rozhovoru hovoří také o tom, že jí na současném filmovém průmyslu vadí jistý amatérismus. "Myslím, že se dá bavit kvalitně. Člověk nemusí používat opravdu nejpřízemnější a nejvíc podlézavý způsob humoru. To opravdu není nutné. My jako umělci a tvůrci v tomhle máme velkou zodpovědnost," nabádá herečka a přiznává, že v poslední době ji zaujal především film Agniezsky Hollandové Hranice. "Je to jedno z těch zázračných uměleckých děl, která probouzí v lidech humanitu," láká Čvančarová.
Herečka v rozhovoru mluví také o tom, proč je jí mužský svět bližší než ten ženský. "Je takový přímější a hraje se tam mnohem méně her, a na ty já nejsem zvědavá," popisuje Čvančarová, která prý nejen na svých humanitárních cestách s UNICEF zjistila, že má dobrý odhad na druhé. "Můj celý život je pozorováním lidských charakterů a myslím, že lidi dokážu dobře 'rentgenovat'. Umím docela odhadnout, kdy se nechovají autenticky," dodává herečka.
