"To místo bojuje s nedostatkem naděje, protože pohraniční regiony procházejí periferizací už mnoho desítek let. Trendy vysídlování venkova probíhají už relativně dlouho, a my jsme bohužel zvyklí měřit úspěch počtem obyvatel," vzpomíná filantrop na doby, kdy se svojí iniciativou začínal a měl obavu, že velké věci v takovém místě, jako je Broumov, nepůjdou realizovat.
"Klášter byl jednou z ukázek, že to jde, když se vyrazí na nějakou pomyslnou cestu a člověk se nenechá odradit tím, že cíl je příliš velký nebo příliš náročný," vysvětluje.
"Vždycky je potřeba někoho, kdo je tím tahounem, kdo se věci snaží posouvat dopředu. Kdo je opravdu vezme za své, snaží se k nim najít partnerství a vysvětlovat důležitost svého konání," říká Školník k tomu, jestli si myslí, že by se region obešel bez jeho "zásahu". Zároveň souhlasí s tvrzením, že vztah Čechů k veřejnému prostoru je problematický a je potřeba ho kultivovat.
A co se Jan Školník naučil na svých poutích po Česku? "Že i na tom nejmenším, nejodlehlejším místě potkáte lidi, kteří jsou úžasní. A když jste otevření se s nimi potkávat a mluvit, tak je to radost," vysvětluje. Každé místo má podle něj co nabídnout a záleží jen na tom, co člověk hledá. "Ale ten skutečný klid nenajdete. Ten máte v sobě pořád, ať už jste kdekoliv," dodává.
