"Praha má 500 kilometrů čtverečních a Praha 1 - tedy to, kvůli čemu sem jezdí lidé z celého světa - má 5 kilometrů čtverečních. Tedy jedno procento celé plochy města. A v té části, která má velice malé množství místních obyvatel a velké množství návštěvníků, já žiju. Tomu odpovídá stav veřejného prostoru a toho, jak se tam cítíte," popisuje stav veřejného prostoru v hlavním městě Gebrian. Brno je podle něj v tomto ohledu "zdravější", Ostrava zase působí spíše jakou souměstí než ucelené město: "Nemá centrum a vy na to jako návštěvník nejste moc připravený," porovnává architekt život ve třech největších českých městech.
Gebrianovi nejvíce vadí, jak Češi přistupují k péči o veřejný prostor. "Nejsme schopni ho opečovávat, čistit, opravovat, měnit defekty. Zvládneme chodit dlouhé roky, někdy dokonce desítky let poblíž věcí, které jsou zdevastované, zničené, nefungují a my to už nevidíme," komentuje a dodává, že je to často dané i tím, že Češi nejsou zvyklí trávit tolik času "venku". "Většina lidí tráví svůj čas spíš vevnitř - v práci, v interiéru, ve škole, doma. Anebo v přírodě někde mimo to město," vysvětluje odborník.
A jak vytvořit prostor, kde se budou všechny skupiny obyvatel cítit dobře? Podle Gebriana platí tvrzení bývalého starosty Bogoty Enriqua Peñalosy: "Ten řekl, že co je dobré pro staré, handicapované a děti, je dobré pro všechny ostatní, a je to strašně jednoduchá myšlenka. To znamená, nejdřív se zamyslíte nad tím, kdo jsou ti nejslabší uživatelé toho veřejného prostoru, a pokusíte se ho vytvořit tak, aby ho mohli užívat. A já mám pocit, že my takhle vůbec nepřemýšlíme," uzavírá architekt.
