Praha - Veřejnost jej zřejmě asi ani nezná. Od čtvrtka 1. listopadu 2007 má ale místo v historii pokusů vyrovnat se s minulostí jisté. Soudce Petr Braun odsoudil bývalou prokurátoku Ludmilu Brožovou-Polednovou za účast na zinscenovaném procesu s Miladou Horákovou.
Jde o jeden z prvních rozsudků, kdy byl potrestán představitel komunistické justice. Snaha o potrestání zločinů komunismu dosud vždy vycházela spíše naprázdno: viz. případy prokurátora Vaše či brutálního vyšetřovatele StB Grebeníčka.
Petr Braun ztělesňuje prototyp ideálního soudce: drží se sice striktně paragrafů, ale používá u toho i selský rozum. Kromě toho často postupuje jako vyšetřující soudce: sám si obstarává důkazy a to, co mu předkládá obžaloba a policie, úzkostlivě prověřuje.
Ví, co je zinscenovaný proces
Poprvé na sebe víc upozornil kauzou bývalého příslušníka BIS, kterého tajná služba chtěla nechat zavřít za údajné násilné delikty. Soudce Braun ale během procesu záhy přišel na to, že proces je vykonstruovaný a neváhal to říkat pěkně nahlas.
Roman Hrubant byl obviněn a uvržen do vazby záhy poté, co splnil supertajný úkol a vypátral, odkud k politikům tečou informace z tajné služby. Soudce Braun hned během prvního kola procesu a výslechu prvního svědka zjistil, že svědectví proti Hrubantovi jsou zmanipulovaná.
"Opravdu nezlobte se, ale jak jste se zároveň mohla bavit s obviněným přátelsky u baru a jak vás v ten okamžik měl sexuálně obtěžovat v soukromé místnosti?" ptal se svědkyně, která Hrubanta lživě obvinila znásilnění.
Agenta následně pustil z vazby a proces dál vedl tak pečlivě a detailně, že i sám státní zástupce ve finále požádal, aby byl Hrubant zbaven obvinění. Soudce Braun jej nakonec skutečně očistil.
Soudce proti proudu
Soudil i případy, kdy neváhal jít proti proudu. V době, kdy společnost volala po přísných trestech pro dlužníky zkrachovalých bank, osvobodil podnikatelku, po níž zůstal mnohamiliónový dluh u Investiční a poštovní banky. Její stíhání iniciovala ČSOB, která IPB po jejím pádu převzala.
Soudce Braun však během procesu zjistil, že podnikatelka postupovala výlučně podle pravidel dohodnutých s bankou. A hlavně: splácela, byť opožděně. A nadto byla součástí dohod smlouva, podle níž podnikatelka zastavila bance lukrativní budovu, kterou mohl finanční ústav v případě nesplácení úvěru kdykoli uspokojit svoji pohledávku.
"Banka tady neostrouhala, tohle nebyl žádný nedobytný úvěr," prohlásil. Soudce rovněž veřejně zkritizoval nástupnickou ČSOB, která peníze po podnikatelce vymáhala, ač pohledávku postoupila státní konsolidační agentuře a dostala za ni zaplaceno. "Já jsem nepochopil tu drzost ČSOB. Mě prostě připadá, že někdo je tady mimo prostor a čas," konstatoval tehdy Braun.
Byl by hřích toho kluka zavřít
V době, kdy zase policie žádala přísné tresty za anonymní hrozby atentátem, soudce Braun osvobodil osmnáctiletého mladíka, který poslal vnitru dopis se žádosti o padesát miliónů a připojenou hrozbou o exploci v nákupním centru na pražském Černém mostě.
Jiný soudce jej původně poslal do vazby se zdůvodněním: Je to nebezpečný člověk, ohrožoval lidi a vydíral stát. Soudce Braun ale automatismus Co vyděrač, to nebezpečný zločinec neuplatnil.
"Byl by hřích toho kluka zavřít," prohlásil a mladíkovi uložil tříletou podmínku. Ač mu hrozilo mnohaleté vězení.
A soudcovo zdůvodnění? "Nedošlo k žádnému ohrožení, žádnému poplachu. Velmi naivním a dětským způsobem poslal dopis ministerstvu, ale lidé se nic nedozvěděli. Nic dalšího neudělal. Ani se nešel podívat na místo, kde měly být peníze. Nebyl to poplašný telefonát, kdy někdo zavolá, že je na letišti bomba, nastane mumraj a policisté musí všechno vyklidit. Byla to amatérština bez následků."
Čelil i kárné žalobě
Ani soudce Braun se ale nevyhnul kritice. Čelil jí kvůli rozporuplnému případu, v němž dívka pobodala muže. Soudce ji nejprve potrestal desetiletým trestem za pokus o vraždu. Když mu rozsudek vrátil odvolací soud, který mu doporučil, ať zváží, zda nešlo o nutnou obranu. Petr Braun otočil. Dívce udělil tříletou podmínku za ublížení na zdraví.
Stejně jako většina soudců během své kariéry i Braun musel před kárnou komisi. Propustil totiž z vazby člověka obviněného z podvodu a až následně se přiznal, že byl dříve jeho podřízeným v jedné firmě. O talár ale nepřišel, ukázalo se, že obviněný nikam neutekl a na líčení se dostavoval.
