Praha - Ještě nedávno se zemědělci kvůli suchu obávali neúrody. Obávají se dál: pro změnu ale kvůli chladu, dešťovým přívalům a na Moravě i povodním.
Po teplé zimě beze sněhu může navíc přijít studené léto bez sluníčka. Jedná se o extrémní projevy globálních klimatických změn a oteplování atmosféry Země? V rozhovoru pro Aktuálně.cz to vysvětluje klimatolog Českého hydrometeorologického ústavu Radim Tolasz.
Aktuálně.cz: Jak čtete nedávné varování amerických vědců, že Spojené státy více než kdy jindy pociťují v posledních letech důsledky klimatických změn? Předpokládám, že se problém, před nímž varují, týká i evropského kontinentu...
Radim Tolasz: Varování amerických vědců můžeme číst dvojím způsobem. Za prvé politicky: což znamená, že v USA se vyměnila politická reprezentace, která na rozdíl od té předchozí více reaguje na informace o změnách klimatu, jež jsou už léta dostupné.
Druhým vysvětlením pak je, že si stále více lidí - a nejenom v Americe - uvědomuje změny v klimatu. To, že se kolem nás něco děje. Něco, na co jsme až dosud nebyli moc zvyklí, a že bychom na to tedy měli nějak reagovat. No a výsledkem je vámi zmíněná zpráva, která byla připravena pro vládu USA.
A.cz: Z politické scény USA tedy odešli ti, co ignorovali poznatky a varování vědců, a přišli místo nich politici, kteří argumentům klimatologů naslouchají a zohledňují je. Dalo by se to možná vyjádřit i jadrněji: nevzdělance vystřídali osvícenci?
Já bych to tak nehrotil. V zásadě je to ale pravda a já zprávu pro vládu USA takhle čtu. Byť ta změna nenastala ze dne na den jedněmi volbami. Dnes se ale v každém případě američtí politici dívají na globální klimatické změny zcela jinak než třeba před deseti lety. Tehdy Kjótský protokol odmítli. Pozice USA byla ke klimatickým změnám až nezdravě skeptická. Administrativa Spojených států odmítala cokoliv. Dnes je v podstatě pragmatická.
A.cz: Konec konců - i v Česku byli klimatologové označováni div ne za zelené teroristy, kteří straší něčím, co je "absolutně, ale absolutně neprokazatelné".
To, co jste právě popsal, je šest či sedm let starý příběh. Dnes už jsme jinde. Dnes si i čeští politici začínají konečně uvědomovat, že se s počasím a v klimatu něco děje. Stále ale patříme spíše k tomu skeptičtějšímu táboru. A to je podle mě jen dobře. Pravda je, zkrátka, jako obvykle někde uprostřed. I při přijímání závazků na snížení produkce skleníkových plynů bychom měli být realisté a nepodléhat momentálním módním vlivům, a neslibovat tudíž nesplnitelné.
A.cz: Ale já nemám dojem, že se Američané najednou odklonili k opačnému, "zelenému" extrému.
Ani já si to nemyslím. Americká pozice ke změnám v klimatu - tak jak byla shrnuta ve zmíněné zprávě - odpovídá přesně tomu, co obsahuje poslední dokument Mezivládního panelu pro klimatickou změnu.
Za co může člověk?
A.cz: Takže co se vlastně v zemském klimatu v posledních letech odehrává? Podle všeho to v Česku pociťujeme v podobě stále častějších a extrémnějších projevů počasí, jako jsou například nynější povodně na Moravě. V duchu zprávy vědců USA by se dalo možná říci - více než kdy jindy.
Mně se jen nelíbí ono bazírování, že se to najednou děje nyní, teď. Vždyť jen my dva spolu diskutujeme o globálním oteplování asi deset let. A vždy jsem vám přece říkal, že se zvyšuje extremalita klimatu. Jistě - Američané to až "teď" oficiálně přiznali. Takže se bavíme jen o administrativní změně.
USA jsou výkyvy počasí v podobě hurikánů, sucha s požáry či naopak povodní sužovány již dlouho. Jde jen o to přiznat proč vlastně.
A.cz: Říkáte, že jen administrativní změna? Jde snad ale o důležité konstatování, ne? O signál, že je nutné něco podniknout, aby se atmosféra Země tak rychle neoteplovala.
Silný signál to určitě je. Ale pokud se za tři roky změní v USA politická reprezentace, tak ten silný signál může opět zeslabit či zcela opadnout.
A.cz: Abychom to nezamluvili: Ve střední Evropě se s přispěním klimatických změn děje co? Mají vliv na stále častější povodně?
Samozřejmě že ano. Jen připomínám alarmující zprávy o rychlém a velmi intenzivním odtávání Arktidy. Zprávy o dramatickém rozpadání grónského ledovce. A konečně několik dnů starou zprávu o mizení antarktického ledovce... rovněž on se v západní oblasti rozpadá.
Vše tohle není pro klimatology nic nového, a samozřejmě že to ovlivňuje i podobu zimy ve střední Evropě či na severoamerickém kontinentu, který se (na rozdíl od starého kontinentu) doslova "topil" ve sněhu. Vzrůstající teplota světových oceánů, ale i změny v jejich slanosti - což spolu souvisí - se nás, suchozemců, týkají víc, než lidé tuší.
A.cz: V jaké míře se vlastně lidé podílejí na zvyšování teploty zemské atmosféry?
Minimálně padesáti procenty. Alespoň podle závěrů Mezivládního panelu pro klimatickou změnu. Nepomíjím přitom přirozené klimatické cykly: střídání studených období s teplými.
S přispěním činnosti lidí máme tedy dnes globálně teplejší atmosféru, s níž souvisí větší výpar z oceánů. V atmosféře se tedy více a razantněji vyměňuje energie, protože jí je tam více. A tahle energie se musí někde a nějak projevit: do oceánů se ukládá více tepla, odtávají pevninské i mořské ledovce... ale i tím, že máme čtyři měsíce sucho, pak týden povodně, po nichž přijde opět sucho. A tohle kolečko začíná být v posledním období stále intenzivnější a rychlejší než kdykoliv jindy.
Vždy jsme byli hříčkou přírody
A.cz: Stáváme se tedy jakousi hříčkou v rukách přírody, anebo se můžeme stále častějším živelním pohromám bránit? Hydrolog Bohumír Janský například říká, že pokud bychom obnovili zaniklé nádrže na Šumavě, mohly by pohltit množství vody o velikosti tří středně velkých přehradních nádrží. Daly by se tedy i takhle tlumit povodně, ale i důsledky sucha?
Vždycky jsme byli hříčkou přírody. Jenom jsme si v poslední době mysleli, že jsme jejími pány. Ale k profesoru Janskému. Jeho práci znám. A dodávám, že vždy po povodních klimatologové, hydrologové a vodohospodáři říkají: špatně hospodaříme s krajinou, vodu potřebujeme zadržet v krajině, a ne ji rychle odvádět.
Říkáme to vždy po každých povodních. A vždy marně. Pár týdnů po povodních se o tom nanejvýše píše a diskutuje. Avšak rok po velké vodě o tom už nikdo neví - tohle je v Česku problém.
Od roku 1997 - kdy tu máme povodně téměř každoročně- nám už mělo dojít, že v krajině bychom měli jinak hospodařit. A jak se napravují povodňové škody? Koryta řek se vrací do míst, kudy protékala před povodní... a nanejvýše se jen vybagrují, vyrovnají a vybetonují. Pak se divíme, že za rok tu máme velkou vodu znovu.
A.cz: Ale to asi není důvod k radosti, že dochází na varování klimatologů a hydrologů?
Jen k té odborné a ještě v dosti omezené míře. Tento týden jsem měl přednášku na ministerstvu životního prostředí. A řekl jsem tam, že při povodních z dlouhotrvajících dešťů by v Česku neměl být teoreticky žádný důvod k obětem na životech. Hlavně proto, že bychom měli být za ty roky záplav už dost vytrénovaní. Jinými slovy, že bychom měli být na změny klimatu už adaptováni.
Součástí této adaptace jsou například stále přesnější předpovědi počasí. A ti, kdo je pečlivě čtou, jim lépe a lépe rozumí a chovají se podle nich. Byl bych velmi rád, pokud by se tato má prognóza za nynější středně velké povodně vyplnila.
Dnes by zkrátka už každý měl vědět, co má dělat, blíží-li se povodeň. A ne jako loni kluci, kteří sjížděli Vltavu pod lipenskou přehradou. Když tedy hasiči řeknou: přistavíme vám autobus a vy teď všichni odjedete, tak musí všichni bez diskuse odjet.
Ale jen se hasičů zeptejte, jak to funguje v praxi. A stejné je to s budováním protipovodňových zábran, které nejsou dokončeny, protože lidé - i ti pravidelně vyplavovaní - odmítají často prodat pozemky.
A.cz: Mám se tedy jako vášnivý běžkař připravit kvůli klimatickým změnám na to, že si nadcházející zimu opět nikam nevyjedu a že se kvůli chladu a dešťům v létě ve volné přírodě ani nevykoupu?
Extrémní zima beze sněhu se nemusí opakovat. Ale obecně platí, že pokud je teplá zima, tak následuje chladné léto. Takhle to často je.
