Mlhou mrazivého rána se ozývají výbuchy. Pro obyvatele vesničky Borek na Rokycansku nic nového. Stačí ujet pár metrů směrem do lesa a je jasné proč. Zimní háj zde protínají vysoké betonové zdi s ostnatým drátem navrchu. Na nenápadné odbočce ve zdi stojí maskovaná brána se zákazem vstupu. Hned za ní se rozprostírá tréninkový areál speciální policejní jednotky URNA.
Pětice maskovaných policistů stojí na střeše výcvikové budovy. V naprostém tichu navazují slaňovací lana na zábradlí. Když dostanou do sluchátek příkaz, začínají se jako pavouci pomalu spouštět k oknu. Jeden z nich se slaňuje kousek stranou, aby rozbuškou na tyči dosáhl k rámu okna. Všudypřítomné ticho náhle protne výbuch. Z nenápadných pavouků jsou ve vteřině nekompromisní bojovníci. "Policie," křičí, když proskakují rozbitým sklem, aby uvnitř budovy zneškodnili nepřítele.
"Toto je varianta postupu, kdy nás vrtulník vysadí někde bokem a my se pak snažíme udělat vše co nejtišeji a nejrychleji, abychom mohli začít se zásahem," vysvětluje z pozorovacího ochozu Jiří, šéf výcvikového oddělení URNA. Své celé jméno z důvodu utajení nesděluje. "Tohle je ještě ideální stav, kdy se to nechá krásně navázat. Na střeše, kterou neznáte, musíte chvíli hledat. Proto je potřeba to neustále cvičit, aby to pak při zásahu bylo rychlé a bezpečné," dodává.
Závěs lan zůstává na zábradlí, zatímco se tým policistů přesouvá v nacvičené formaci dál. "Alfa, máte zelenou," zaznívá z vysílačky. Beranidlo rozráží dveře, které vedou do bludiště ze starých pneumatik a dřevotřísky. Na zem dopadají dva zábleskové granáty. "Policie! Nehýbej se!" Policisté postupují dále do budovy. "Jdem, jdem, jdem!" Při každém otevření dveří se vzájemně kryjí. Když spatří terč, střílí. Po pár minutách střelby a průzkumu je akce u konce. "Yankee, yankee, alfa, situace pod kontrolou."
Desetibojaři policie
Ačkoliv je Útvar rychlého nasazení především protiteroristickou jednotkou, jeho členové musí zvládat téměř vše. Základ útvaru tvoří takzvaný pohotovostní tým, který je připravený na všechny základní aspekty policejního zákroku. Kromě zasahujících policistů jsou v něm také odstřelovači, pyrotechnik, analytik i vyjednávač. Těchto jednotek je několik a na službách se střídají vždy po týdnu, kdy slouží od pondělí do pondělí, přičemž jsou neustále k zastižení na telefonu.
Pokud jednotka zrovna službu nemá, čeká ji výcvikový týden. Během něj policisté trénují především základní přípravu, tedy střeleckou, tělesnou, takticko-speciální a dopravní. Během výcviku absolvují kurzy s konkrétní specializací, například kurz řízení motocyklu. Součástí běžného výcviku jsou také taktické postupy zásahů na letadlo, budovy, vlaky, autobusy i metro. "URNA jsou takoví desetibojaři. Potřebujeme, aby byli co nejlépe vycvičení naprosto ve všem," vysvětluje šéf jejich výcviku.
Střelecký výcvik probíhá vždy alespoň jednou týdně. Konkrétní podoba tréninku závisí na tom, zda jde o střelbu na přesnost, kdy se využívají papírové terče, nebo o střelbu na zásah, kdy se střílí do terčů z kovu. "Používají se kvůli okamžité odezvě. Když je trefíte, cinkne to," vysvětluje přes hluk střelby Jiří.
Se sluchátky a ochrannými brýlemi pozoruje řadu čtrnácti policistů, kteří střílí na terče. Co výstřel, to zásah. Ve vůni okolního lesa je rázem cítit spálený střelný prach. "I při výcviku používáme ostré náboje," říká Jiří a přeruší ho opakovaná střelba. "Je to o tom přiblížit trénink co nejvíc realitě. S ostrými náboji se zbraň chová trochu jinak, víc kope a navíc už je tam psychologický blok, že s ní skutečně můžete někomu ublížit," dodává v pauze mezi přebíjením.
Základní střeleckou výbavu příslušníků URNA tvoří dvě zbraně - větší hlavní zbraň, často puška HK 416, a menší záložní zbraň, typicky pistole Glock 17. Následuje výstroj, jejíž hlavní částí je balistický nosič, který má okolo 20 kilogramů. Ten si může každý policista upravit podle svého, ale zásobníky, vysílačka, pouta, škrtidlo a odhazovací kapsa jsou u každého nutným základem.
U jednotky URNA je dalším nezbytným doplňkem kukla, která skrývá identitu policisty a zároveň slouží jako ochrana před střepinami z výbuchů. Nechybí ani ochranná helma a brýle, které se v mlze mrazivého rána neustále zamlžují. "Tohle je zrovna počasí úplně na prd. Je zima a ještě se zadýcháte," říká Jiří při pohledu na policistu, který se ve výstroji snaží brýle vyleštit.
Zásah URNA z pohledu rukojmí
Odhlučněnou místnost halí naprostá tma. Trojice rukojmích se krčí na lavici s šéfem výcviku za zády. Za ním visí dva papírové terče s pachateli. Přes ochranná sluchátka je sotva slyšet vlastní šepot. Ten po chvíli napětím utichá. Jejich kroky nejsou slyšet, přesto příslušníci URNA postupují temným labyrintem chodeb směr k rukojmím. Brýle s nočním viděním a okamžik překvapení jim nad pachateli dodávají jasnou výhodu. Navzdory tomu postupují velmi opatrně.
Kdesi ve tmě se potichu otevřou dveře. "Policie! Nehýbej se!" Dva výstřely jdou slyšet i skrze sluchátka. Policisté zvedají překvapené rukojmí, kteří stále nic nevidí. "Dejte mi ruce na rameno. Držte se, vyvedeme vás ven," vydává rozkazy jeden ze zasahujících.
První z rukojmích neváhá a chytá se ramena policisty, ostatní se připojí v závěsu. "Teď půjdeme doprava." Policista s nočním viděním se vydává směrem k východu. Trojice nevidících rukojmích postupuje nejistým krokem a neustále si šlape na paty. "Jdeme ven, jo?" Zpoza rohu proniká do tréninkové budovy denní světlo. Chvíli na to prochází východem policista i s třemi zachráněnými v závěsu.
"Samozřejmě existuje mnoho druhů zákroků, ale tenhle používáme, když nastane opravdu dobrá příležitost," vysvětluje po simulaci ředitel útvaru Libor Lochman. "Na tento druh zákroku potřebujete opravdu tmu. Není to jako ve filmech, kdy se tam policisté plíží a nejdou vůbec vidět. Jdou," ozývá se Jiří, který hlídal trojici rukojmích, aby se nepřimotali před terče s pachateli. "Nebo se to dá využít i za světla, ale to pak jde jen o to se někam dostat potichu - na přiblížení a podobně," dodává Lochman.
Používání figurantů v simulovaných situacích je při policejním výcviku běžnou praxí. Opět jde o snahu přiblížit výcvik co nejvíc realitě. "U větších cvičení, kdy máme třeba i tisíc rukojmích, používáme cvičený tým, který nám ztvárňuje profesionální pachatele. A ti umí skoro všechno. Během cvičení dokážou člověka dostat skutečně na dno. Někteří z figurantů se opravdu zhroutí nebo začnou plakat," vysvětluje Lochman, zatímco s Jiřím kontrolují terče uvnitř tréninkové budovy. Oba papíry s figurou pachatele jsou prostřelené jediným přesným zásahem do hlavy.
"Nemůže to dělat každý"
Stát se jedním z členů URNA není snadné. Kromě tří roků služby u policie je potřeba projít výběrovým řízením, které má několik částí. Jednou z nich je i takzvaný pekelný týden, kdy během šesti dnů uchazeči prochází hloubkovou prověrkou fyzického a psychického stavu. "Tehdy zjišťujeme, jak člověk jedná pod stresem. Jak se chová, když málo spí a hůř jí," objasňuje Jiří. Závěr řízení pak představuje osobní pohovor, kdy ředitel URNA rozhodne o uchazečově přijetí.
Nového příslušníka protiteroristického útvaru čeká všestranný výcvik od střelby, slaňování, řízení až po seskakování padákem a práci s výbušninami. Podle většiny členů jednotky se právě během výcviku stává nejvíc zranění. "Běžně to jsou menisky, kýla a tak. Ale zranění z práce mám jen z povodní v roce 2002, kdy jsem si probodl ruku u trhání lodí," vysvětluje jeden z policistů, který je u útvaru už přes dvacet let.
To už maskovaní policisté vychází z tréninkové budovy. Mají za sebou poslední cvičení. "Tak se půjdeme ohřát, chlapi," velí šéf jednotky po několika hodinách v mrazu. Těžká zbroj přistává v kufrech aut hned vedle slaňovacích lan a prázdných zásobníků. V teple jídelny lze poprvé spatřit tváře elitních policistů. Z nekompromisního komanda se stává parta vymrzlých kamarádů, kteří se v pohodlí křesel dohadují o křižovatkách v Praze.
