"Jde o dokumenty, které ležely a stále leží v neuspořádaném fondu archivu ministerstva vnitra," řekl Aktuálně.cz historik ÚDV Jiří Bašta.
"Dokazují, že se komunistický režim neštítil využít speciální jednotky proti obyčejným lidem," dodal.
Podle zpráv s označením "Přísně tajné" poprvé nasadilo ministerstvo vnitra své "červené barety" už 8. prosince 1988. Na pražské Kampě si tehdy lidé připomínali výročí smrti zakládajícího člena Beatles Johna Lennona.
Během příštího bezmála roku se z československých "commandos" staly nenáviděné postavy "sametové" revoluce.
"Bacha, jde fízl!"
Do davu, který se u francouzského velvyslanectví v prosinci 1988 sešel, poslal Odbor zvláštního určení správy vojsk ministerstva vnitra (OZU) dvacet svých lidí. Podle vyhodnocovací zprávy, sepsané jeho náčelníkem Marko Solmošim z následujícího dne, tam zřejmě nebyli jedinými příslušníky bezpečnostních složek, které komunistická moc využívala.
"Velmi negativně (...) působily některé osoby. Podle vyjádření příslušníků se jednalo pravděpodobně o operativní pracovníky bezpečnosti, kteří svým jednáním, ale i oblečením vzbuzovali pozornost a různé narážky," uvádí se ve zprávě.
Podle historika Jiřího Bašty vyznívá obsah zprávy s odstupem času téměř komicky.
Do civilu převlečení příslušníci OZU se totiž na základnu vrátili prakticky s prázdnou. Na shromáždění si všimli pouze několika známých osobností ("Byl zjištěn JIROUS," stojí v hlášení) a člověka, který měl světlé vlasy "umaštěné, dlouhé asi k ramenům".
Ten pak, píše se dále, schoval před nenápadným speciálně vycvičeným policistou letáček vyzývající k účasti na "slavnostním shromáždění k deklaraci lidských práv OSN". To vše se slovy "Bacha, jde fízl!"
Lovci ve službách režimu
Prosincová "Lennoniáda" byla však pouze první ze série dramatických událostí, během kterých červené barety v následujících měsících zasahovaly.
Infobox
FAKTA O BARETECH:
U soudu
- Stíhání pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele za zákrok během 17.listopadu dostihlo tři příslušníky OZU. Někdejšího zástupce náčelníka OZU, pplk. JUDr. Milana Kočího, majora Petra Šestáka a podpraporčíka Miloše Radimeckého. Ten jako jediný dostal za bití demonstrantů jednoroční podmíněný trest odnětí svobody.
Násilí 17.listopadu 1989
- Do paměti tehdejších demonstratnů se "červené barety" zapsali mimořádně brutálními a agresivními zákroky. Mlátili kolem sebe obušky, používali údery rukou a kopání. Někteří příslušníci OZU vyháněli bitím lidi schovávající se v okolních domech. Při propouštění jednotlivých demonstratnů z davu byly vytvořeny uličky, po stranách složené z příslušníků OZU a SNB, kteří procházející osoby mlátili obušky do hlavy a různých částí těla. Značný počet demonstratnů utrpěl zranění. Čtyři lidé utrpěli těžkou újmu na zdraví.
Fakta o OZU
- Odbor zvláštního určení správy vojsk ministerstva vnitra existoval pod svým názvem od poloviny 80. let až do zániku komunistického režimu. Útvar měl zhruba 90 příslušníků. Ti procházeli všestranným fyzickým a vysoce odborným výcvikem. Byli cvičeni k likvidaci únosců, nebo teroristů. V neposlední řadě mohli být nasazeni při. tzv. "mimořádných bezpečnostních opatřeních", které komunisté vyhlašovali zejména při hrozbě "protirežimních" demonstrací. 17.listopadu 1989 byli příslušníci OZU poprvé využiti jako součást pořádkových jednotek, i když jim k tomu chyběl výcvik a příprava.
V lednu 1989 vyslala Správa vojsk ministerstva vnitra muže vycvičené pro boj s teroristy na Palachův týden. K tomu, aby potlačili davové protesty, byli využiti i během srpnového 21. výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR. .
Zatímco policisté nosili uniformy, červené barety stále operovaly v civilu. Z dokumentů, jež zveřejňuje ÚDV, vyplývá, že jejich příslušníci pracovali tehdy ve dvojicích. Jejich úkolem bylo vyvléct z davu nejaktivnější jedince. Pořádkovým jednotkám SNB nakonec předaly čtyřicet lidí.
.
"Zajímavé je, že se tehdy příslušníci Odboru zvláštního určení inspirovali u Commandos - bratrských kubánských speciálních jednotek, ostřílených z akcí v Angole a Nikaragui," říká historik Bašta. "Snažili se podle jejich návodu vyvolávat mezi demonstrujícími rvačku. Chtěli tak získat záminku k zákroku. Tento způsob se ale v praxi ukázal jako nereálný," popisuje někdejší taktiku policistů z komunistické zásahovky.
Výsledkem bylo, že pět mužů československých commandos utrpělo zranění a jejich nadřízení po akci navrhovali změnit pro příště postup.
Problémem byl podle hodnotící zprávy i počet videokamer na Václavském náměstí. Odbor zvláštního určení měl obavy, že se záběry s provokacemi proti davu dostanou do nepovolaných rukou. Hrozilo by tak prozrazení totožnosti červených baretů.
Příště budeme efektivnější
Na Václavské náměstí se barety vrátily znovu za dva měsíce. Čekala je další ostrá akce 28. října. Tedy v den, kdy veřejnost sama začala z ulice otáčet kolem společenských změn uvnitř komunistické mašinérie.
Výročí vzniku samostatné československé republiky bylo pro odpůrce režimu příležitostí, jak si připomenout prvorepublikové svobodné časy bez totality.
Demonstranti se 28. října začali scházet na horní části náměstí až odpoledne. Pětatřicet příslušníků OZU čekal obdobný úkol jako při událostech z uplynulých měsíců.
Vedle 50 zadržených lidí znehodnotili několik filmů, které "vzali osobám zaměřeným na fotografování zákroků SNB".
Také v říjnu odjíždělo několik speciálně vycvičených policistů z Václavského náměstí se zraněním. Znovu si stěžovali na nedostatečné řízení.
Ve zprávě k říjnovým událostem proto podle nově zveřejněných dokumentů poprvé zaznívají úvahy o scénářích, které by příště měly na demonstranty větší psychologický účinek.
Náčelník odboru zvláštního určení Marko Salmoši uvažuje, že totožnost svých mužů tajit nebude. Navrhuje jejich nasazení v uniformách, v baretech a s rukávovou páskou SNB. Výzbrojí pak má být bílá gumová tyč. Jeho přání se splní už za několik dnů
17. listopad, poslední akce
Ještě po ránu vypadal pátek 17. listopadu jako běžný den. SNB ale byla v pohotovosti. Dvě hodiny po poledni přijely na základnu Školního pohotovostního oddílu tři desítky příslušníků OZU. Každý z nich byl vyzbrojen kasrem a gumovou tyčí. Velel jim major Petr Šesták.
Hlavní úkol čekal červené barety na Národní třídě, kam dorazily spolu s ostatními policisty před půl osmou večer. Demostrace vrcholila, lidé seděli na zemi a zapalovali svíčky.
Pohotovostní oddíl začínajících policistů měl za úkol uzavřít celou oblast a zabránit komukoliv ve vstupu na Václavské náměstí. Odbor zvláštního určení znovu dostal úkol vytahávat jednotlivce z demonstrujícího davu. Tak začaly nejbrutálnější chvíle sametové revoluce.
Historik Jiří Bašta se domnívá, že stupňující brutalita mohla pramenit z toho, že při předchozích zásazích v srpnu a říjnu 1989 byli příslušníci speciálních jednotek napadeni, jak uvádějí policejní zprávy. Mohlo jít tedy o jistou formu msty.
Odvolává se například na dobové svědectví tehdejšího náčelníka Městské správy Veřejné bezpečnosti v Praze Michala Danišoviče:
"Řádění nemá s příslušníky SNB nic společného. Podle mne to bylo vyřizování osobních účtů z 28. října. Byli biti na Václavském náměstí," vypověděl Danišovič.
Máme tři zraněné
Sbírku dokumentů, které ÚDV poskytuje veřejnosti na svých internetových stránkách, uzavírá dopis vojenskému prokurátoru Janu Megelovi z prvního prosincového dne roku 1989.
Odbor zvláštního určení v něm jednomyslně popírá, že by při zákroku na Národní třídě jakkoliv porušil zákon. Z toho naopak obviňuje demonstranty:
"Trestný čin útoku na veřejného činitele spatřujeme ve slovním napadání, například skandováním hesel "JAKEŠOVO GESTAPO" a podobně, a ve vlastním fyzickém útoku tyčemi od vlajek a házením kamení a lešenářských svorek na stojící příslušníky. Podotýkáme, že jen jako příslušníci OZU máme tři zraněné."
