Praha - S přebíráním prestižní filmové ceny Oscara srovnává náčelník generálního štábu Petr Pavel své vítězství ve výběru na předsedu Vojenského výboru NATO, hned druhého nejvýznamnějšího postu nejmocnějšího politicko-vojenského uskupení. A vysvětluje: "Ani získání Oscara není nikdy zásluhou jen herce či režiséra, ale celého štábu lidí - scenáristou počínaje a osvětlovačem konče. A stejné je to se mnou. To, že si mne náčelníci generálních štábů aliančních zemí vybrali jako svého předsedu, je zásluhou stovek a tisíců lidí, kteří obětavě pracují v české armádě. Především díky nim jsme v NATO chápáni jako spolehliví spojenci. I tohle pak sehrálo při mé volbě určitě velkou roli."
Pavel ale odmítá zmínit své kvality. Například silnou a charismatickou osobnost, kterou respektují jeho alianční protějšci... anebo schopnost vyjednávat a dospět i v krizových situacích k rozumnému kompromisu. Tak například Pavla charakterizuje český velvyslanec při NATO Jiří Šedivý.
Aktuálně.cz: Čím jste vy alianční kolegy přesvědčil, že vás poměrně jednoznačně zvolili do svého čela? Velvyslanec Šedivý zmiňuje i silnou podporu Spojených států...
Petr Pavel: Hlasování bylo tajné, takže nevím, zda jsem měl podporu USA. Viděl jsem jen konečné výsledky. Žádnou zvláštní iniciativu jsem ve prospěch své kandidatury nevyvíjel. Na všech jednání vojenského výboru jsem vystupoval vždy tak, jak jsem zvyklý z Česka - tedy věcně s akcentem na podstatu řešeného problému. Možná tedy tento věcný přístup - oproštěný od politické korektnosti - přesvědčil některé země, že bychom se měli vydat touto cestou.
A.cz: Některé země? Snad především ty hlavní jako USA či Velkou Británii? Alespoň tak to vidí již zmíněný velvyslanec Šedivý.
Nemohu vám to potvrdit, protože to opravdu nevím.
A.cz: Tak dobře. Nastala nicméně zvláštní situace - generál, jenž velí dvaadvacetitisícové armádě, povede teď či bude koordinovat velitele nesrovnatelně mocnějších armád světových (jaderných) velmoci jako třeba USA, Británie či Francie.
Není to zase až tak překvapivé, jak se může zdát laikům. Dosavadní dánský předseda vojenského výboru velel doma armádě, která je ještě menší než ta česká. Předseda vojenského výboru NATO není ale jen tak z plezíru "předsedou". Není totiž velitelem, který velí a jehož musí všichni poslouchat. Nestanu se tedy velitelem Aliance. Budu "jen" předsedat vojenskému výboru, který je kolektivním orgánem. Mou úlohou proto není prosazovat svoje stanoviska, ale vést ostatní, abychom dospěli ke společnému stanovisku. A naopak: jako náčelník generálního štábu vnímám sice názory ostatních, ale nakonec mám jen já pravomoc a povinnost rozhodnout.
A.cz: Tak mě napadá, že v dobách Varšavské smlouvy, jejímž členem bylo i Československo, bylo nemyslitelné, aby nejvyšší vojenskou funkci zastával někdo jiný než sovětský maršál.
Vojenský výbor NATO
Vojenský výbor je nejvyšším vojenským orgánem NATO, může předkládat návrhy a doporučení Severoatlantické radě, Výboru pro obranné plánování a Skupině pro jaderné plánování. Výbor se schází zpravidla třikrát ročně.
Ve Vojenském výboru zasedají vojenští představitelé členských států NATO nebo náčelníci generálních štábů. Spolu s nejvyšším orgánem NATO, Severoatlantickou radou, je jediným aliančním orgánem, jehož vznik stanovila Severoatlantická smlouva z roku 1949.
Varšavská smlouva vycházela z jiných principů než NATO. Základy Aliance vycházejí z konsensu - tedy z toho, že všichni členové mají jeden hlas, který má stejnou váhu. A pokud se proti nějakému stanovisku postaví třeba Lucembursko anebo dokonce Island, který žádnou armádu nemá, pak bude zkrátka ono alianční stanovisko či rozhodnutí zablokováno. Až do chvíle, pokud Lucembursko či Island nepřesvědčíme.
A.cz: Ještě před vaší volbou jsem si říkal, zda vás nebude handicapovat bídný rozpočet na obranu Česka... anebo ze stejných důvodů vybrakované armádní zásoby? Anebo snad hrál ve váš prospěch fakt, že i při těchto bolestných limitech je armáda, které velíte, stále ještě funkční?
I tohle je ale přece důkaz, že jeden - i sebeschopnější - člověk nic nezmůže. Pokud je česká armáda našimi spojenci stále respektovaná a ceněná, tak je to především zásluhou těch dvaadvaceti tisíc vojáků. Armáda sice může trpět nedostatkem peněz či zásob... ale tím strádají téměř všechny státy Aliance. Na druhé straně jsme v posledních deseti letech, kdy působíme například v Afghánistánu, mnohokrát potvrdili, že čeští vojáci mají vysokou kvalitu, že se na ně spojenci mohou spolehnout a že Češi umí svou práci. Pokud bychom měli neschopné a nevycvičené vojáky, tak by nám k tomu žádná výše rozpočtu nepomohla.
A.cz: Snad si mohu výjimečně dovolit trochu nostalgie. Pamatuji si vás z tehdejší Srbské krajiny jako řadového majora, který se podílel na záchraně obklíčených francouzských vojáků. Ale také jako na generála, který nadřízené dráždil tím, že do práce jezdil na silné motorce (a někdy s půvabnou blondýnou). Byl jste také dost dlouho u svých nadřízených v nemilosti za svou otevřenost, možná nekonvenčnost. Nedávno jste pak provokoval poděkováním ruskému prezidentu Putinovi za jeho okupaci Krymu, protože to českým politikům zabránilo v dalším škrtání obranného rozpočtu. Je váš příběh cestou vojáka, který se neuměl nikdy tak docela zařadit, jenž občas rád provokuje, vybočuje... a snad i proto se stal šéfem Vojenského výboru NATO?
Ale já neprovokuji. Alespoň nikdy ve zlém.
A.cz: Tedy jinak. Je vaše vymezování se, možná zachování si vlastní tváře, návodem ke slibné kariéře v armádě?
Možná máte pravdu v tom, že člověk by měl vždy zůstat sám sebou a držet se toho, co považuje za správné. Dnes se totiž mnoho lidí přizpůsobuje naopak tomu, co se chce slyšet, aby si nedělali problémy. Takže se nedrží toho, co považují za správné. Princip zdravého selského rozumu se začíná stále více prosazovat i na jednání Vojenského výboru NATO. Zvláště patrné to bylo i na nynějším (víkendovém) zasedání. Stále více mých aliančních kolegů už odmítá onu zásadu politické korektnosti, pokud vede ke špatným cílům. Pokud tedy dospějeme k názoru, že zadání politiků vykazuje nějaké vady, pak neváháme a obracíme se prostřednictvím předsedy vojenského výboru na Severoatlantickou radu (ona je tím zadavatelem) s tím, že o jejím zadání je potřeba ještě jednat. Jednoduše proto, že z jejího politického zadání vyplývají nesplnitelné anebo jen těžko splnitelné úkoly. Anebo to nepovede k požadovaným cílům. Případně navrhneme, jak cíle dosáhnout efektivněji a možná i s menšími náklady.
Tohle vše jsou věci, které se vymykají představám, že voják musí vždy jen zasalutovat, říci provedu a jít splnit rozkaz. Zejména ti na vyšších funkcích by měli přemýšlet, analyzovat, a pokud to vyžaduje situace, tak jít zpět k tomu kdo úkol vydal a...
A.cz: ... mít, lidově řečeno, koule? Nic jiného ani od generálů neočekávám.
Řekl jste to vy, ale je to stručné a jasné.
A.cz: Když jsme spolu ještě před vaší volbou hovořili, tak jste zmínil, v čem podle vás je síla NATO - že umí vyhrávat války. Že je ale Alianci vnucováno něco, co jí nepřísluší, a že to ani neumí - obnova či rekonstrukce válkou rozvrácených zemí. Je právě tohle priorita, na kterou se chcete jako nadcházející šéf Vojenského výboru NATO zaměřit či tento rozpor alespoň ovlivnit?
Upřesním to. NATO je vojensko-politickou organizací, jejímž primárním cílem je obrana členských zemí. Dnes obranu vnímáme poněkud v širším kontextu - nemusí se totiž vždy odehrávat v hranicích zemí Aliance. Obrana může mít i předsunutý charakter, což je reakce na problém ve vzdálenějším místě... pokud může země NATO ohrozit. A dělá se to z mnoha pragmatických důvodů.
Aliance však není organizací, která je primárně určená k rozvojové pomoci, k obnově států, které selhaly... NATO prostě nemůže řešit problémy, které přísluší jiným organizacím: Evropské unii, zemím OBSE a dalším. Není zkrátka v silách Aliance suplovat roli jiných společenství či organizací. Jediné, co mohu jako šéf vojenského výboru NATO ovlivnit, je - a já s tím počítám -, že Aliance rozšíří spolupráci s ostatními institucemi. Jinými slovy: aby už v okamžiku, kdy se NATO začne v nějaké operaci angažovat, byla navázána velmi úzká součinnost s organizacemi vládnoucími jinými nástroji, než má Aliance.
A lze to říci i tak, že poté, co NATO odvede svou vojenskou práci a zajistí v krizových oblastech přijatelné bezpečnostní prostředí, nastoupí organizace pro rozvoj země a výstavbu institucí.
A.cz: Nemohu se neptat - kdo vás v čele české armády vystřídá?
Určitě to bude někdo z mého nejbližšího okolí. Někdo z mých zástupců. Víc nemohu sdělit. Nebylo by to fér.
A.cz: A může to být například Aleš Opata, jenž nyní působí ve strukturách NATO a který byl až donedávna vaším zástupcem?
(odmlka a úsměv) Ano, byl donedávna mým zástupcem. Vydržte. Za několik dnů bude s mým návrhem seznámen prezident republiky i ministr obrany. Pak se jméno mého nástupce dozví média i veřejnost.
A.cz: Kolik lidí si z Česka vezmete do Bruselu?
Počítám s malou, ale výkonnou skupinou - asi tak kolem čtrnácti lidí. To množství je ale minimum, pod které nelze jít.
A.cz: A co na vás hned zkraje jako nového předsedu vojenského výboru NATO čeká?
Odpovím jen názvy zemí: Afghánistán, Somálsko (pirátské útoky - pozn. red.), Kosovo a určitě Ukrajina.
