Podle ní toto téma dostatečně nezpracovává žádná politická strana. V předvolebním rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví o zákonu o střetu zájmů, etických kodexech a o tom, že nám chybí nezávislá instituce, která by se intenzivně korupcí zabývala.
A: Nejčastěji zmiňovaným tématem v souvislosti s korupcí je střet zájmů. Jak kvalitní zákon o něm máme?
Je to určitě krok vpřed, ale musím také říct, že v zákonu jsou pasáže, které jdou proti smyslu transparentnosti. Zejména to, že se zákonem nevytváří centrální elektronický registr zájmů veřejných činitelů, do kterého by mohl každý občan nahlížet. Argumenty poslanců proti tomu jsou hloupé a nedůstojné.
A: Čili strach poslanců a soudců, že kdyby zveřejnili stav svého majetku, mohl by je někdo vykrást, popřípadě by se stali vydíratelní, není oprávněný?
Tyhle informace se dají při troše šikovnosti zjistit i z jiných veřejných zdrojů. Podobná argumentace je proto účelová a posouvá nás někam dál na Východ, kde bychom neměli chtít být. To je vůbec specifikum tohoto národa, že když v něčem uděláme krok dopředu, necháme si zadní vrátka, abychom mohli dozadu udělat kroky dva.
A: Proč tak dlouho trvalo, než se zákon o střetu zájmů v současné podobě podařilo prosadit?
Politikům, lidem ve státní správě, ale i novinářům a veřejnosti jako takové trvalo nějakou chvíli, než pochopili princip střetu zájmů a to, jak může negativně ovlivňovat správu věcí veřejných. Dalším důvodem byla samozřejmě politická situace u nás: vždyť kolik premiérů a jací premiéři se vystřídali od roku 2002, kdy jsme se zákonem přišli? Velkou roli toho brzdiče sehrál také současný ministr spravedlnosti, který dal na podzim 2004 zákon do šuplíku a ani po několikanásobné urgenci nebyl ochoten se jím zabývat.
A: Je protitlak ze strany politiků stejný ze všech stran, nebo se to různí?
Scénář je vesměs stejný: zjistíme, zveřejníme, pak protestujeme, pak si sedneme s politiky ke stolu, vysvětlíme jim to, oni to pochopí, slíbí, že něco udělají, a u toho to zůstane. Vůbec v posledních patnácti letech se tu žádná politická síla nezabývala korupcí.
Na obhajobu politiků ale musím říct, že oblast korupce je velmi složitá a multidisciplinární, vyžaduje encyklopedické znalosti od práva až po ekonomiku. Jenom málo jedinců ve státní správě je schopno dívat se na ten systém jako na celek. Už proto by ale stálo za to, aby se korupci věnovala nějaká jednotka intenzivně, nejenom tehdy, když vznikne nějaký problém. Navíc tu panuje velké nedorozumění, že zákon vyřeší všechno. Ale zákony samy o sobě lze vynucovat velmi slabě.
A: Jak byste si představovala, že by ta "jednotka" zabývající se korupcí měla vypadat?
Měl by to být úřad, který by se zabýval korupcí jako společenským jevem v oblasti podnikání, politiky, justice, zdravotnictví nebo státní správy. V každé oblasti má totiž korupce specifický tvar, který je potřeba identifikovat, aby se mohla najít systémová řešení, jak korupci eliminovat nebo ji alespoň snížit. A samozřejmě by měl ten úřad mít nějaké pravomoci.
A: Znamená to, že by to byl nějaký nezávislý úřad typu ombudsmana nebo NKÚ?
NKÚ je úřad, který kontroluje efektivní vynakládání veřejných zdrojů. Není jeho primárním úkolem navrhovat řešení problémů. To, co mám na mysli já, by měla být instituce, která by řešení navrhovala. Ta instituce by také měla být apolitická, což za stávající politické situace může znamenat paradoxně jenom to, že do ní musí být zapojeny strany všechny.
Ostatně také by měl vzniknout nějaký nezávislý úřad na kontrolu měst a obcí. Anebo by se tímto směrem měly rozšířit současné pravomoci NKÚ. Obce a kraje mají sice povinný audit, ten ale provádějí soukromé firmy, takže kontrola není veřejná.
