Nemocnice zrušily za poslední roky tisíce lůžek, především na chirurgii a interně. Někteří pacienti to pocítili dost významně. Například lidé ze Sušicka musí s akutním zánětem slepého střeva jet až 60 km do Klatov nebo do Strakonic. Je to podle vás přiměřená dostupnost?
Z drtivé většiny je stávající mapa nemocnic dostatečně dostupná, a to i s tímto extrémním příkladem. Kapacit pro plánované operace máme pořád dost.
Směřuje české zdravotnictví k tomu, že lidé budou dojíždět čím dál více kilometrů za zdravotní péčí? I za tou akutní?
Ano. A nemyslím si, že to bude nějaký větší problém. Pokud zdravotnická záchranná služba bude dostatečně rychlá a schopná převést pacienta do místa, kde pacientovi poskytnou 24hodinovou péči, jako je tomu ve fakultních nebo krajských nemocnicích.
Jenže velké nemocnice jsou už dnes absolutně přeplněné, protože jim záchranáři vozí pacienty z obcí, kde ruší lůžka. Problém mají i pražské fakultní nemocnice. To se v těchto týdnech ještě zhoršilo poté, co výrazně omezila provoz mělnická nemocnice.
Fakultní nemocnice ale patří mezi zdravotnická zařízení, která spotřebují největší část z celkových výdajů na zdravotnictví. A náklady na jejich provoz rostou každý rok extrémním tempem. Loni byl tento meziroční nárůst o více než sedm procent, v letošním a příštím roce očekáváme více než devět procent ročního růstu nákladů a přesáhneme hranici 170 miliard korun. Počet lůžek je v těchto nemocnicích přitom dostatečný.
Opravdu? Například internisté z pražské Thomayerovy nemocnice si stěžují, že začínají službu bez volného lůžka s plicní ventilací. Což pro ně znamená velký stres, že nebudou mít kam nové pacienty uložit. V regionech je situace ještě horší....
Nemocnice by mohly mít více volných lůžek, pokud by zkrátily dobu hospitalizace. K tomu ale za současných podmínek úhradové vyhlášky nejsou nijak motivovány. Zejména v Praze není třeba racionální, aby pacient trávil v nemocnici i sobotu a neděli před propuštěním, pokud je jeho stav stabilizovaný a je zde dostatek velkých nemocnic s 24 hodinovým provozem pro případ komplikací.
Podle vás tedy trvají hospitalizace stále nadměrně dlouho? Za poslední léta se doba výrazně zkrátila…
Podle pojišťoven je délka hospitalizace u některých nemocnic stále dost dlouhá. Úhradová vyhláška totiž v něčem nemocnice motivuje k tomu, aby si ponechaly pacienta v nemocnici déle. Nemocnice dostávají část finančních prostředků jako samostatnou platbu za lůžkoden, která jim například pomáhá pokrýt náklady na směnný provoz sester. My s cenovým navýšením souhlasíme, ale mělo by se raději promítnout do celkové platby za vyléčení. Navrhovali bychom zvýšit úhradu za jednotlivé diagnózy (kýla, žlučník) a nechat na rozhodnutí nemocnice, jestli tam bude pacient dva dny nebo pět. To je pak na posouzení nemocnic, kterých pacientů se toto bude týkat.
Nebudou pak nemocnice předčasně propouštět nedoléčené pacienty domů? Aktuální statistiky ukazují na rizikový trend, že počet opakovaných hospitalizací se stejnými diagnózami se zvyšuje. Zvýšený počet nedoléčených pacientů potvrzují i praktičtí lékaři…
Nemáme informace o tom, že by šlo o nějaký trend. Naopak délka hospitalizace se často mění podle úhradových mechanismů. Fakultní nemocnice ošetřují sice větší podíl pacientů s komplikovanými nemocemi, ale také mají řadu pacientů v produktivním věku bez komplikací, kteří by mohli jít během dvou nebo tří dnů domů.
Nemocnice ale budou finančně motivované pouštět pacienty domů dřív bez ohledu na to, jak vážně budou nemocní.
Takto zjednodušeně to určitě fungovat nebude. Nevěřím, že by lékař ohrozil pacienta. Je však potřeba, aby pojišťovna zaplatila za co nejefektivnější léčení diagnózy, nikoliv za lůžkodny.
Odkdy by tyto změny mohly začít platit?
Pojišťovny by o tom rády diskutovaly napřesrok, během tvorby úhradové vyhlášky na rok 2020.
Od příštího roku přibude jednodenní chirurgie
Letos končí všem nemocnicím smlouvy s pojišťovnami. VZP před časem avizovala, že je to ideální příležitost, jak rozsah jejich péče redukovat. Je pravda, že se nakonec drtivé většině nemocnic prodlužují smlouvy o rok ve stejném rozsahu péče?
Ano. Ukázalo se, že udělat změny najednou a rychle k určitému brzkému datu nemá smysl. Pro takový krok se nenajde dost podpory ani čas pro přípravu. Změny se tak nyní budou se týkat jen malého počtu nemocnic, a to ještě jen některých oborů.
Například?
Zatím je ve hře možnost zrušit některá akutní chirurgická lůžka, která nahradí jednodenní chirurgie. Ale nedojde k velkému třesku, že by významný počet nemocnic začal poskytovat jiné spektrum péče. Odhadem zhruba 10 nemocnic v republice přejde částečně z lůžkové chirurgie na jednodenní chirurgii a na následnou péči či jiné podobné úpravy. Počítáme s tím, že to budou spíše menší nemocnice se soukromým provozovatelem. Pokud je to plánovaná operace, tak ji může poskytovat zařízení v režimu jednodenní chirurgie, ale pokud půjde o akutní operaci, tak tu musí dělat ve větším pracovišti, které funguje 24 hodin denně.
Takže velkým nemocnicím přibudou ještě další pacienti, které budou soukromá zařízení odmítat? A ponechají si většinou jen lukrativní výkony, které pojišťovny platí dobře. Například za jednoduchou laparoskopickou operaci žlučníku dostanou až 16 tisíc korun, kdežto velká nemocnice dostane za odstranění jednoho ložiska metastáz kolem 400 korun.
Fakultní nemocnice dnes ale dostávají základní sazbu za všechny pacienty až o 10 tisíc korun vyšší, i když třeba třetina z těchto pacientů nákladná není a mohla by být klidně ošetřena v úspornějším režimu jednodenní chirurgie. Je ale pravda, že větší změny úhrad očekáváme až od nového systému DRG.
Jenže ten je stále v nedohlednu. Jak dlouho ale bude trvat, než se platby změní a budou spravedlivější? A mají vůbec soukromí podnikatelé zájem, aby za jednoduchou operaci dostali zaplaceno tolik, kolik skutečně stojí?
Bohužel platby se těžko změní dříve než od roku 2020 nebo 2021. Nový systém úhrad se přitom musí nastavit tak, aby nezpůsobil další dramatický růst nákladů, ale aby při zhruba současné nákladovosti odstranil cenové chyby. To bude určitě největší problém.
Do velkých nemocnic dnes navíc směřuje čím dál více pacientů, které by mohly ošetřit ambulance na poliklinikách. I magistrát už si stěžoval, že mnozí ambulantní lékaři si zkracují pracovní dobu a odpoledne si dají na dveře cedulku: "Máme zavřeno, jděte do nemocnice."
Je pravda, že u některých ambulantních specialistů je dostupnost pro akutní pacienty problematická. Lidé jsou zvláště v odpoledních hodinách nuceni hledat pomoc někde jinde. Pacienti přitom mají možnost volat na horkou linku své zdravotní pojišťovny a postěžovat si, že například jejich ambulantní chirurg nebo ortoped není k dispozici. Když takových stížností od pacientů bude více, pojišťovna má právo finančně znevýhodnit takového lékaře, a naopak bonifikovat lékaře, který je svým pacientům více k dispozici. Tyto problémy ale nejsou až tak rozšířené.
