reklama
 
 

Ode dna do propadliště dějin? Tradiční levice zoufale bojuje o voliče nejen v Česku

11. 10. 2018 6:24
Sociální demokracie přišla o sex-appeal a potýká se se ztrátou voličů nejen v Česku, ale i v celé Evropě. Podle expertů se musí lépe naučit chápat, co lidé chtějí a proč, jinak nepřežije.

Praha - "Většina sociálnědemokratických stran připomíná dinosaury," odpovídá pro Aktuálně.cz Olaf Cramme, odborník na sociálnědemokratickou politiku působící na britské London School of Economics (LSE), na otázku, proč se tradiční levicové strany potýkají v Evropě s poklesem voličské popularity.

Výsledky voleb do národních parlamentů za poslední dvě dekády ukazují výrazný pokles podpory tradiční levice v zemích, jako je Německo, Francie, Nizozemí, Španělsko nebo Itálie. A výsledky ČSSD v posledních parlamentních a komunálních volbách tento trend potvrdily také v Česku.

Za jednu z jeho obecných příčin považují experti socioekonomickou proměnu společností v evropských státech. "Když srovnáme Západ se zbytkem světa, tak ten region pořád bohatne, ale ve srovnání se zbytkem světa pomaleji než dřív," myslí si Cramme. "Západ přestal být garancí donekonečna se zvyšujícího blahobytu a sociální demokracie nedokázala tenhle zdánlivý pokles ukočírovat," vysvětluje politolog.

"Tyhle strany se zasazovaly o stále férovější rozdělení bohatství ve společnosti, teď jsme ale ve fázi, kdy je jasné, že přece jen nakonec nemůžou dostat všichni všechno. Čímž se dostáváme k otázce, kdo dostane co a hlavně na čí úkor," říká Cramme.

V takové situaci mají podle něj větší šanci než dřív uspět politické síly, které nenabízí komplexní řešení, ale zaměřují se na dílčí problémy. Jeho slova potvrzuje například průzkum organizace Eurobarometr z dubna letošního roku ve 28 státech Evropské unie.

Podle něj považují Evropané za priority ve volebních kampaních boj proti terorismu, nezaměstnanost mladých, imigraci a až na dalším místě ekonomiku a růst.

Co lidé chtějí a proč

"Napříč Evropou se ale situace liší," upozorňuje Lubomír Kopeček, politolog z brněnské Masarykovy univerzity. "Například v Holandsku sebraly sociální demokracii voliče ze střední třídy takzvané postmaterialistické strany, například Groene Links (Zelená levice, pozn. red.). Na druhé straně ten původní dělnický elektorát k sobě přitahuje krajní pravice, v Holandsku je to Geert Wilders," vysvětluje Kopeček. "Těží z témat, jako jsou přistěhovalectví a strach z islámu," říká politolog.

V Německu dopadly volby na podzim roku 2017 pro sociální demokracii (SPD) nejhůře od konce druhé světové války, dostala jen 20,5 procenta hlasů. "SPD je úplně neschopná ten trend zastavit, neví jak dál," říká politolog Cramme.

Podle posledních průzkumů rok po volbách nejstarší německá politická strana zaostává i za nováčkem tamní scény, pravicově populistickou Alternativou pro Německo, ačkoli ještě na začátku milénia získala ve volbách čtyřicetiprocentní voličskou podporu.

"Sociálnědemokratické strany úplně ztratily pro voliče sex-appeal, působí jako dinosauři," myslí si britský expert. "Když si mladší lidé vybírají, v jaké straně by se chtěli angažovat, jdou k zeleným, nebo i k nějakým radikálům. Může to být pro ně zajímavější z hlediska témat, nebo prostě jen víc vzrušující," domnívá se Cramme.

Podle něj podle tohoto receptu uspělo například hnutí En Marche! francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, kterému se podařilo přesvědčit mnoho voličů francouzské Socialistické strany. 

"Levice nedokázala zatím definovat, čeho vlastně chce ve společnosti dosáhnout. Není to tak, že by lidé najednou chtěli méně státu, takové preference naopak mizí. A stejně tak to není jen o marketingu. Je to o významně lepším pochopení toho, co lidé chtějí a proč. To se musí sociální demokracie naučit, pokud chce přežít," uzavírá Cramme.

Labouristé jako vzor?

Příkladem toho, kde se to levici povedlo, může být například britská labouristická strana, která donedávna následovala podobný sestupný trend. Pod vedením Jeremyho Corbyna se jí ale podařilo v pobrexitových předčasných volbách v roce 2017 znovu vrátit na čtyřicetiprocentní hranici podpory.

"Corbyn jde směrem, kde operují v zásadě komunisté," říká k tomu Lubomír Kopeček. "Možná se nám to nemusí líbit, ale on našel prostor na politickém trhu, kam expandovat," myslí si. "Je to vlastně adaptace na nové podmínky, takže se nedá paušálně říct, že by se ty strany nedokázaly přizpůsobit," dodává brněnský politolog.

Hlavní problém ČSSD se jmenuje Andrej Babiš

"Odrazili jsme se ode dna a v krajských volbách 2020 se vrátíme s plnou parádou," napsal si předseda ČSSD Jan Hamáček na svůj Facebook v neděli po ohlášení výsledků komunálních voleb. Pro české sociální demokraty, kteří o komunálních víkendových volbách získali historicky nejméně zástupců, to patrně nebude snadné.

"Neumím si představit, co by museli udělat. Ne, dokud jsou ve vládě s Babišem," říká politolog Kopeček. "V Česku sice přešla část voličů ČSSD k pirátům, ale hlavní problém sociálních demokratů se jmenuje Andrej Babiš," míní Kopeček.

"Je to on, kdo hlavně v těch dvou posledních volbách říkal, že dokáže pokrýt ty základní životní potřeby a jistoty, příjmy a důchody," dodává s tím, že se ale do dalších parlamentních voleb může na české politické scéně také ještě leccos změnit.

"Česká situace je specifická v tom, že hluboká rozpolcenost, se kterou se ČSSD potýká, není - jako je tomu v západní Evropě - mezi preferencemi strany a jejich voličů," vysvětluje Lukáš Macek, politolog, který působí na francouzské Sciences Po v Dijonu. 

"V DNA sociálnědemokratických stran, aspoň v západní Evropě, najdeme silně proevropské, multikulturalistické, ekologické a vůči menšinám velmi vstřícné postoje," vyjmenovává. "To ale nejsou příliš populární témata pro tradiční ´lidový elektorát´," dodává Macek.

"Naopak u ČSSD ta rozpolcenost panuje mezi 'zemanovci' a 'antizemanovci'. Ale svou ideovou nečitelností a celkovou zranitelností vůči různým typům populismu se ČSSD přece jen podobá dalším evropským levicovým stranám," uzavírá Macek. Zásadní roli podle něj hraje také fakt, že ČSSD chybí výrazné, politicky srozumitelné a charismatické osobnosti - a především jasný lídr.

Strana pro 21. století

Chybějící lídr je podle Lubomíra Kopečka součástí širšího problému, který ČSSD má. "Když se podíváte na nastavení vnitřních mechanismů ČSSD, tak dělat tam kariéru je běh na dlouhou trať. Ve stanovách mají stále to nešťastné ustanovení, že do vedení se může dostat pouze ten, kdo je tři roky členem strany. Kdyby tohle aplikovala ODS, tak Petr Fiala nikdy není předsedou," vysvětluje politolog.

"Ve stanovách se jim vrství další a další pravidla, ten dokument je naprosto nepřizpůsobený 21. století, ve kterém musí strany vést permanentní komunikaci s médii. Oni s sebou neustále táhnou zátěž časů, kdy se politika rozhodovala pomaleji," myslí si Kopeček.

A to vše přesto, že snahy o modernizaci se podle něj vedou v rámci ČSSD už od šéfování Jiřího Paroubka. "A za těch zhruba deset let, co od té doby uplynulo, se to nijak zvlášť neposunulo," uzavírá Lubomír Kopeček.

Video: Nejsem zbabělec, spousta lidí mi píše, ať nekončím, říká Foldyna

Iritují mě lidi, kteří se třesou na můj odchod. A já nejsem člověk, který dělá radost svým nepřátelům, říká místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna. | Video: Daniela Drtinová |  13:05

autor: Helena Truchlá | 11. 10. 2018 6:24

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama