Prezident vyslal zemi své „poselství". Neučinil to jako jeho předchůdci 1. ledna, ale 26. prosince. Tedy „na Štěpána", v den, kdy věřící těsně po oslavě narození Ježíše (25. prosince) slaví křesťanského „prvomučedníka" Štěpána. V televizním programu se prezidentská promluva jmenovala „vánoční poselství". Lid tedy logicky čekal nějakou vizi. Marně. Zeman ani nehodnotil rok 2013, pouze sebe. Místo mučedníka připomínal Ivánka z Mrazíka, který zpíval: „Když se dívám na sebe /tak se musím pochválit /nevypadám já věru zle /zkrátka chlapec jak má být..."
Zemanovo poselství, jež bylo mimochodem mimořádně stručné a mimořádně o ničem, by se dalo shrnout ještě stručněji: Jsem dobrej. Plním slovo. Plním plán. - Za sebou měl vánoční stromeček, před sebou adventní věnec, tedy další nepochybně křesťanský symbol.
Proč tedy hlava státu promluvila na Štěpána? S mučedníkem, o kterém se v bibli píše, že „byl obdařen Boží milostí a mocí a činil mezi lidem veliké divy a znamení", to nemělo vůbec nic společného. Zeman má do mučednictví opravdu daleko. Datum si vybral proto, že v lednu mluvil k lidu Gottwald, v lednu si lidé dávají předsevzetí, které pak neplní, kdežto on chtěl bilancovat: „Prezident republiky má povinnost složit účty všem občanům," pravil.
Hned na počátku nutno ocenit, že prezident nikoho přímo nenapadl, dokonce se nějak zázračně udržel a neurážel ani novináře, a to se u něj dá chápat skoro jako čin martyra. Předvedl takový podivný, neústrojný, těžko pochopitelný vstup do veřejnoprávního média. Výsledek nás má přesvědčit, že on je moudrý, tmelící hradní pán. Je jasné, že Zeman strašně těžko (jako každý politik, ba jako každý z nás) nese prohry, neoblibu. Jeho obliba šla strmě dolů, cítí, že ztrácí veřejnou podporu, cítí, že ho opouštějí jeho voliči. Vizi nemá, snad jen tu ryze osobní, být prezidentem, podle kterého skáče i parlament, který si dělá, co chce. Ve volbách jeho strana dostala krutě na zadek, poslední dobou prohrál, na co sáhl, tak se musel pochválit.
Je možné, že mu to dost lidí zbaští. Byl to jakoby „jiný Zeman", neútočný. Chválící. (Sebe.)
Nepřekvapí, že Zeman vyslal poselství o sobě, nikoli o zemi, o státu. Vnímá zjevně především sám sebe. Líže si rány. V jakém stavu je stát, to ho moc nezajímá. Složité skládání vlády třeba. Mnoho lidí čekalo, že se nějak veřejně vysloví k úsilí Bohuslava Sobotky (ČSSD). K volbám a změně, kterou přinesly - zcela nové strany ANO a Úsvit. Co od nich hlava státu čeká? Jiní čekali, že se vysloví k dění v Kyjevě. Nic. Jen Zeman, Zeman, Zeman, já, já, já.
Bilancoval pět slibů, které dal, když startoval na Hradě: nevyhlašovat amnestii a neudělovat milosti (až na výjimky), zlepšit vztahy s Evropskou unií, stabilizovat Ústavní soud, odevzdávat třetinu platu na splácení státního dluhu. Pátý slib: „Ve svém inauguračním projevu jsem se zavázal, že se pokusím spíše sjednocovat, než rozdělovat."
Že Zeman neudílí milosti po Klausově lednové amnestii, to se dá pochopit. Vymezuje se vůči předchůdcům. Podobné je to se vztahem s Unií - i tady Zeman nese opačné předznamenání než Klaus (s nímž si jinak skvěle rozumí). Ústavní soud skutečně dokázal zaplnit, některá jména jsou dobrá. To je Zemanovo velké plus. Třetinu platu posílá na státní dluh - ukazuje nám, že není na peníze. Dobré. Ale že by fungoval jako prezident sjednotitel, tak to ani náhodou. Naopak, Zeman je prezident povětšinou (s výjimkou Ústavního soudu kupříkladu) silně destruující parlamentní systém.
Pokusil se urvat zásluhu za pád Nečasovy vlády (už poněkolikáté). Ta však padla díky vlastním malérům. Pokusil se urvat body za předčasné volby. Realita je taková, že chtěl, aby jeho vláda, tedy vláda Jiřího Rusnoka, dostala důvěru a vládla co nejdéle. Vykašlal se na Sněmovnu, na vůli stran, udělal si to po svém. Jako bychom žili nikoli v parlamentním systému, ale v prezidentském.
Zajímavé je, co Zeman vynechal. Namátkou: skandál s odmítnutím jmenovat Martina Putnu profesorem. A trucuje dál, žádné profesory nejmenuje, trestá akademickou obec (a ano, tím ji částečně spojuje). Skandál s podporou SPOZ (Zemanovci) ve volbách, prezident na koresponďáku. Skandál s protlačením manželky Václava Klause na ambasádu v Bratislavě. Skandální výběr kancléře (Vratislav Mynář, který dodnes nemá prověrku na stupeň tajné). Pokus o puč v ČSSD - nevydařený. Potíže s alkoholem (viz otvírání korunovačních klenotů a jiné podobné kousky). To se do bilance nedostalo.
Zemanovo skutečné vánoční poselství zní asi takto: Jsem unavený, nemám žádnou vizi pro stát, k politice neřeknu nic, protože jsem nevyzpytatelný. Rád bych vypadal moudře. Rád bych měl podporu mas. A neumím přestat kouřit.
