Takřka devět měsíců nám "vládne" Miloš Zeman. Jeden muž vládne všem. Již několik měsíců zemi skutečně ovládá. Jeho prezidentování je však čím dál větší katastrofa. Nejen pro nás, ale i pro něj. Nedaří se mu. Stále víc a víc i jeho vlastní voliči vidí, že spásu od něj čekat nemohou. Pohnutky Zemana jsou destruktivní.
Vydává se za levicovou hlavu státu. Když se utkával s vládou Petra Nečase (ODS), bylo to přirozené. Stejně jako jeho soupeření s Karlem Schwarzenbergem. Pochopit se dá i to, že pád Nečasovy vlády vydával za svůj výkon či úspěch, i když se Nečas povalil naprosto sám. Také usilovné zemanovsko-SPOZácké kopání do Miroslava Kalouska bylo srozumitelné - Nečas padl, Kalousek přežil.
Zeman po své volbě vypadal velice úspěšně, rozjetě, neporazitelně. Vypadalo to, že nabízí novou politiku, nový styl: mix ironie, silné osobnosti, drzosti ("denně musím někoho urazit"), inteligence, záludnosti. Vypadal, že přináší změnu, po které lidé touží. Usedl na Hrad a vší silou tlačil dopředu svoji stranu - Zemanovce. Vyrobil jim vládu, mnohým se to nelíbilo, ale prezidentovi voliči svému pánovi rozuměli a vládu brali. Zpočátku.
Bůh rozkladu
Jenomže den za dnem se víc a víc ukazuje, jak je Zemanovo prezidentování rozkladné. Kdysi měl štěstí, přivedl ČSSD na vrchol, ty však doby minuly. Umí rozbíjet, urážet, umí intrikovat a vylhat se z toho šikovně ven, ale spojovat, jak sliboval, stmelovat nedokáže. To je zlé - destrukce se lidé rychle přejí. Je to podobné jako žít ve zbořenině, v chaosu, unavuje to a vyčerpává.
Zemana teď stihly dvě drtivé prohry. První byl neuvěřitelný propad SPOZ, Zemanovců, tedy Zemanovy strany. Ve volbách shořela jak staré, suché Rudé právo. Vytěkala jak čikuli. Zeman se okamžitě od své nepovedené dcerky odtáhl - prý by byl rád, kdyby se zbavila jeho příjmení v názvu. Předvedl svou povahovou vlastnost: nepodržel svou stranu, ihned ji zatratil. Nelze si toho nevšimnout.
Je mistr zákulisní politiky. Roky rozkládá ČSSD, stranu, která ho zradila. Roky se soustředí na destrukci své "ex". Chová se jak odvržený manžel. Spozka, jeho nová družka, měla být tím trojským koněm, který sociální demokracii rozvrátí jak Odysseus Tróju. Záměr vyšel jen částečně. Ano, pilné rozbíjení ČSSD ve volbách stálo zhruba třetinu hlasů, místo 30 procent uhrála jen něco přes 20. Ale druhá část plánu, ta pseudokonstruktivní, nevyšla. SPOZ se nestala vynucenou společnicí sociální demokracie.
Zeman zřejmě čtyři dny před volbami tušil, že mynářovsko-nejedlovské uskupení neuspěje. A dobře ví, že pro svou rozbíječskou politiku nutně potřebuje dalšího trojského koně, kterého by používal ve Sněmovně a ve vládě. Proto svolal schůzku, na kterou těsně po volbách přišel jeho poslušný nástroj Michal Hašek se svými kumpány, pár hodin po zavření volebních místností. Na té schůzce byl odstartován puč proti Bohuslavu Sobotkovi.
Hrad proti ČSSD
Víme, jak to dopadlo. Sobotka nerezignoval a Zemanovi se nečekaně vzepřel. Puč je interpretován jako jakási Haškova akce, Haškův podraz, vnitřní věc sociální demokracie. Kupříkladu filosof Václav Bělohradský ve svém textu v Právu píše o rozkolu ČSSD a popisuje ho jako jakousi vzpouru krajů proti centru a snaží se ten děj zobecnit, jako by měl pomalu celosvětovou platnost. V textu (Pravá příčina krize v sociální demokracii) naprosto pominul roli prezidenta. Přesně tak to Zemanovi vyhovuje.
Jenomže to není pravda. Puč proti Sobotkovi řídí už dlouho Zeman a jeho lidé (Vratislav Mynář kupříkladu). Tvrdit, že se jen mydlí dvě křídla v ČSSD, není přesné. Jedno to křídlo je ovládáno Zemanem.
Když se puč nepovedl, Zeman se stáhl, distancoval. Vyhnul se odpovědi na otázku Práva (rozhovor s prezidentem v úterním vydání), kdo schůzku svolal. Odvětil takto: "Za prvních osm měsíců svého mandátu jsem vyhověl žádosti prakticky všech politiků, kteří se se mnou chtěli setkat. Ať už to byl Bohuslav Sobotka, Michal Hašek, Jeroným Tejc, Zdeněk Škromach nebo kdokoliv jiný. V této praxi budu pokračovat, protože je povinností prezidenta těmto žádostem vyhovět. A to je i případ lánské schůzky."
Není to odpověď na otázku. Je to jen levná, prezidentská lišárna. Zeman neřekne, že schůzku nesvolal, aby se mu nestalo to, co Haškovi, tedy že bude usvědčen ze lži (Hašek, jak víme, trapně lhal, že žádná schůzka v Lánech neproběhla). Přitom jeden z ubohých aktérů té lánské konspirace, Jeroným Tejc, řekl v televizi Prima: "Pokud si dobře pamatuji, tak o to požádal pan prezident, a myslím si, že je nevkusné nevyhovět přání pana prezidenta."
Nebojácní rektoři na metály nepřišli
Rozklad, puč se Zemanovi alespoň v této fázi nezdařil. Uspěchal to, špatně odhadl náturu Sobotky. Podcenil ho. Už ani ta destrukce se mu úplně nedaří.
Zhroucení domečku z karet (SPOZ), jemuž propůjčil své jméno, svou hlavu, a zatím nepovedený puč v ČSSD nejsou jediné prohry velkého vítěze, velkého lišáka. Nezvládá ani jiné války. Prohrává drtivě třeba s univerzitami. Nejprve musel kapitulovat před Martinem C. Putnou, kterému nepřál profesuru. Vyvzdoroval si jen to, že mu ji nedá osobně, což Putnu zjevně potěšilo.
Zeman s univerzitami znovu prohrál na státní svátek 28. října. Z osmadvaceti rektorů přišli na Hrad, na udílení metálů, jen čtyři. Na protest proti tomu, že velký destruktor dva z nich nepozval. (Jeden mu nepovolil setkání se studenty v předvolební kampani, protože Zeman zjevně kopal za SPOZ.) Rektorské odmítnutí nemělo ani pravé, ani levé předznamenání. Byl to odpor vůči hlavě státu, která si dělá, co chce. Byl to vzkaz: nenecháme si to líbit.
Nejen to. Zatímco Zeman předával vyznamenání mimo jiné lidem jako exbolševik František Čuba či svým podporovatelům v prezidentské kampani, o kousek dál, u sochy TGM, demonstrovali lidé na podporu Sobotky. Předseda ČSSD byl přítomen, odmítl na Hrad přijít.
Lidé, kteří Zemana volili na protest proti Nečasově vládě, kteří doufali, že přinese do politiky jiný styl, nyní začínají tušit, že se spletli. Odmítli SPOZ jako hradní klientelistickou partu. Vycítili, že Zemanovci nejen nepřinesou změnu, ale podle toho, jak si počínají ve vládě, budou ještě horším pokračováním Nečase a spol.
Nutkavá touha rozbíjet
Zeman je prokouknut, stojí před námi nahý. Nechce poměry v zemi léčit, chce z nich jen těžit, využít je ve svůj prospěch, sám pro sebe. Nepovedlo se to se SPOZ, odkopne ji. Nepovedl se puč, řekne, že nechápe, proč Hašek a spol. schůzku v Lánech tajili: "Být Michalem Haškem, tak bych se naopak na jejich předsednictvu pochlubil, že je prezident na jejich žádost přijal."
Zní to logicky. Jaká je realita? Chlubil se Zeman tím, že jeho kancléř masíroval lidi v ČSSD, aby dali hlas Rusnokově vládě? Chlubil se Hašek tím, že má za podporu Rusnoka slíbeného premiéra? - Ta schůzka byla tajná a všichni to věděli. Byla protisobotkovská a všichni to věděli. Nebylo vůbec potřeba, aby hlava státu zakázala o setkání mluvit. O utajených schůzkách se buď mlčí, nebo lže.
Zemanova ničivost prohrává, protože byla odhalena. Pro občany této země je to dobré zjištění.
Snad ještě v jednom Zeman není úspěšný. Jeho zdraví zdá se býti velmi chatrné - důsledek léta trvající sebedestrukce, pití, kouření. Tady mu však přejme, aby vyhrál, aby nemoci překonal. Přejme mu lepší zdraví. Kdyby se vzepřel cukrovce a dalším neduhům, alkoholu, nikotinu, třeba by se mu podařilo potlačit i nutkavou touhu rozbíjet, mstít se.
