Slavia Praha v pondělí večer prohrála 0:7 s Teplicemi, což bylo vůbec nejvíc, kolik jí nějaké domácí mužstvo za 120 let naložilo. „Věčná" Slavia je bez přehánění součástí národního dědictví (Sparta taky, jasně). Tomu odpovídalo i vzrušení, rozhořčení a pobavení, s jakými lidé reagovali na tuto demontáž klubové jedenáctky.

Zaujalo mě, co o tom na Facebook napsal přemýšlivý publicista Jan Štern: "Pokud jde o včerejší debakl Slávie, tak Slávie je pro mě mrtvá od chvíle, kdy se jejími majiteli stali bratři Řebíčkové. Slávie a potažmo náš celý fotbal jsou jenom dokladem toho, že klientelismus a korupce je parazit, který nakonec všechno zničí."

To stojí za úvahu. Ať už pan Štern je nebo není slávista, což nevím, klub odepsal kvůli tomu, kdo se ho zmocnil. Slavia získala cejch korupce, a není tudíž hodna toho, aby jí věnoval nějakou vážnou pozornost. Ani rozumem, ani citem. Skoncoval s ní.

Postoj je to srozumitelný a na první pohled zásadový. Jenže já to tak nemám. Je to složitější.

Řekněme, že bychom poměry ve Slavii s nadsázkou přirovnali k okupaci roku 1968. Náš „klub" se ocitl v cizích rukou, situace je z našeho pohledu tragická a beznadějná. Do budoucna se nabízejí tři základní možnosti: Tvářit se, že se nic neděje, a fungovat dál (a tím potvrzovat status quo). - Něco proti tomu namítat, řešit to (a tím nepotvrzovat status quo, což mimochodem dělal za normalizace i Jan Štern). - Anebo: Zabalit to, škrtnout, „emigrovat" před tím.

Jsou lidé, kteří si v případě Slavie zvolili možnost číslo tři. Čistou trojku. To je ale - pokud zrovna nejde o smysl života jako v roce 1968 a dalších - předčasná kapitulace. Říct si, že pro mě něco „neexistuje", je krajní volba ze zoufalství.

Představme si, že bychom si to osvojili jako princip a podle něj lámali hůl nad tím, co je momentálně pošpiněno a „okupováno". Lidé by to v rámci pevného postoje vytěsnili ze svých světů a přenechali jiným. Přestalo by se hledat východisko. „Mrtvá" by rázem nebyla jen Slavia, ale valná část veřejného života v republice.

Jako třeba politika. Je přece plno lidí, kteří nevolí „ze zásady", protože „politika je svinstvo", „všichni kradou" a oni s tím nechtějí mít nic společného. V pořádku, každý má právo na názor a bojkot je taky názor.

Skutečnost se dá „nekompromisně" vytěsnit a ignorovat, anebo přijmout. Což je ve svobodné zemi skoro pokaždé lepší varianta, protože dává prostor ke kritické aktivitě. Jde jen o to, jestli není spojená s nějakým neslušným kompromisem.

Což se týká jak Slavie, tak parlamentních voleb. Fandím obojímu.