Vážený pane Babiši,


velmi se omlouvám, že ruším v adventním čase, i to sestavování vlády Vám jistě bere hodně energie. Ale co už, šel jste do politiky, tak Vás jen tak nějaké psaní nemůže zaskočit. Budu ovšem stručný.

Píši ve věci, která mě v noci napadla, když umřel Mandela. Jde o internetový Deník Referendum. Asi to neznáte, což není Vaše chyba, je to menšinová záležitost. Píší tam levičáci, někteří i sympatičtí, jiní méně. Ale celkově kultivovaně, až na pár nešťastných případů. Jsou to takové noviny, ale jen na internetu, kterým někteří okázale říkají levicový Respkekt.

To není fér k Respektu ani Deníku Referendum. Respekt má profesionální zázemí, lidi placené za psaní textů a celou řadu vlivných podporovatelů. I Deník Referendum má podporovatele, ale buď zcela nevlivné, anebo i vlivné, ale zase k ničemu v praktických otázkách (například Jiří Diensbier, Vladimír Špidla atp.). Ale co je to zač Deník Referendum, Vám můžou lidi z podniku zjistit (stačí, když na internetu zadají www.denikreferendum.cz).

Myslím si, že přes všechnu kritiku, kterou bych tu na Deník Referendum mohl snést, je to nesmírně důležité místo pro názory. Ono je nejdůležitější pro samu českou levici, rozumějte pro sociální demokraty, ale ti toho nedbají a svoji tribunu nepodporují. Sám je asi teď znáte lépe, ze všech těch jednání; ti chytřejší jsou oportunisté, hloupější jsou naloženi v bazénku. Platforma pro dialog je jim na obtíž.

A možná se v tom ani my dva neshodneme, ale zkuste mi věřit, že pro demokracii, kterou Vy asi drobně pohrdáte, protože v práci Vám to šlo zatím bez ní, je dialog nesmírně důležitý. Pracovitost ano, ale v ní není všechno.

Deník Referendum řídí Jakub Patočka, nebudete ho znát, je z Brna a řídil už lecos. Vždy heroicky a neúspěšně. A Deník Referendum, kterému dává všechno, se topí v dluzích, zase. Možná je to vina toho Patočky, ale jiný to řízení nechce. A přitom nejde o mnoho, skoro se to před Vámi ostýchám vyslovit, ale na činnost a provoz jim schází asi půl milionu. Korun, samozřejmě!

Už asi víte, že Vám píšu o peníze pro Deník Referendum. Patočka ani nikdo od nich o tom neví (budou se zlobit). Dokonce když jsem navrhoval na jejich narozeninovém večírku (který byl tak skromný, že skoro nikdo nedorazil), aby o podporu poprosili kolegy z pravicových médií, kteří jistě něco v zásobě mají a hlavně jsou ti nejbližší, totiž oponenti, byl jsem odmítnut. Patočka prý nechce být nikomu zavázán. To je směšné! Ale není to jediná jeho chyba. Hádá se s kdekým, vede dětinské spory. Kultivovaně a elegantně mi vyčítal podporu Lišky i Bursíka, naštěstí pro mě se rozkmotřili i tito dva, takže jsem z debaty mohl dát, jak říkáváte u Vás na podniku - EXIT.

S kolegou Břetislavem Rychlíkem (kdyby jste něco potřeboval v televizi, tak mám na něj mobil) si často můžeme nad Patočkou ukroutit hlavu. Přesto si myslím a tvrdím, že Deník Referendum by tu měl být, že je nesmírně důležitý.

A proč o peníze píšu Vám? Předně je známo, že určitými prostředky disponujete. Pak jste si v poslední době koupil nějaké noviny, říkal jsem si, že pro tuto oblast máte slabost, a pak a hlavně mne napadlo, že tomu budete rozumět. Že když děláte velký business a říkáte, že teď Vám jde o všeobecné blaho, tak Vám věřím - jen si myslím, že to nejde prosadit bez té politiky, tady zase pro změnu sdílím názor Klause (z toho by se jeden zbláznil) a Baťa má dělat boty -, ale nejspíš máte racionální úsudek. A tak Vám, stejně jako mně té noci, kdy umřel Mandela, což se ale dlouho dalo čekat, musí dojít, že oponenty je třeba si pěstovat. Dokonce bych šel někdy tak daleko, že by ČEZ platil všechny ty kluky a děvčata, co proti němu protestují, protože je drží v pohotovosti, cvičí jim argumenty a ČEZ je díky nim lepší a lepší.

Mohl jsem napsal panu Bakalovi, který rovněž podniká v tiskovém průmyslu. Ale má v sobě takovou divnou nadřazenost a nelidskost (intuitivně). Vy i tím ušpiněním zpřed listopadu 89, z něhož se sympaticky nevymlouváte, působíte nějak věrohodně, však si to myslí i kolem 20 procent voličů. Kellnera nikdy nikdo neviděl a jiné miliardáře neznám. Milionářů kolem je hodně, ale znáte to, jednou nahoře, podruhé dole, to není ta správná volnost pro principy.

Byl bych rád, abyste Deníku Referendum pomohl. Nejen proto, aby Vratislav Dostál (jejich redaktor), který má ženu a děti, mohl žít kultivovaný rodinný život, taky levičáci prahnou po konzervativních hodnotách, ne že ne. Mluvil jsem o půl milionu, ale milion by byl pochopitelně lepší, víc by je to rozmazlilo.

Narozdíl od ostatních médiích, která jste v poslední době koupil anebo hodláte koupit, je jistota, že Váš příspěvek nebude zneužit ve Váš prospěch. Nepíšou o Vás pěkně, ale to skoro o nikom. Číslo účtu mají na webu a snad by byli schopni zařídit i nějakou darovací smlouvu, aby se to dalo před koncem roku odepsat z daní. Ale to se raději přeptejte v Agrofertu, tam s tím budou mít větší zkušenosti, třeba i maketku takové smlouvy.

Přeji Vám zdar v jednáních o koalici, i když vím, že si tam nejspíš žádné kamarády nenajdete, ale zkuste to, jinak se budete mezi nimi cítit příliš opuštěně. A těším se, že najdete pro mou prosbu pochopení. Adresu na Vás nemám, publikuji na Aktuálně.cz, kde Vás na to třeba upozorní, a poštou posílám na adresu Poslanecké sněmovny a do Agrofertu, raději ne do vlastních rukou, protože by Vás pošťák nemusel zastihnout a zbytečně byste pro to musel chodit na poštu.

Srdečně

Petr Minařík

P.S.: Musím sdělit, že jsem ve střetu zájmů, neboť do Deníku Referendum píšu. Ale jsou to texty bez významu, názory se proměňují tam a zpět, hlavu patu to nemá a drží mě tam jen z podivné brněnské solidarity. Samozřejmě od nich nepobírám žádné peníze a nemíním na tom nic měnit, ani kdybyste se rozhodl pro obnos zásadnější než existenčně nutný, jejž jsem formuloval výše.