Snílkové z České národní banky a dokonce i smíškové novináři se snaží navodit lepší náladu pro povzbuzení české ekonomiky. ČNB slibuje v příštích dvou letech růst, prý už jsme venku z recese. Bohužel nejsme a zatím ani nebudeme. Není k tomu jediný rozumný důvod.

Právě naopak. Platí sdělení podnikatelů, například těch z automobilového průmyslu, že se bude propouštět a statisíce Evropanů přijde o práci, a to nejen v autoprůmyslu.

Nic se totiž nezměnilo, evropská ekonomika se nadále dusí a skomírá pod neustálými státními intervencemi a nesmyslnými dotacemi, které likvidují i ty poslední ostrůvky dýchavičné ekonomiky v Evropě. Celá evropská ekonomika se dusí pod notorickými plánovači z Bruselu pod vedením odchovance radikální levicové Portugalské komunistické strany pracujících - Revolučního hnutí strany proletariátu, pana Barrosso. Ta česká ekonomika se ve jménu evropské integrace pustila do úplně stejné ekonomické pasti a jak je již zvykem, umíme být bruselštější než Brusel, ať tam sedí oranžoví či modří notoričtí plánovači.

Ekonomika odráží potřeby spotřebitelů a podnikatelů, nikoliv notorických plánovačů, ať už pravicových či levicových. A dokud plánovači nepochopí, co se v ekonomice děje a jak funguje, nic se nemůže ani zlepšit.

Česká ekonomika je smrtelně nemocný a stále méně živý organizmus. Je to složitá a nesmírně propletená síť statisíců podnikatelských subjektů a spotřebitelů na straně jedné a obrovská síť neziskového sektoru na straně druhé, to vše propleteno dnes do globální sítě miliard ekonomických subjektů. Tyto české sítě jsou propojeny milióny transakcí denně, statisíce interakcí probíhají i mezi sektory neziskovým (neproduktivním) a ziskovým (produktivním). A tyto sítě se mění denně, v každém okamžiku, než popíšete jen její malou část, už se stačí změnit, asi jako buňky ve vašem těle. Pro zdravý vývoj tohoto složitého organizmu je potřeba vytvářet pravidla a kultivovat prostředí tak, aby se přidaná hodnota mohla zvyšovat a počty transakcí znásobovat, aby více "buněk" vznikalo než zanikalo, musíme vytvořit a hlídat rovnováhu celé sítě, neboť ta je nyní napadána útoky jak zevnitř, tak z vnějšího okolí.

Pokud část nebo části této ohromné sítě ekonomických subjektů začnou ovládat jen úzké zájmové skupiny, začne se organizmus chovat tak, jako by byl napaden zhoubným nádorem. Postupně se zvyšují ceny pro spotřebitele, klesá kvalita výrobků a služeb, klesá celková konkurenceschopnost, statisíce lidí přicházejí o práci, tím klesá kupní síla a tato lavina strhává další subjekty v dalších sektorech po spirále dolů.

Že tam dnes nejsme? Ale jsme, pár příkladů je pro dokreslení. Firma TRW v Počernicích dnes oznámila přesun výroby autodílů do Rumunska, to je „jen“ 150 lidí, to umí plánovači nahradit škrtem pera a vytvoří 300 nových úředníků na Úřadech práce, ale co dalších více než 1500 lidí, kteří ukončí činnost v J&C v Roudnici nad Labem, další desítky podniků prochází velmi podobným vývojem a tak přibývají další desetitisíce nezaměstnaných. Žádný strach, notoričtí plánovači jsou všemocní a dnes na všech billboardech slibují, že "ONI" vytvoří nová pracovní místa. Ano, my všichni víme jak, kde a z čeho to zaplatíme MY VŠICHNI ...

Plánovačům navzdory, nezaměstnanost roste, ekonomika klesá a nadále klesat bude. Kde jsou zásadní chyby?

1. Ekonomické sítě v produktivním sektoru byly z velké části naprosto zdevastovány dotacemi EU, agentury CzechInvest a jí podobné likvidují celé sektory svými nesmyslnými dotacemi, a tím narušením základní rovnováhy na těchto trzích. Celý organizmus je proto potřeba vrátit do rovnováhy, aby se mohl uzdravit, tj. zastavit jakékoliv dotace do soukromého sektoru a přesměrovat je do sektoru neziskového (tento sektor je bez prostředků zvnějšku zcela neudržitelný, asi jako naše děti, než dorostou a uživí se samy, což neziskový sektor nikdy sám nedokáže) a dále do investic do mizerné infrastruktury. Kupříkladu na konci 19. století se vlaky z Ostravy dostaly do Prahy jen o ca 15 minut pomaleji (dnes 3 hodiny), zatímco v „zaostalé“ Číně urazí tuto vzdálenost některé vlaky za méně než hodinu,

2. Zcela chybí měření kvality vzdělávání na středních i vysokých školách. Dokud se školy i profesoři nezačnou financovat podle uplatnitelnosti absolventů na trhu a výši jejich příjmů po skončení studia, nic se nezmění. Je mi jasné, že to se tisícům profesorů nebude líbit, oni neumí naučit něco, co oni sami neumí, ale to je jediná možná cesta, jak do neudržitelného systému vrátit rovnováhu. Za pouhý poslední rok jsme se podle řady studií propadli o 7 příček v konkurenceschopnosti !

3. Zbavme se notorických plánovačů, kteří si myslí, že nás mohou spasit tím, že nám všem začnou řídit naše životy. Nepotřebujeme plánovače, my potřebujeme koordinátory sítí a ekonomy, kteří umí naslouchat trhu a budou hlídat lokální i celostátní rovnováhu a ne ji neustále narušovat dalšími intervencemi a špatně cílenými dotacemi.

Jakému trhu? Tomu globálnímu, který se nyní dramaticky transformuje, éra globalizace končí, přichází postupně re-lokalizace a v tom je obrovská síla, prostor pro statisíce pracovních míst jen v ČR, jen ji rychle využít a budeme muset pracovníky ještě dovážet.

Těch chyb je samozřejmě mnohem více, ale někde se začít musí.

Nejen veškerá demokracie musí být místní, i ekonomika musí být řízena místně. Působnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se musí co nejrychleji zásadně změnit, posunout působnost do regionů, zapojit do stanovování férových pravidel živnostenské cechy, klastry a asociace malých a středních podniků, změnit příliš vysoké limity a geografická pravidla pro posuzování tržní síly, zarazit diskriminační smlouvy, hlídat rovnováhu tržních sil v produktivním sektoru a zároveň transparentnost transakcí v sektoru neziskovém, a to přímo v každém dříve okresním městě !

Pak se nadechneme a začneme se uzdravovat z metastáz, kterými nás všechny nakazili notoričtí plánovači. Oni nás neuzdraví, Salieri Mozarta také neuzdravil, to musíme my sami a "Mozartů" všeho druhu tady máme zatím pořád spousty. Nepotřebujeme plánovače, kteří budou podnikatelům říkat, co mají dělat, ani ty pantáty z myšlením v minulém století, kteří stále věří ve statisíce tun uhlí a ocele, či magnáty, kteří despoticky zválcovali trhy, především díky neschopnému státu, korupci či hloupému ÚOHS a dnes křičí, jak vybudovali ty největší firmy v ČR. To jsou jen další plánovači, kteří zotročili celé kusy dříve svobodnější ekonomické sítě.

Musíme se začít uzdravovat pěkně odspoda nahoru, od malých měst a obcí, přes regiony vyrazit do světa. Podpořit se musí především drobní, malí a střední podnikatelé, ti jsou nejflexibilnější, denně naslouchají svému trhu a umí se měnit jako měňavky nejrychleji na světě, a to globální gigantické montovny nikdy umět nebudou, proto se dnes sypou jak krabičky z karet a sypat nadále budou, i když chvíli tady přežívali díky našim plánovačům, kteří jim z našich peněz nasypali investiční pobídky.

Musíme chránit všechny hráče férovými pravidly (pro jistotu opakuji všechny, tedy malé i velké hráče, bez rozdílu), ale ne dotacemi, protože jsou to právě ti malí, koho ony jedovaté dotace ničí. A to nejen proto, že většina těch slastných dotací stejně skončí v kapsách těch velkých.

Naše ekonomika potřebuje především vrátit rovnováhu, rovné a férové podmínky hry a transparentnost pro všechny, v ziskovém i v neziskovém sektoru.

Plánovači, běžte si po svých!