Ruce mají přitisknuté k uchu, stojí na chodníku, poslouchají a pozorně sledují vozovku. Šest dětí a jejich učitelky. Když se přesvědčí, že žádné auto nejede, zazpívají písničku. Ta pro ně znamená signál k bezpečnému přechodu. Rozběhnou se přes ulici a dál přes louku k lesu. Zadržet se je učitelky nesnaží. Nechávají jim volnost pohybu. "Děti přesně vědí, kde zastavit. Po cestě máme dané zastávky a víme, kde můžeme děti pustit," vysvětlují.
To je znát hned na kraji lesa, kde se děti zastaví. "Další cíl je malý tis!" dává pokyn učitelka. Děti se opět rozutečou. Když se jeden z kluků vzdálí přece jen moc, děti na něj volají a zvoní zvonkem připevněným na kočárku. V tom vezou do lesa nářadí. Chlapec se otáčí a vrací. Začíná tak den v lesní školce u Obory Hvězda v Praze 6.
Jmenuje se Hvězdy v lese a funguje už osmým rokem. Obyčejně ji navštěvuje 15 dětí, o jarních prázdninách v polovině března jich je jenom šest. Místo školní budovy mají na travnatém plácku zelenou maringotku, kde jedí, pracují a hrají si. Když je zima, topí v kamnech. Po obědě odpočívají v prostorném stanu s lůžky hned vedle maringotky.
Letní přístřešek poskytuje stín, děti v něm zároveň skladují bylinky, které vypěstují na zahradě. Kromě nich pěstují i rajčata, fazole, brambory nebo třeba žito. Děti mohou pomáhat i při sběru vajec od slepic, které školka chová. "Díváme se a měříme, co a jak vyrostlo, doslova vidíme trávu růst," líčí zakladatelka a vedoucí školky Johana Passerin.
Požadavky na hygienu jsou tu ale stejně přísné jako v běžných mateřských školách. Školka nemá vodovod ani elektřinu, vodu sem proto učitelé či rodiče vozí každý den v barelech, jídlo si děti nosí z domova. V lesních školkách ho jinak často zajišťují externí firmy.
"Snažíme se dětem zjednodušit jinak složitý svět. Ukazujeme, že voda opravdu teče a že teplo znamená oheň, že to jsou věci, se kterými se v životě setkají ve složitější podobě," vysvětluje jedna z učitelek Tereza Valkounová, která je zároveň předsedkyní Asociace lesních mateřských škol.
"Na základní škole se očekává, že děti budou rozumět gravitaci a fyzikálním jevům. Jenže ony to nemají zažité, takže tomu nerozumí," míní Valkounová. V lesní školce děti naopak zjistí, že při chůzi do kopce musí vynaložit víc energie a že jim to půjde lépe, když se něčeho chytí. Fyzikální pravidla mohou objevovat tím, co je napadne, mohou lézt po stromech nebo si hrát s věcmi nalezenými v lese.
Jako první lesní školka usilují Hvězdy v lese o status waldorfské mateřské školy. Waldorfská pedagogika je inspirací mnohým lesním školkám. Klade důraz jak na znalosti, tak na manuální dovednosti žáků. Mezi hlavní vzdělávací principy patří přijetí každého dítěte, volná hra, ke které děti využívají jednoduchý materiál, učení skrze nápodobu, praktické činnosti, objevování prostředí dítěte i získávání zkušeností v reálném životě.
Passerin popisuje, že se ve školce snaží vytvářet laskavé prostředí, poskytovat prostor a čas pro hru, vzdělávat pomocí příkladů a jejich napodobování nebo nenásilné komunikace. Klíčový je těsný kontakt s přírodou. Děti jsou venku za každého počasí a velkou část dne tráví v přilehlém lesoparku.
Právě to láká rodiče nejvíc. Řada z nich vzpomíná na vlastní dětství strávené v lese, na loukách, venku za městem - a chce podobné zážitky i pro své děti. "Počet lesních školek rychle roste. Když jsme před 12 lety začínali, měli jsme jen čtyři členy. Dnes máme v asociaci 150 školek a lesních klubů, o další stovce v Česku víme," popisuje Valkounová.
Zvýšenému zájmu pomohly i dva roky covidové pandemie a nejrůznějších omezení. Lidé se během ní snažili být co nejvíce na čerstvém vzduchu.
Rostoucí zájem potvrzuje také ministerstvo školství. Od školního roku 2019/2020 přibylo 19 lesních školek zapsaných ve školském rejstříku. Celkově jich bylo 69. Školy zapsané v rejstříku čerpají peníze od státu a mohou poskytovat povinný rok předškolní výchovy. "Další nárůst se dá předpokládat," říká mluvčí ministerstva Aneta Lednová.
Do školky chtělo 150 dětí, brali jich pět
Růst obliby lesních školek nebrzdí ani cena, kterou za ně rodiče platí. Většina je soukromá, a proto je docházka do nich dražší než u školek státních. V Praze rodiče platí kolem sedmi či osmi tisíc korun za měsíc, celorepublikový průměr je zhruba pět až šest tisíc.
Většinu zakládají sami rodiče, kteří chtějí, aby jejich děti vyrůstaly a vzdělávaly se venku. Školku založí, když žádná není poblíž nebo mají všechny kolem plno. "Doufáme, že se do toho zapojí obce, jako se to děje například v Německu," prohlašuje Valkounová.
Lesních školek zřizovaných obcí ale není mnoho. Ke konci září loňského roku bylo ve školském rejstříku zapsáno 69 lesních školek, pouhých 12 z nich patřilo obcím.
Obecní lesní školky by podle Valkounové mohly pomoci v místech, kde si rodiče nemohou placení těch soukromých dovolit. "Obec musí mít stejnou výši školkovného, nehledě na to, o jaký typ školky jde," vysvětluje Valkounová.
Upozorňuje také na to, že některé náklady, například investice do zázemí nebo technické práce, pokrývá rozpočet obce, takže se nepromítnou do školkovného. "Velký rozdíl je to hlavně v počátečních investicích," podotýká. Lesní mateřskou školu provozuje například městská část Praha 7 nebo obec Tehov ve Středočeském kraji.
Za docházku svých dětí do Lesní mateřské školy Bobulka zřizované Prahou 7 platí rodiče pouze 850 korun za měsíc. A zájem roste. "Loni se hlásilo kolem 150 dětí, brali jsme jich pět. Kapacitu máme dvacet dětí a nemůžeme ji překročit. Letos už denně volá a píše mnoho z těch, kteří se loni nedostali, a také noví lidé," říká vedoucí školky Pavla Šandová.
Původně se podle Valkounové stavěla veřejnost k lesním školkám odmítavě. Zlomilo se to v roce 2014. Tehdy hrozilo, že budou spadat pod dětské skupiny, které vznikaly v reakci na nedostatek míst v mateřských školách. V takovém případě by lesní školky musely splňovat přísnější hygienické požadavky, což by v jejich provizorních základnách bylo složité.
"Byl to určitě klíčový moment. Mluvili jsme s poslanci, dělali veřejné akce na podporu. A zákon se podařilo změnit. Veřejnost se o nás dozvěděla a podpořila nás. Od té doby je to čím dál lepší," říká Valkounová za Asociaci lesních mateřských škol.
Děti se učí používat nářadí
Pro lesní školku se rozhodla třeba Marta Lopatková z pražského Strahova. Jejímu synu Tarasovi je pět let a na Hvězdu chodí už dva a půl roku. "Ta představa se nám líbila už dlouho, jen jsem nevěděla, že poblíž taková školka je. Našla jsem ji náhodou. Když jsme se sem přišli podívat, bylo nám jasné, že se nám tu líbí. Z podrobného programu bylo vidět, že o něm školka hodně přemýšlí," líčí matka. Podrobné informace o programu nebo hodnotách školky jí prý u státních školek chyběly.
"Je znát, jak práce tady lidi baví. Pak je jedno, jestli se děti učí venku nebo vevnitř," uvádí Lopatková. Líbí se jí i to, že místo hraček děti dostávají spíš materiál, ze kterého mohou různé věci vytvářet. V lese jim ke hře vystačí klacky, k dispozici mají také různé nářadí. "V pěti letech mohou vyřezávat nožem, to není v klasické školce běžné," dodává Lopatková.
Během naší návštěvy si děti berou pilku a snaží se z větve vyřezat meč. Učitelka větev přidržuje a sleduje, zda pracují bezpečně. Vysvětluje, že je mnohem lepší, když se s ostrými nástroji nebo s ohněm učí děti pracovat včas, než aby se s nimi setkaly starší a nepřipravené.
Stejné je to s lezením po stromech. "Když přichází dítě do kontaktu s rizikem přiměřeným jeho schopnostem, naučí se seberegulaci. Naproti tomu dítě, které do svých sedmi let žilo mimo přírodu, by to nejspíš neumělo a možná by se u toho i vážně zranilo," říká Passerin.
Děti se také hlídají navzájem. Do školky chodí děti různého věku, předškolní i dvouleté. "Navzájem se od sebe učí a mají o koho pečovat. To je klíčový prvek výchovy. Snažíme se v dětech rozvíjet laskavost, spolupráci a soucit. Věříme, že když budeme o tyto schopnosti pečovat, další dovednosti se rozvinou," vysvětluje Passerin zásady přírodní pedagogiky.
A jaká je v lesní mateřské škole role dospělých? "Měli by být autoritou. Jsem zodpovědná za podmínky vzdělávání, za prostředí, ve kterém děti jsou, udržení zdravé míry různorodosti. Chci, aby děti věděly, že jsem za ně zodpovědná, že je moje starost zajistit jim bezpečí," říká Passerin. Podle ní je důležité dát dětem důvěru a zároveň mít jasně daná pravidla.
Potvrzuje to i Marika Pecháčková, která má ve školce šestiletého syna Štěpána. První půlrok si prý zvykala na striktní dodržování pravidel. "Školka v mnoha věcech supluje to, co se má odehrávat v rodině, děti v ní mají základnu důvěry a bezpečí," popisuje.
Vzdělávání v lesní školce dalo jejímu synovi mnohé. Pecháčková oceňuje například to, že učitelky umí nastavovat hranice, které děti respektují. "Uvědomila jsem si, jak přehnaně o děti pečujeme. Že se nemám snažit za ně všechno dělat, jen jim pomoct, aby to uměly samy. Žádná ze školek, kterou jsem měla možnost poznat, neposkytovala dětem tak hlubokou, profesionální a láskyplnou péči," popisuje matka dítěte z Hvězd v lese.
