Lékařka bez hranic:Nedělám to pro peníze

Zdeněk Mihalco
24. 1. 2007 12:43
Rozhovor - V Praze vzniká pobočka organizace Lékaři bez hranic. "Bude to jednodušší pro všechny dobrovolníky," myslí si lékařka Radka Onderková, která léčila lidi v Arménii.
Rakovina plic hrozí více těm, kdo začali kouřit v dřívějším věku.
Rakovina plic hrozí více těm, kdo začali kouřit v dřívějším věku. | Foto: Ludvík Hradilek, Aktuálně.cz

Lékaři bez hranic

  • Nezávislá mezinárodní humanitární organizace
  • Založena v roce 1971 skupinou francouských lékařů a novinářů
  • Poskytuje zdravotnickou pomoc ve více než 70 zemích světa.
  • Pracuje pro ni více než 2 500 mezinárodních a 23 000 místních spolupracovníků
  • Působí v zemích, ve kterých nefunguje zdravotnický systém
  • Pracují v odlehlých a těžce přístupných oblastech a školí místní personál
  • Zajišťují provoz výživových center pro podviživené děti.
  • České stránky organizace naleznete ZDE.

Pobočka mezinárodní humanitární organizace Lékaři bez hranic (Medecins sans frontieres) se otevírá v Praze právě kvůli snažšímu přístupu českých lékařů k práci v této instituci. Pokud chtěl dosud někdo z Česka pro Lékaře bez hranic pracovat, musel vše zařídit ve Vídni. 

Kromě náboru nových pracovníků chce v Česku organizace pozvednout povědomí  veřejnosti o humanitární organizaci a informovat o zapomenutých světových konfliktech.

Organizace Lékaři bez hranic zajišťuje přístup k bezplatné lékařské péči v sedmdesáti zemích. Prostředky získává od asi tří milionů dárců po celém světě.

Internistka Radka Onderková z Prahy pracovala devět měsíců ve městě Giumri v Arménii. Patří ke třiceti zdravotníkům, kteří zatím v Česku pro organizaci Lékaři bez hranic pracovali.

A: Jak jste se k práci pro Lékaře bez hranic dostala?

Ani nevím. Našla jsem si na internetu informace o organizaci, pak jsem musela do Vídně na pohovor a vše vyřídit tam. Prostě jsem chtěla pomoci a zkusit něco nového. A taky poznat život v jiné zemi. Je to pěkná práce.

A: V čem je největší přínos nově vznikající české pobočky organizace?

Je to právě zjednodušení administrativy. Nemusí se cestovat do Vídně, překládat nebo žádat dokumenty po rakouských notářích. Pracovat pro Lékaře bez hranic teď bude pro české lékaře jednodušší.

A: Jak se vám celkově líbila spolupráce s organizací Lékaři bez hranic?

Bylo to skvělé. Není to zkostnatělá organizace, vše funguje jasně a jednoduše.

A: Na co konkrétně jste se v Arménii specializovala?

Pomáhali jsme s léčbou sexuálně přenosných chorob, hlavně HIV pozitivních. Takovou práci jsem předtím nedělala. V Arménii je situace s AIDS vážná. Nemocných je spousta a kvalitní péče se nedostane každému, zvlášť mimo hlavní město. Snažili jsme se to napravit.

A: Kolik hodin denně jste pracovala?

V Arménii nešlo o krizovou situaci, je to stabilní a bezpečná země. Pracovali jsme zhruba osm hodin denně, podobně jako v Česku. Víkendy byly volné. Léků jsme měli dostatek, ale pacientů bylo hodně. Jedním z důvodů bylo, že v Arménii se za zdravotnictví platí. Lékaři bez hranic poskytují péči zdarma.

A: Dostáváte za svou práci mzdu?

Příspěvek je pro všechny dobrovolné lékaře zhruba 700 Euro měsíčně. Ale pro peníze to nikdo nedělá.

A: Zemi, kam pojedete, si vybíráte sami, nebo ji určuje organizace?

Nevybíráme si ji. Lékaři bez hranic nejsou cestovka, takže působiště každému přidělí. Člověk však může vždycky práci odmítnout.

A: Měla jste v Česku problémy při návratu do zaměstnání. Musela jste si hledat novou práci?

Někteří kolegové s tím mají problémy. Já mám velké štěstí, protože jsem díky vedení nemocnice dostala neplacené volno. Po návratu jsem zase začala pracovat jako dřív.

A: Chystáte se na druhou cestu s Lékaři bez hranic?

Někdy nejspíš ano. Ještě nějakou dobu ale chci pracovat v Česku.

 

Právě se děje

Další zprávy