Brno - Když udeřila ekonomická krize na Česko a nikdo si nechtěl vzít "na triko" post vicepremiéra pro ekonomiku, vyřešil to tehdejší premiér Mirek Topolánek šalamounsky. Zřídil poradní sbor ekonomů, v němž se objevila bezmála všechna jména, o nichž se na post vicepremiéra spekulovalo.

Národní ekonomická rada vlády (NERV) nyní zakončila své působení vydáním závěrečné zprávy. V ní přináší svá řešení, jak zatočit s ekonomickou krizí a nenechat českou ekonomiku dojít na pokraj zkázy, jako se to "podařilo" v Maďarsku.

Zde vám deník Aktuálně.cz přináší dokument - návrhovou část závěrečné zprávy. Tedy to nejzajímavější, k čemu muži z NERVu dospěli.

5. Návrhová část

5.1 Dlouhodobá udržitelnost veřejných financí

Česká republika musí učinit podstatné kroky k dlouhodobé udržitelnosti veřejných výdajů. Hlavní prioritou udržitelného budoucího vývoje by neměl být ani tak růst HDP jako snižování zadluženosti. Je proto třeba nastolit nástroje, které dosáhnou vyrovnaných a přebytkových rozpočtů, jakmile recese opadne.

Proto navrhujeme postupovat podle následujícího schématu, formulujícího pravidla a navržená opatření na straně příjmů a výdajů.

A. Fiskální pravidla

- Posílení role ministerstva financí a pravidel rozpočtové politiky.

• Zakotvení upraveného „maastrichtského pravidla“ pro veřejné deficity a veřejný dluh pro českou fiskální politiku:
  - růst HDP + deficit veřejných rozpočtů ≤ 4 % (alternativně pravidlo strukturálního přebytku na úrovni 2–3 % HDP),
  - doplněno o zvláštní režim odvíjející se od vývoje státního dluhu (po překročení hranice 40 % zostřený režim výdajových škrtů).
• Zavedení sankcí při nedodržení výše uvedeného pravidla jak na úrovni kabinetu, který nesmí rozpočet porušující pravidla bez sankce předložit, tak na úrovni PS, která můţe měnit vnitřní strukturu rozpočtu, ale nikoli porušovat pravidlo samotné.
• Pokud nebudou dodrţeny nominální výdajové rámce jednotlivých kapitol, sníží se plat daného ministra a náměstků o 20 %.
• Zavést pětileté zákonné výdajové rámce (tím se zmírní dopady čtyřletého politického cyklu a efektu volebních let se zvýšenou fiskální nedisciplínou).
• Samostatnou přílohou zákona o státním rozpočtu by měly být názorné edukativní propočty, které by kvantifikovaly:
  - fiskální projekce a návrh opatření na straně výdajů, která stanoví termín, kdy dojde k dosažení vyrovnaných veřejných rozpočtů a docílení přebytkového financování po dobu minimálně tří přebytkových let,
  - o kolik by se musely zvednout daně (například DPFO), aby stát hospodařil vyrovnaně,
  - fiskální projekci, která stanoví, kdy dojde ke sníţení zadluţenosti na úroveň 20 % HDP,
  - jak dlouho by se musel splácet dluh až do jeho úplného splacení, pokud by stát „zabavil“ všem výdělečně činným jejich plat a jim zůstalo jen měsíční životní minimum.

- Vytvoření permanentního nadstranického orgánu jmenovaného PS ČR pro veřejné rozpočty (který by řešil komplexně problematiku veřejných rozpočtů včetně regionů, municipalit, státních fondů a zdravotních pojišťoven, včetně podrozvahových závazků) a předkládajícího doporučení vládě i parlamentu.

- Měsíční kontrola veřejných výdajů, včetně sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění.

- Výdajové limity pro všechny výše uvedené sloţky.

- Pravidelná kontrola Sborem auditorů (posílená verze NKÚ).

B. Výdaje

- Strukturální reformy sociálního systému:

• Provázání podpor v nezaměstnanosti na veřejně prospěšné práce nebo veřejnou službu, případně na účast v rekvalifikačních kurzech.
• Zrušení automatické indexace dávek.
• Analýza souběhu dávek a jejich dopadu na motivaci k účasti na ekonomických aktivitách. o Diferenciace dávek na příjmovou a majetkovou situaci žadatele.

- Parametrické změny průběžně financovaného pilíře důchodového systému:

• Automatické prodlužování odchodu do důchodu ve vazbě na očekávanou délku dožití (Skandinávie) ve stanoveném poměru například 1:1 nebo 1:2 (dvanáctiměsíční navýšení průměrné délky dožití bude znamenat prodloužení věku odchodu do důchodu o 6, resp. 4 měsíce). Revize bude prováděna jednou za 3 roky.
• Zrušení náhradních dob (vysokoškolské studium, rodičovská dovolená).
• Přechod na indexaci podle indexu spotřebního koše domácností seniorů.

- Snížení investičních výdajů – odstranění obtížně zdůvodnitelné diskrepance v relativních cenách bytové výstavby a infrastrukturních staveb – viz samostatný příspěvek v analytické části) a zavedení spolupráce se soukromým sektorem při výstavbě infrastruktury (pouze za předpokladu jasné prokazatelnosti úspor oproti výdajům na infrastrukturu z veřejných zdrojů podle robustní mezinárodně akceptované metodiky).

- Zásadní snížení výdajů na správu státu:

• prostřednictvím externích personálních auditů a periodických výkonnostních auditů,
• zahrnutím nyní nezdanitelných náhrad do daňového základu ústavních činitelů; omezením hmotných požitků a dalších výhod.

- Zavedení centralizovaného nákupu a center sdílených služeb ve státní správě.

- Opatření pro posílení transparence a omezení korupce (viz samostatná návrhová část).

- Omezení výdajů na stavební spoření a dalších podpor vlastnického bydlení (bubliny na trhu realit vznikly mimo jiné i vinou těchto opatření; navíc mají ve svých důsledcích pravděpodobně dosti negativní dopad na mobilitu pracovní síly).

- Restrikce v rozpočtových výdajích uvedené výše (ale jen zčásti i restrikce soukromé poptávky v důsledku mírně zvýšených daní viz níže) lze významně kompenzovat expanzí rozpočtově neutrálních vládních výdajů ze strukturálních fondů EU (viz níže) jako neopakovatelného impulzu v letech 2009–2013, resp. 2015. Obdobným jednorázovým dodatečným impulzem jsou výdaje na zefektivnění využití energie a ekologizaci financované z výnosů mezinárodního prodeje povolenek.

C. Příjmy/daně

- Postupné sbližování snížené sazby DPH k základní sazbě, zvýšení základní sazby.

- Podstatné zvýšení spotřebních daní zejména v případě substancí s negativními účinky na lidské zdraví (nejsnáze administrovatelná forma malifikace znevýhodnění rizikového chování).

- Časový harmonogram pro podstatné zvýšení majetkových daní (menší distorzní účinek na ekonomický růst než přímé daně).

- Vyšší příjmy z dividend ČEZ.

- Zvýšení ekologické daně a jejich zdrojové využití pro zdravotní péči a environmentální opatření (elektřina, plyn, uhlí).

- Důsledný prodej povolenek na vypouštění CO2 (tedy nikoli jejich rozdávání).

- Pokud se budou přijímat opatření na straně přímých daní včetně „kvazipojištění“, respektovat potřebu nezvyšovat náklady práce na straně zaměstnavatelů, jejichž důsledkem je v krátkém období snížení poptávky po práci, a naopak usilovat o vyšší příjmy z přímých daní pomocí pružnějšího trhu práce, eliminací daňových výjimek a rozšířením daňového základu.

5.2 Návrhy k úloze kohezní politiky EU v období ekonomické krize

V čase ekonomické krize a zvýšeného tlaku na národní fiskální systémy je vhodným komplementárním nástrojem řešení národních fiskálních problémů v ekonomice našeho typu kohezní politika EU a její nejdůležitější instrumenty – strukturální fondy a kohezní fond.

V období krize a prohlubujícího se nedostatku národních rozpočtových prostředků disponuje Česká republika na období let 2007–2013 z prostředků kohezní politiky EU ve formě strukturálních fondů a z prostředků Kohezního fondu částkou přibližně se rovnající 680 mld. Kč (nebo-li v původně stanovené alokační sumě 27 mld. EUR). Tuto částku lze rovněž vnímat jako dodatečný finanční zdroj při financování rozvojových potřeb země a jejích regionů – nicméně za podmínky, že systém využití a vyčerpání těchto zdrojů je bude směřovat do smysluplných a rozvoj přinášejících projektů. Očekává se, že koncem roku 2009 (tedy 3 roky po oficiálním zahájení programovacího období) bude v ČR podobně jako v ostatních nových členských státech EU vyčerpáno zhruba 10 % celkového objemu.

V čase výrazné potřeby úspor ve výdajích českých veřejných financí se tak suma přicházející ve výši přibližně 100 mld. Kč ročně ze strukturálních fondů a Kohezního fondu může stát oním nástrojem potřebné fiskální expanze, navíc bez výraznějšího zatížení systému národních veřejných financí. Maximální využití tohoto podpůrného zdroje se tak stává vrcholnou nejen rozvojovou, ale i fiskální prioritou. Její součástí je pak i zajištění potřebné sumy pro spolufinancování těchto projektů na co nejefektivnější bázi.
Krizová situace zesílila problém spojený s nutným spolufinancováním i vlastním financováním cash-flow těchto projektů ze strany příjemců podpory; tento problém se dotýká všech typů příjemců – tedy podnikatelských subjektů, krajů, obcí, státních organizací i neziskových institucí. EERP (European Economic Recovery Programme; Program evropského hospodářského oživení) v této souvislosti vyzývá členské státy EU, aby realizovaly tzv. proces „pře-programování“, jímž by měly přizpůsobit nynějšímu období krize i konkrétní podobu kohezní politiky v e svých zemích implementovanou, a aby se přechodné problémy spojené s riziky financování těchto projektů snažily překonat.

Hlavními body procesu „pře-programování“ je:

- přeložení finančních alokací, jež byly původně zamýšleny na pozdější fázi programovacího období 2007–2013, co nejvíce do přítomnosti a nejbližší budoucnosti;

- přizpůsobení obsahového vymezení výzev nynějším krizovým potřebám; dořešení ukazatelů udržitelnosti projektů v podmínkách recese (jde zejména o ukazatele zvýšení zaměstnanosti);

- uskutečnění z hlediska žadatelů maximálně možného administrativního a procedurálního zjednodušení celého procesu projektového managementu;

- rozšíření možnosti průběžných a zálohových plateb ve prospěch příjemců;

- posílení role nástrojů návratného financování projektů na úkor nenávratných dotačních nástrojů s vidinou dlouhodobé změny forem kohezní politiky EU cestou rozvojových (holdingových, revolvingových) fondů. Příklad možného řešení krizové situace a problému nutného spolufinancování i vlastního financování cash-flow těchto projektů ze strany příjemců podpory je uveden v Boxu 1;

- svědomitá příprava parametrů kohezní politiky na období po roce 2013.

Vedle usnadnění financování projektů je velkým problémem i adekvátní monitoring indikátorů, jimiž se efekty kohezní politiky v jednotlivých členských státech EU a jejich regionech měří. Efektivní monitoring a na jeho základě činěná kompetentní a pružná rozhodnutí tak představují nutnou podmínku pro to, aby celkový proces využívání možností kohezní politiky byl pro Českou republiku dlouhodobě přínosný.

5.3 Návrhy v oblasti sociálního a zdravotního pojištění a trhu práce

5.3.1 Důchodová reforma – zavedení druhého pilíře, „včera bylo pozdě“

Český politický diskurz v této oblasti byl světovou finanční krizí, jejímž důsledkem byl v mnoha zemích obrovský úbytek tržního hodnoty aktiv spravovaných penzijními fondy, velmi vážně narušen a stav penzijních fondů budí ve společnosti pnutí.
Pokud se nepodaří nalézt v této oblasti minimální politický konsenzus, pak situace bude základem vývoje k dlouhodobé relativní chudobě seniorů České republiky v budoucnu. Oním, konsenzem by například mohlo být, že:

1. další parametrické úpravy průběžného solidárního pilíře jsou nezbytné a budou muset zahrnovat mj. řešení náhradních dob, přechod na indexaci podle indexu životních nákladů domácností seniorů, prodlužování odchodu do důchodu podle očekávané délky dožití jednotlivých kohort na bázi formule, tedy víceméně na bázi autopilotu;

2. druhý, fondový a plně zásluhový pilíř, byť veřejně spravovaný a státem garantovaný (jako Central Provident Fund v Singapuru), je pro zachování rozumného náhradového procenta nevyhnutelný,

5.3.2 Zdravotní pojištění a výdaje na zdravotnictví

1. Veřejné výdaje na zdravotnictví jako procento HDP v České republice ve srovnání například s Finskem, ale i s průměrem OECD nízké nejsou a odpovídají ekonomické úrovni země.

2. Udržení a zlepšení úrovně zdravotní péče v ČR, které by odpovídalo velmi rychlému (ale nákladnému) technologickému pokroku v medicíně při očekávaném demografickém vývoji, velmi negativní prognóze výskytu chronických onemocnění, namnoze spojených se životním stylem, nebude výhradně z veřejných zdrojů dosažitelné.

3. Spoluúčast populace na krytí nákladů na zdravotní péči, a to bez ohledu na to, jaký model organizace systému zdravotní péče bude zvolen, je tedy nevyhnutelná; může být však uplatňována se zvýšenou sociální citlivostí a větší možností volby pro pojištěnce.

4. Levnější zdravotnictví mít již nikdy nebudeme, ale výrazně dražší z hlediska veřejných výdajů, natož pak financované z rostoucího zdanění práce, si nebudeme moci dovolit.

5. Současný pluralitní model veřejnoprávních zdravotních pojišťoven má ekonomický smysl tehdy, pokud připustí reálnou cenovou konkurenci, neboť pluralita bez soutěže při minimální diferenciaci „pojistného produktu“ a navazujících služeb de facto postrádá opodstatnění.

6. Řešením je zavést dvousložkové pojistné podle současného holandského modelu (případně švýcarskou komunitní sazbu) a zároveň podstatně sofistikovanější klíč pro přerozdělování vybraného pojistného. Jedno bez druhého nebude fungovat, soutěž nebude dobrým sluhou, ale velmi zlým pánem.

7. V časech demografického stárnutí musí být vysokou prioritou důraz na preventivní opatření, především pokud jde o předcházení vzniku civilizačních chronických onemocnění, a na výchovu ke zdravému životnímu stylu včetně stravování. Tomu však bude nutné přizpůsobit celý zdravotní systém včetně jeho organizace, elektronizace, úhrad a zdrojů financování.

8. Dlouhodobě je finančně zcela neúnosné ignorovat skutečnost, že stále významnější část výdajů na zdravotní péči kauzálně souvisí s životním stylem jednotlivce, s jeho individuálními preferencemi a (ne)zodpovědností. Neexistuje jediný morální argument pro nezatížení rizikového chování jednotlivce ekonomickými sankcemi prostřednictvím zavedení spotřebních daní na substance či potraviny, jež jsou jasnou kauzální příčinou rostoucích výdajů na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění.

Vícezdrojové financování zdravotnictví s využitím spotřebních daní jako rostoucího zdroje je podstatně přijatelnější alternativou než financovat následky prokazatelného nezodpovědného chování jednotlivců ze „solidárního“ zvýšeného zdanění pracovní síly se všemi negativními dopady na trh práce.

9. Nasazení výpočetní techniky do celého sektoru zdravotnictví (eHealth, telemedicína) musí přinést podstatné zvýšení role pacienta v systému a zvýšení transparence, pokud jde o nákup i efektivnost a medicínskou účinnost zdravotní péče, včetně zjevného zneužívání preskripce léků.

10. Současné úhradové mechanizmy nepodporují ani kvalitu, ani transparentnost, ani spravedlnost mezi jednotlivými poskytovateli či odbornostmi. Prospektivní úhradové systémy, elektronické soutěže na zajištění poptávky po elektivní péči a další inovace mohou nejen zlepšit kvalitu, ale i efektivitu. S jejich zavedením není třeba otálet.

5.3.3 Zvýšení flexibility trhu práce

Vzhledem k ekonomické recesi se jeví jako vhodné hledat v rámci regulace zaměstnanosti a trhu práce efektivnější řešení – tedy sociální model s vyšší účinností. Je však zřejmé, že není možné provést tuto změnu příliš radikálně a v rozporu s historickou tradicí České republiky. Jako vhodná cesta se jeví implementace vybraných prvků severského modelu flexicurity (severský model je z obou modelů s vyšší účinností českému systému bližší, protože rovněž klade důraz na vyšší míru sociálních jistot);jednalo by se například o tyto prvky:

1. úpravy zákoníku práce zvyšující flexibilitu (nechránit pracovní místo), ale i životní úroveň zaměstnance ve vazbě na rekvalifikaci,

2. podpora alternativních modelů zaměstnaní,

3. podpora rekvalifikačních projektů zaměřených specificky na osoby měnící zaměstnání (např. i již zmíněná „Kurzarbeit“ ve vazbě na zvyšování kvalifikace),

4. zavedení systémů celoživotního vzdělávání,

5. maximální využití finančních zdrojů a programů EU v této oblasti.

5.4 Návrhy v oblasti podnikatelského a institucionálního prostředí

5.4.1 Institucionální změny

- Nejvyšší kontrolní úřad: V zahraničí mají orgány typu NKÚ více pravomocí, nemusejí se obracet na ministry, ale mohou rovnou předepisovat sankce anebo přikazovat změny vnitřních předpisů. Český NKÚ je v tomto směru oslabený; je proto velmi důležité dát NKÚ pravomoc sankcionovat nehospodárné jednání a rozšířit oblast jeho působnosti na další subjekty, včetně obcí.

- Úřad pro ochranu hospodářské soutěže: ÚOHS na základě vlastního rozhodnutí nesleduje tzv. zakázky malého rozsahu (do 2 mil. Kč u nákupu zboží a služeb a 6 mil. Kč u stavebních činností); jejich objem však představuje 50 % všech veřejných zakázek. Na jedné straně je rozhodnutí ÚOHS pochopitelné, protože sledování řádově stovek tisíc zakázek je nemyslitelné. To však nemá znamenat, že uvedený problém je neřešitelný. Problém lze řešit namátkovým výběrem, zvýšením transparentnosti, důsledným používáním zákona o veřejné dostupnosti informací, povinnými elektronickými aukcemi. Lze také definovat podmínky, za kterých se malými zakázkami úřad bude zabývat; to ovšem znamená více zaměstnanců. V rámci zákona o veřejných zakázkách je nutná definice „péče řádného hospodáře“; stačilo by využít definice ze zákona o finanční kontrole.

- Kontrolní výbor Sněmovny: je předpokládána intenzivnější součinnost jeho členů v oblasti kontroly výkonu exekutivy.

5.4.2 Legislativní změny

- Zákon o státní službě: je nutné celkově odpolitizovat veřejnou správu a vytvořit podmínky pro vysoké úředníky (v této souvislosti například ÚOHS, NKÚ…); dále pak stanovit kritéria, podle nichž se budou tito úředníci vybírat.
Úřady by se pak neměly bát využívat svoje pravomoci v celé šíři a síle. Česká republika je jedinou zemí Evropské unie, ve které neplatí služební zákon řešící povinnosti a práva úředníků – s cílem eliminace zbytečné byrokracie, odpolitizování státní správy, odbourání korupce a stabilizace úředníků.

- Zavedení trestní, resp. deliktní odpovědnosti právnických osob.

- Zavedení pravidel pro legitimní lobbing.

5.4.3 Procedurální změny

- Zveřejnění všech uzavřených smluv veřejné správy na internetu.

- Zavedení povinnosti zadavatelů u zakázek malého rozsahu zajistit alespoň 3 nabídky.

- Zvýšení objemu zakázek alokovaných prostřednictvím otevřených soutěží a elektronických aukcí.

- Zavedení centrálního nákupu s využitím elektronických aukcí

- Aktivní eliminování situací, kdy jsou zakázky rozdělovány na menší celky; tato praxe by měla přímo vyústit v postih zadavatele. Potřeba reformy institutu zakázek malého rozsahu, jež by se měla zabývat především racionalitou stanovení horního limitu a nastavením kontrolního mechanizmu.

- Změna fungování obecních obchodních společností (obce dosud nezveřejňují seznamy společností, v nichž vlastní majetkový podíl, a tyto společnosti zase nezveřejňují výsledky hospodaření a často získávají zakázky bez veřejné soutěže).

- Zavedení systému černých listin – založeného na tom, že stát připouští do soutěže o veřejné prostředky pouze subjekty, které hrají v souladu s pravidly, a ostatní ze hry vyřazuje; účelem je přispět k pročištění trhu, ochraně veřejných financí a zprůhlednění zadávání veřejných zakázek.

- Zavedení paktů integrity. Prostřednictvím paktů integrity se všichni účastníci procesu veřejné zakázky – zadavatel, poradci, potenciální dodavatelé – zavazují, že se budou vyhýbat nedovoleným a neoprávněným (korupčním) praktikám, které zkreslují volnou soutěž a ovlivňují racionální rozhodování veřejného zadavatele při nastavování kritérií pro hodnocení nabídek.

- Arbitrážní řízení. Zavedení jasných pravidel vlády pro uzavírání rozhodčích doložek; revize a zveřejnění všech dosavadních.

- Whistleblowing (ochrana oznamovatelů korupčních praktik).

- Zavedení institutu agenta-provokatéra pro případy podezření z korupce.

- Kompetentní kontrola využívání fondů EU – 1–2 specialisté na každý operační program.

- Novela jednacího řádu Poslanecké sněmovny Parlamentu: omezení individuálních pozměňovacích návrhů poslanců.

5.5 Znalostní společnost

5.5.1 Školství a vzdělávání

Vzhledem k poznatkům dosaženým v analytické části této práce NERV navrhuje tato opatření:

1. Provedení komplexní reformy školské soustavy s cílem změnit metody a principy vzdělávání a přístup k žákům a studentům a dosáhnout inovací vzdělávacích programů s důrazem na samostatné, aplikační a kreativní myšlení. Výsledkem by měla být flexibilní vzdělávací soustava, její otevření a respektování kvalitativních schopností jednotlivých žáků a studentů.

2. Za žádoucí je považováno provedení změn v terciárním vzdělávání ve smyslu variantnosti forem studia, a to pružnou aplikací nových učebních postupů a technologií, využíváním moderních sdělovacích a elektronických médií, vytvářením praktických výukových laboratoří a poradenských center. Velmi podstatný je další rozvoj partnerství mezi vysokými školami, především zahraničními.

3. Nynější stav systému dalšího vzdělávání ve smyslu celoživotního učení se postrádá jednotnou právní úpravu. Rovněž je nezbytné vytvořit obsahový podklad dalšího vzdělávání v podobě národní soustavy povolání a soustavy kvalifikací. A konečně, je žádoucí vytvořit účinný motivační nástroj který by vedl většinu pracovníků k potřebě trvale se vzdělávat.

4. Stejně jako v případě vědeckých a výzkumných institucí i ve školství existuje eminentní potřeba zavedení systému hodnocení úspěšnosti škol, a to i vzhledem k nákladové efektivnosti možných následných fúzí špatných škol do dobrých. Z důvodů nákladové optimalizace a úspor fixních nákladů je rovněž navrhována konsolidace škol, jejichž kapacity nejsou plně využity žáky a studenty.

5. Pro stanovení jistého kvalitativního společného jmenovatele je silně doporučováno zavedení státní maturitní zkoušky, ktreá by obsahovala i část matematickou.

6. Vzhledem k stále nedostatečné jazykové znalosti je doporučováno výrazné zesílení a zkvalitnění jazykové výuky, především pak anglického jazyka – čemuž by mohlo rovněž pomoci alternativní vysílání zahraničních programů v televizi v původním znění s titulky, na úkor dabingu.

7. Dále je navrhováno zavedení systému tzv. odloženého školného a využití veškerých možností pro podporu studentů ze sociálně slabších rodin pomocí státem garantovaných půjček.

5.5.2 Výzkum, vývoj a inovace

Vzhledem k poznatkům provedené analýzy navrhuje NERV tato opatření:

1. V dlouhém období jako projev klíčové rozvojové priority zvýšit zejména podíl výdajů na výzkum, vývoj a inovace a okamžitě využívat strukturální fondy EU na tento účel.

2. Vzhledem k potřebě intenzivní kooperace a propojenosti mezi výzkumnými pracovišti a podnikatelským sektorem je navrhováno ustavení centrálního specifického pracoviště, jehož hlavním posláním bude právě podpora vzájemné součinnosti výzkumných a vývojových pracovišť na straně jedné a podnikatelského sektoru na straně druhé a dále podpora rozvoje aplikovaného výzkumu a efektivní činnosti klastrů a podnikatelských inkubátorů.

3. Rozhodujícím kritériem pro rozdělování veřejných prostředků podpory výzkumu a vývoje by se měly stát efektivnost technologického transferu a jeho výsledky. Pro tento účel je vhodné vytvoření objektivního a transparentního systému hodnocení.

4. Velmi podstatným je rovněž rozvoj partnerství soukromého a veřejného sektoru v oblasti výzkumu a vývoje. Nástroje směřující k zesílení tohoto partnerství jsou nanejvýš žádoucí, kupříkladu v podobě daňového zvýhodnění výsledků výzkumu nakupovaného soukromým sektorem od vědeckých a výzkumných institucí.

5. Dlouhodobým cílem je pak dosažení statutu výzkumné a vývojové vynikající kvality v celosvětovém měřítku, která by umožňovala generovat nejenom dostatečné výnosy z prodeje dosažených vědeckých a výzkumných výstupů, ale znamenala rovněž celosvětový respekt a prestiž v příslušném vědeckém a výzkumném oboru.