Praha - Hranice jsou zadrátované. Budou tam neprostupná střežená pásma, kde mě nesmějí najít, hlídky se samopaly a psy, elektrické ploty, miny. Možná by to ale šlo vzduchem, koneckonců Josef létal v RAF, pilotovat letadlo umí. A pro osmiletou Pavlínku slíbili přiletět dva sympaťáci ze Švédska, že ji vezmou za rodiči, kteří emigrovali…
Tak to zkusím. Připravil jsem se dobře, ale bojím se, vždycky se může něco pokazit. Druhá šance přijít nemusí, o to se komunisté postarají. Se zatajeným dechem táhnu dvě karty… A mám radost. Dva velké pozemní zátahy nemohly ohrozit mé lidi, které jsem do svobodného světa dostal letadly.
Jen tam je hořké tušení, že ty pozemní zátahy nejspíš znamenají, že někdo "dole" takové štěstí neměl. Že ho možná znám. Že mu teď pohraničníci nasazují pouta a zblízka mu do obličeje štěká vlčák vycvičený k zabíjení. A že už se s ním neuvidím. Jako bych byl v kůži letce Otakara Černého, když uprchl na Západ a naplno si uvědomil, že kamaráda Josefa Brykse už neuvidí.
Letec RAF Josef Bryks a ona osmiletá dívenka, ze které časem vyroste topmodelka Pavlína Pořízková, neměli totiž takové štěstí jako já, když jsem v deskové hře Přes železnou oponu zkusil své svěřence dostat na svobodu. Brykse zatkli komunisté dříve, než stačil odejít. A švédští letci letěli pro Pořízkovou odvážně, ale naivně, v Československu je obratem zadrželi.
Autorem hry je Platforma evropské paměti a svědomí. Chce umožnit, aby se lidé mohli aspoň částečně vcítit do převaděčů a prchajících. Značnou roli ve hře má náhoda, osvědčí se ale i schopnost vyjednávat, odhad, jak plánovat útěk, a také paměť. Ta pomůže vytušit, jak účinná bezpečnostní opatření na prchající čekají.
Nadia měla smůlu. Někdy ani sebelepší příprava nestačila
Když jsem zkusil dostat ven mladou rumunskou sportovkyni Nadiu, měl jsem smůlu. Přál jsem jí to hodně, plán počítal i s udáním a pronásledováním v pohraničním pásmu, jako zdatná atletka by měla šanci. Teď je ale ve vězení a já můžu jen přemýšlet, jestli jsem přece jen nemohl udělat víc.
Tak to ale chodilo, někdy se zhroutily i ty nejlepší plány. "Právě pro dokreslení, jak zásadní roli hrálo štěstí, ve hře tento prvek je," vysvětluje výkonná ředitelka platformy a jedna z autorek hry Neela Winkelmannová.
Celá hra je podle ní navržená tak, aby šla použít i ve školách - pravidla jsou stručná a jednoduchá, předpokládaná doba hry do 45 minut se vejde do jedné školní hodiny. Část z 500 kusů české edice nepůjde do prodejní sítě, ale bude určená zájemcům z řad vzdělávacích institucí a spolků.
Postavy na herních kartách mají vytištěný základní příběh, národnost a křestní jméno, příjmení schází. Formálně jsou postavy ve hře fiktivní, je to tak jednodušší a ničemu to nevadí. "Jejich příběhy jsou ale inspirované těmi skutečnými. Při té inspiraci se promítla i naše znalost lidí, kteří utekli nebo bychom jim to bývali přáli," vysvětluje Winkelmannová.
Platforma podala trestní oznámení na Jakeše a Štrougala
Peníze na projekt, který zpracoval profesionální polský designér her Karol Madaj a na němž spolupracoval publicista Luděk Navara, nemusela platforma shánět jen z vlastních zdrojů, podpořila ji nadace Blížksobě.
Platforma evropské paměti a svědomí vznikla v roce 2011, zakládal ji i Ústav pro studium totalitních režimů. V roce 2014 ale ústav z platformy vystoupil (psali jsme zde). Platforma nedávno v Česku podala trestní oznámení na komunistické funkcionáře včetně Miloše Jakeše a Lubomíra Štrougala, chce je soudit kvůli civilistům, kteří při útěku za železnou oponu zahynuli (podrobně to popsal portál iHNed.cz).
Na československé části železné opony zemřelo 450 lidí. Ještě o dvě stovky více bylo mrtvých pohraničníků, důvodem jejich úmrtí byly většinou nehody, sebevraždy nebo zastřelení kolegou.
