Brno - Šéf Ottova nakladatelství Vlastimil Svoboda, který měl podle policie a soudů stát za vydáním tisíců pirátských výtisků knihy Harry Potter a Ohnivý pohár, se trestu nevyhne.

Nejvyšší soud totiž v neveřejném jednání odmítl jeho dovolání proti ročnímu podmíněnému trestu s odkladem na dva a půl roku a pokutě 300 tisíc korun a trest potvrdil. Svoboda měl podle rozhodnutí soudu značně poškodit autorku díla Joanne Rowlingovou a nakladatelství Albatros, které vlastní ke knize autorská práva pro Česko.

Tisk na Slovensku, prodej v Česku

Knihy o čarodějnickém učni měl Svoboda nechat vytisknout v Žilině a dopravit do Česka, kde je distributoři Ottova nakladatelství od konce roku 2001 podomně prodávali. Na padělky se přišlo náhodou.

Zaměstnanci Albatrosu je našli až v roce 2004 při obchodní prohlídce skladu třebíčského distributora. Potom objevili i další místa s pirátskými výtisky, například v pražských Počernicích. Distributoři je měli prodávali za 100 korun, zatímco licencované vydání stálo kolem 490 korun.

Podle policie nechal šéf nakladatelství bez svolení vytisknout a prodávat nejméně 9600 výtisků knihy.

Soudní jednání se Svobodu začalo v roce 2007, dvakrát se jeho počínáním zabýval Obvodní i Městský soud v Praze. Svoboda, který od počátku vinu popírá a tvrdí, že odpovědnost nese jiný zaměstnanec nakladatelství, s trestem nesouhlasil a poslal dovolání na Nejvyšší soud. "Odmítám nést trestní odpovědnost za jinou osobu," uvedl v dovolání.

Každý to věděl

Senát Nejvyššího soudu vedený soudkyní Blankou Roušalovou ale dovolání odmítl a trest potvrdil. Podle soudců musel Svoboda vědět, kdo má práva na vydání slavné knihy v Česku. "Dá se říci, že i laické veřejnosti, natož pak obviněnému jako osobě pohybující se na knižním trhu, bylo známo, kdo získal autorská práva pro tisk a distribuci v České republice," rozhodli soudci.

Soudci Nejvyššího soudu nenašli ani žádnou další vadu, která by je opravňovala trest pro Svobodu zrušit. "Dovolání se odmítá," rozhodli.

Svoboda už neuspěl ani s ústavní stížností, ve které si stěžoval na to, že se jeho případem zabýval jiný soud, než měl podle sídla jeho firmy. Ústavní soudci mu v tom dali částečně za pravdu, ale stížnost přesto odmítli jako zjevně neopodstatněnou.