Žádná bylina v Evropě není vyšší než bolševník velkolepý. Přestože pochází ze západního Kavkazu, v Česku se jí nadmíru daří. Dorůstá až pěti metrů, a může proto přečnívat okolní stromy. Nepřehlédnutelné má i květy - vyrůstají paprskovitě na vršku dlouhé lodyhy a rozkládají se do průměru 80 centimetrů. Na pohled impozantní rostlina však přináší nebezpečí. Z české krajiny vytlačuje původní druhy - a je silně jedovatá.
Šťávu bolševníku přirovnávají vědci k bojové látce yperit používané za první světové války. Komu se dostane na kůži, riskuje vážné poranění. Když na potřísněná místa zasvítí slunce, naskáčou bolestivé puchýře a šťáva začne kůži rozleptávat. Zranění se navíc těžko hojí a zůstávají po něm jizvy.
Začátkem letošního srpna vydalo ministerstvo životního prostředí návod, jak se nebezpečných rostlin, které do Česka nepatří, zbavovat. Společně s bolševníkem se zaměřilo i na pajasan žláznatý. Jde o první kroky v boji úřadů proti desítkám invazních organismů. "Bolševník se dostal do první desítky Evropu zamořujících druhů. Snažíme se proto o jeho úplné vymýcení," uvádí ministr životního prostředí Petr Hladík z KDU-ČSL.
Bolševník z krajiny ustupuje
Na české území se bolševník dostal v 19. století, kdy se začal vysazovat ve sklenících a zahradách jako okrasná rostlina. Když se v polovině 20. století začaly šířit zprávy o jeho škodlivosti, bylo už pozdě. Především v západních Čechách okolo Mariánských Lázní stačil vytvořit husté porosty podobné lesům. V roce 2005 zabíral na některých místech Slavkovského lesa i pětinu půdy. Rostl ale po celém Česku.
Likvidace byla složitá. Po prostém seseknutí vyroste bolševník znovu z kořene, semena navíc mohou dozrát i v uschlých květech ponechaných na zemi. Vykopat kořen a rostlinu po usušení spálit je pracné a vzhledem k množství bolševníku v krajině časově náročné.
V posledních letech se ale jeho plochu daří zmenšovat, upozorňuje Jan Pergl z Oddělení ekologie invazí Akademie věd, který je spoluautorem čerstvě vydaných ministerských zásad. Stát, kraje i obce dávají každý rok miliony korun na odstraňování bolševníku za použití osvědčených metod. "Navíc se daří mezi lidi rozšířit, o jak nebezpečnou rostlinu jde," říká Pergl.
V příštích šesti letech se úřady chtějí zbavit populací, které nejvíce šíří semínka. Hlavně podél silnic, železničních tratí nebo vodních toků.
Na velkých plochách se ukazuje jako nejúčinnější použít herbicidy, tedy přípravky k hubení rostlin. Nejlépe takové, které se zaměří pouze na bolševník. Na místě se rozstříkají ve vhodnou dobu - tedy v květnu, kdy jsou porosty dobře průchodné a rostliny jsou vysoké jen asi půl metru.
"Složitější je situace v místech, kde hospodář vyznává ekologické zemědělství a herbicidy užívat nesmí," upozorňuje Pergl. Tam se nabízí ruční kosení nebo spásání rostliny zvířaty. To se ale musí několikrát za sezonu opakovat.
Nejvhodnější je vyrýt kořen. I to má ale svá pravidla. Asi pět až 15 centimetrů pod zemí je třeba kořen přeseknout pod jeho krčkem. Kvůli jedovaté šťávě je nutné použití rukavic, nepromokavého oblečení a ochrany obličeje. Nejlépe na jaře, kdy má rostlina šťávy nejméně. Na konci léta a na podzim je také možné ostříhat květy a likvidaci celé rostliny nechat na jaro. Semínka je nutné spálit.
Kdo se bolševníků na zahradě nezbaví, tomu hrozí pokuta. "Zavlečení, vysazení nebo šíření invazních druhů lze hodnotit jako přestupek fyzické nebo právnické osoby a udělit pokutu do výše 10 tisíc korun, respektive do jednoho milionu," uvádí mluvčí ministerstva životního prostředí Lucie Ješátková.
Pajasan sami nekácejte
Zatímco bolševník začíná ustupovat, jiný je případ pajasanu, druhé rostliny, na kterou se ministerstvo zaměřilo. Tento listnáč je snadno zaměnitelný s jasanem, přestože pochází z Číny a Vietnamu. V Česku se šířil zejména na jižní Moravě, v posledních letech se ale dostal do Prahy i severních Čech.
"Donedávna nebyl na žádném seznamu invazních druhů. Bylo by dobré, aby se proti němu zasahovalo víc. Je to podceňovaná hrozba," říká Pergl z Akademie věd. Na rozdíl od bolševníku jde o strom - tedy oblíbenější typ rostliny. Jeho kácení lidem často vadí, odstranění zdravých pajasanů například v květnu rozčílilo obyvatele boskovického sídliště Pod Oborou, upozornil Deník.
I pajasan dokáže likvidovat přírodní ekosystémy a obsazuje cenná území. Jeho pyl je navíc silně alergenní a kontakt se stromem může skončit i zánětem kůže.
Stejně jako bolševník se těžko odstraňuje. Neopatrný přístup může vést k tomu, že se rostlina ještě více rozšíří. "Když ho jen tak pokácíte, dá veškerou energii do kořenů a vytvoří výmladky," říká Pergl.
Strom je tedy potřeba navrtat a dovnitř vpustit herbicid. Poté je třeba počkat, než odumře, a pak teprve pajasan pokácet. I proto Pergl nedoporučuje, aby se lidé pokoušeli o odstranění původně asijského stromu sami. Místo toho by měli kontaktovat příslušný odbor životního prostředí.
