Nalezené předměty musely patřit velmožce či kněžce, určitě někomu ze společenské elity. Pocházejí z doby halštatské, kdy se ve střední Evropě objevili Keltové a začalo se zpracovávat železo. Zakopali je ale lidé, kteří na českém území žili ještě před Kelty.
"Byli tu zemědělci, řemeslníci, obchodníci a samozřejmě nejvýše postavené vrstvy bojovníků a družiny, která se shromažďovala kolem knížete. A také kněží, kteří mezi elitu patřili," popisuje tehdejší společnost Jaroslav Bartík z archeologického ústavu Akademie věd ČR.
Poklad objevil hledač s detektorem kovů u Bánova na Uherskobrodsku v roce 2017. Od té doby nález zkoumají vědci. Zjistili, že předměty byly do země zakopány společně, nejspíš během rituálu. Patřily ženě, která se pohybovala mezi tehdejší vládnoucí vrstvou. Výsledky bádání Archeologického ústavu Akademie věd, Univerzity Palackého v Olomouci a Karlovy univerzity v Praze nyní experti zveřejnili v prestižním americkém časopise.
Kromě železné sekery na místě našli i bohatý kroj s bronzovými šperky, téměř dvěma tisíci jantarovými korálky a několika skleněnými. Ty patřily k slavnostním šatům a masivnímu opasku. "Zajímavé je, že se část předmětů nacházela v nádobě a část pod ní. Myslíme, že nádoba byla položena právě na onom honosném opasku," líčí Bartík. V nádobě pak podle archeologů byl náhrdelník, na kterém byl zbytek korálků.
Lidé, kterým předměty patřily, kontrolovali podle odborníků obchod na významné Jantarové stezce. Šlo o prastarou obchodní trasu táhnoucí se od Baltského moře do Středomoří, na níž se s jantarem obchodovalo. Zkamenělá baltská pryskyřice sloužila jako peníze, přisuzovaly se jí i magické schopnosti.
Polovina pokladu pravděpodobně pochází z dnešní Moravy, druhou tvoří předměty vyrobené v regionech napříč Jantarovou stezkou. "Spony pochází z dnešního Slovinska, stejně tak technologie výroby skleněných korálků. Jantar zase z Pobaltí," vysvětluje Bartík.
Magický jantar proudil ze severu na jih
- Počátky Jantarové stezky sahají do doby 2000 let před naším letopočtem. Zkamenělá pryskyřice se těžila na pobřeží Baltského moře, odkud ji obchodníci vozili na jih.
- Stezka spojovala Balt se Středomořím. Surovina k výrobě šperků tudy proudila až do starověkého Egypta. Přisuzovaly se jí i magické schopnosti. České území leželo zhruba uprostřed cesty.
- Po trase kromě jantaru proudily oběma směry i další suroviny, řemeslné výrobky, šperky či zbraně. Běžně se obchodovalo s kožešinami, medem či voskem, sklem a s otroky.
- Po zániku Římské říše a rozpadu Evropy na nástupnická území význam stezky postupně upadal.
Skutečnost, že předměty patřily ženě, není podle archeologů nijak překvapivá. "Některé společnosti byly řízené ženami. Zjistili jsme to podle hrobů, kněžími nebo vůdci byly v některých případech ženy. Souvisí to i s dědičným systémem. Pravděpodobně se dědilo v rámci rodiny. Pokud měl král jen dcery, vládu po něm převzala žena," říká český expert.
Archeologové usuzují, že Bánovský poklad uložili do země lidé během rituálu. Tomu odpovídá, že se poblíž nenašly žádné kosterní pozůstatky. O jaký rituál šlo, není jisté. "Uvažuje se například o tom, že se zakopáním manifestovalo sociální postavení a prestiž. Tedy, že si mohl člověk dovolit obětovat i takto honosný majetek," naznačuje Bartík.
"Jejich rituály si dokážeme představit třeba na základě nálezů ze Středomoří. Tamní výjevy zůstaly zobrazené na bronzových nádobách nebo na keramice. Ukázky toho, jak žena provádí rituál se sekerou, kterou jsme také našli," dodává.
Sekera v nalezeném pokladu má na ostří velký zub. Vědci předpokládají, že ji lidé používali k rituálním účelům. Podle archeologa je možné, že s ní rozbili ostatní předměty, aby je už nikdo nemohl používat. "Ve chvíli, kdy se předmět rozsekl nebo poškodil, stával se z jejich pohledu mrtvým. Oni ho zabili a poté uložili do země," vysvětluje Bartík.
Krom sekery a šatů archeology zaujala i jehlice, která původně spínala opasek. Je o 650 let starší než zbytek pokladu. "Buď se dědila, nebo ji někde našli. Pochází z mladší doby bronzové," upozorňuje expert.
Neobvyklé je i místo, kam lidé poklad uložili. Nalezen byl v podhůří Bílých Karpat na začátku průsmyku do slovenského Pováží. Od nejbližšího sídliště to bylo nejméně pět kilometrů. Proč šli lidé tak daleko, se podle archeologa dá pouze spekulovat. "Mohlo to být jejich posvátné místo. Nebo manifestace moci při schůzce na neutrální půdě. Mohlo jít i o svatební dar, o rituál spojený s životní událostí, třeba s přechodem do dospělosti," říká Bartík.
Bánovský poklad je k vidění v nové expozici Pravěk Uherskohradišťska v Památníku Velké Moravy Slováckého muzea ve Starém Městě.
