Praha - V soukromém sektoru nemůže fungovat klinický výzkum ani náhodou, tvrdí jeden z vědeckých ředitelů Národního institutů zdraví (NIH) v americké Bethesdě nedaleko Washingtonu Owen Rennert.
Řídí pracoviště, které založilo společný program s Univerzitou Karlovou.
Čtěte více:
Karlova univerzita spoupracuje s americkými vědci
Rozpočet největšího ústavu zdravotnického výzkumu na světě dosahuje ročně téměř 30 miliard dolarů. "Klinický výzkum nemůže být investicí, u které je předem jasné, že se vyplatí," řekl Rennert v rozhovoru pro Aktuálně.cz
"Ze státního rozpočtu dostáváme největší částku. Je možnost získat peníze ze soukromých zdrojů, z nadací i z farmaceutického průmyslu. Také poplatky za patenty jdou přímo k výzkumníkům," upřesnil Rennert, který navštívil Karlovu univerzitu, aby domluvil spolupráci v oboru endokrinologie.
Česká vláda chce měnit pravidla dotací na výzkum ve fakultních nemocnicích i specializovaných ústavech. Rennertovy zkušenosti mohou v nastávající diskusi prospět.
A: Jaké mají být podmínky, aby klinický výzkum dosáhl co nejlepších výsledků?
Ve srovnání s univerzitami nebo jinými lékařskými centry, které dostávají jednotlivé granty, má náš institut stabilní přísun peněz. V tom je hlavní výhoda. Namísto toho, aby žádali o granty, mohou se pracovníci soustředit na výzkumné úkoly bez obav, že nebudou mít základní prostředky.
To zajišťuje nejen volnost a maximální soustředění na výzkumné úkoly, ale zároveň i to, že můžeme pozvat jednotlivé pacienty a zaplatit jim léčení, což je v Americe výjimečné.
Smlouvy na čtyři roky
A: Kdo kontroluje, že využíváte státní peníze efektivně?
NIH tvoří 27 specializovaných institutů a na peníze dohlíží administrativa každého z nich. Za druhé kontroluje peníze centrální kancelář celého NIH, za třetí federální ministerstvo zdravotnictví.
Kromě toho existují komise dárců, kteří dohlížejí na využívání svých zdrojů. Z celkového rozpočtu mezi 28 a 29 miliardami dolarů přitom dostává 40-45 procent největší institut zaměřený na onkologii..
A: Kdo má poslední slovy v debatách, jak se peníze využijí? Nejsou spory mezi vědeckým ředitelem a administrativou?
Vedení institutu rozděluje peníze po dohodě s vědci, kteří navrhnou, na čem chtějí pracovat.
A: Spory tedy nejsou?
Vždycky jsou spory. Ale v posledních pěti letech jsou největší problémy s tím, že se dotace pro NIH nezvyšují.
A: Kdo hodnotí, jak je výzkum kvalitní?
Existují tři úrovně hodnocení a všechny se soustřeďují na to, jak je výzkum kvalitní a kreativní.
Každých pět let probíhá hodnocení ředitelů pro vědu, účastní se ho pět významných vědců v daném oboru, kteří jsou vybráni ředitelem celého institutu. Ředitel výzkumu má navíc třináct poradců, opět z řad prominentních vědců, kteří průběžně hodnotí všechny projekty, vědeckého ředitele osobně i rozpočet institutu.
Vedle toho každých pět let probíhá takzvané hodnocení "panelu modré stužky", které hodnotí kancelář, jak aktivně výzkum podporuje. K tomu je vybráno až deset nejlepších vědců z celého světa.
Třetí úroveň se týká každého jednotlivého výzkumníka a jeho týmu. Na každém hodnocení se podílejí tři lidé kategorie nejpřednějších vědců v daném oboru. Mají k dispozici informace, kolik peněz dostává celý institut a kolik má k dispozici hodnocený tým. Mohou tedy zjistit, jestli kvalita výzkumu odpovídá množství peněz.
Hodnocení výzkumníků probíhá každé čtyři roky a podle jeho výsledku vědci dostanou, případně nedostanou další smlouvu.
Úspěchy jako vedlejší produkt
A: Klinický výzkum v Americe provádí spíše státní instituce typu NIH, univerzity, anebo soukromé kliniky?
NIH financuje téměř padesát procent biomedicínckého výzkumu, zhruba 40 procent je v rámci průmyslu a pět až deset procent platí soukromé nadace.
Univerzity jsou téměř výhradně placeny od NIH, skoro 19 miliard dolarů jde na univerzitní výzkum.
A: Je klinický výzkum investice, u které je předem jisté, že bude efektivní?
Jednoznačně není. Pokud by měl být, ani by nemělo smysl ho dělat. Kdybych věděl, kde budu zítra, tak bych dnes tady nebyl.
A: Není tedy možné, aby ho převzaly soukromé instituce?
Určitě ne. Jedna z věcí, které jak doufám charakterizují naše výzkumy, je to, co řekl nositel Nobelovy ceny Albert Szent-Györgyi: věda znamená vidět co každý jiný, ale přemýšlet o tom tak, jak o tom nikdo jiný nepřemýšlel.
A: U nás se přemýšlí, jak financovat klinický výzkum a první návrhy se drží pravidla, že smysl má jenom ten výzkum o který projeví zájem soukromá společnost a dotuje ho vlastními financemi. Může to fungovat?
Ani náhodou. Když se podíváme zpátky do historie na nejdůležitější objevy, které ovlivnily zdraví lidí, mnoho bylo objeveno v rámci širších biologických výzkumů, při kterých se vědci snažili porozumět světu a tomu, jak se chová příroda, spíše než aby byly výsledkem zkoumání jedné zdravotní poruchy či nemoci. Lidé, kteří objevili strukturu DNA, vůbec neuvažovali o tom, že by chtěli dešifrovat genetický kód určité choroby.
Dám vám příklad z našeho institutu. Dva z našich vědců, John Robbins a Rachel Schneersonová se jako dětští imunologové zajímali o to, jakým způsobem můžete indukovat tvorbu různých protilátek v dětském těle. Jako neočekávaný vedlejší produkt vytvořili vakcínu proti hemofilní chřipce. Díky vakcíně vymizela v celém světě nejčastější příčina mentální retardace a meningitidy.
Předtím prošli mnoha neúspěšnými pokusy, než došli k takovému výsledku.
