Praha - Jak se předpovídalo počasí před 60. lety, kdy vznikl na den přesně 1. ledna 1954 Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ)?
Stačila k tomu dobře seříznutá tužka, optimálně měkká guma, plný kalamář inkoustu a dvojité redispero - takové byly hlavní nástroje meteorologa a jeho kresličky, když shromažďovali údaje o teplotách či proudění vzduchu, aby mohli odhadnout vývoj počasí.
Prvního ledna 2014 se totéž neobejde bez superpočítače a celého řetězce numerických modelů.
Na své začátky vzpomínají a s dneškem je srovnávají dva veteráni, kteří byli u začátků ČHMÚ, Jan Pavlík s Vladimírem Seifertem.
O znalostech nejmladší generace svých kolegů - absolventů Matematicko-fyzikalní fakulty Univerzity Karlovy - se oba zkušení meteorologové vyjadřují s respektem. "S počítačem to opravdu umí. Jsou na něm šikovní jako málokdo," uznává Jan Pavlík.
Na druhé straně se ale prý ti mladí až příliš upínají na výsledky numerických modelů a už tolik nepřemýšlí, jak vzduch cirkuluje v atmosféře a jak to tedy může ovlinit počasí v následujících hodinách a dnech.
Fascinaci počítačem Pavlík mladým kolegům nezazlívá: "S až zázračným rozvojem techniky, družic, radarů a zejména počítačů jde o přirozený trend. Nám se o podobných možnostech v numerickém modelování nezdálo ani ve snu. Počasí jsme předpovídali 'jen' podle empirického pozorování a znalostí dějů v atmosféře - tedy i s menší přesností než dnes."
Támhle přidej kroupy a tuhle déšť
Když navštívíte moderní newsroom ČHMÚ - tedy místa konečné tvorby předpovědi počasí - mrází vás chvílemi nad "čarováním" meteorologů až v zádech. Základem jsou výsledky výpočtů tuzemských i zahraničních superpočítačů nakrmených stovkami údajů, statistikých dat či měření.
Konečnou podobu dává předovědi nicméně prošedivělý meteorolog. Když tedy Jan Pavlík ukáže na velkoplošnou digitálni mapu a vyřkne verdikt, že v sevení oblasti Vysočiny by přidal - podle jeho zkušeností - více deště, zatímco na Budějovicku naopak kroupy, nikdo z těch mladých ani nemukne.
"Jeho tvrdě získané zkušenosti a tudíž i obdivohodný cit pro vývoj počasí, jsou neocenitelné. Tohle nedokáže žádný stroj, který koneckonců zpracuje jen to, čím ho nakrmíme," říká na adresu Pavlíka náměstkyně ředitele ČHMÚ Pavla Skřivánková. A netají, že jako mladá meteoroložka začínala právě u něj. "Vždy jsem si vážila jeho až úporné snahy zjistit, proč předpověď nevyšla úplně podle odhadů."
Na některá období své třiapadesátileté kariéry meteorologa nevzpomíná ovšem Pavlík rád. To když třeba vládnoucí ústřední výbor komunistické strany meteorologům zakazoval zveřejňovat katastrofální údaje o čistotě ovzduší. Přísné sankce hrozily pokaždé i 21. srpna (den okupace Československa spojeneckými vojsky Varšavské smlouvy), pokud by se v předpovědi objevil údaj o severovýchodním proudění větru, jehož směr se shodoval s postupem sovětských divizí.
"Zveřejnění předpovědi špatného počasí z Východu byl jedenadvacátého srpna vždy velký risk," přitakává s úsměvem Pavlíkův kolega Vladimír Seifert.
"Pokud nám ale pochybující učitelka mateřské školky zavolala a zeptala se, jak to dnes s čistotou vzduchu vypadá, doporučili jsme ji, aby s dětmi - kvůli vysokým koncetracím škodlivin v ovzduší - raději nikam nechodila," vzpomíná Pavlík.
Výbuch v Černobylu je stále noční můrou
Ani dnes ale meteorology nenechává klidným vzpomínka na výbuch černobylské jaderné elektrárny. I tehdy následoval přísný zákaz zveřejňovat informací: zejména o zvýšené radioaktivitě ovzduší a jeho proudění.
"S tímhle bolševickým svinstvem jsem se dodnes nevyrovnal," říká příkře Pavlík.
A jeho kolega Seifert dodává: "Varovat jsme nesměli ani naše cyklisty, kteří tehdy v roce 1986 odjížděli do Kyjeva na Závod míru. I když jsme věděli, že proudění vzduchu jde od Černobylu přes Kyjev na Skandinávii. S takovou mírou nezodpovědnosti a lhostejnosti ke zdraví lidí jsem se od té doby ještě nesetkal."
A jsou meterorologové šikanování politiky i dnes?
"Snaží se o to, ale z jiných motivů. Většinou se do naší práce pletou - tak jako například při letošních povodních ministr Tomáš Chalupa (ODS) -, aby získali před vobami politické body. V jednu chvíli jsme měli zakázáno poskytovat informace s tím, že je bude lidem sdělovat jen on, byť se zpožděním. Až to nakonec vypadalo, že na počasí není v Česku lepšího odborníka než je ministr životního prostředí. Podobní lidé, kteří nenechají mluvit odborníky, ale sami se před kamerami zviditelňují, by neměli ve vládě co pohledávat," dává Pavlík průchod své frustraci z letošních povodní.
Teplo na Silvestra bylo i v roce 1978, pak nastala Sibiř
Že je počasí nevyzpytatelným živlem dokázaly podle meteorologů i povodně v roce 2002 (ČHMÚ před nimi včas varoval).
V Novohradských horách na jihu Čech napršelo tehdy za několik dnů téměř 500 litrů vody na metr čtverečný, na což doplatila všechna města v dosahu Vltavy.
"A stačilo přitom, aby tohle množství vody spadlo jen o několik desítek kilometrů jinde a žádné katastrofální povodně by se nekonaly," míní Seifert, jenž se řadí k příznivcům exprezidenta Václava Klause. Blízká je mu tedy i jeho kritika terorie globálního oteplování. Třebaže Klaus meteorologii, natož klimatologii podle Seiferta nerozumí. "Poukázal ovšem na to, jak se fenomén globálního oteplování zneužívá a jak na tom vydělávají a politicky profitují nejrůznější skupiny lidí. V tomhle s Klausem do puntíku souhlasím," říká Seifert. A sděluje to s vědomím, že si od některých kolegů či ekologických hnutí vyslouží kritiku.
A když vzápětí přijde řeč na nynější prosincové počasí, vzpomene si Seifert na přelom roku 1978 - 1979.
Tehdy prý vládlo na Silvestra "jaro" s patnáctistupňovými teplotami nad nulou. Ale už prvního ledna udeřily pětadvacetistupňové mrazy - a ty ochromily republiku. Zamrzly povrchové uhelné doly, paralyzovaná byla doprava, školáci a studenti dostali uhelné prázdniny. "Pokles teplot jsme předpovídali, ale ne tak prudký. Například v Liberci zažívali lidé doslova teplotní šok. Přes noc zamrzlo doslova vše," vzpomíná Seifert.
Počasí bude překvapovat i za šedesát let
Oba meteorologové hodnotí s úsměvem "objevy" o době ledové či naopak o nastávajícím saharském klimatu. Přiznávají ale, že na těchto zprávách se mnohdy podílejí i přespříliš ambiciózní meteorologové, kteří se snaží ve své profesi za každou cenu vyniknout a upozornit na sebe.
A jak že se bude počasí předpovídat za dalších šedesát let?
K dispozici budou ještě výkonnější superpočítače (z dnešního hlediska jen těžko představitelné), které v mžiku zpracují ještě více vstupních dat. Dokonalejší budou i meteorologické numerické modely. Počasí se bude tudíž předpovídat na delší období (nyní na měsíc, avšak s vysokou mírou spolehlivosti jen na týden) a s nesrovnatelně větší přesností. Ale znáte to: počasí bude lidstvo překvapovat i za šedesát let. A s oteplujícím se mořem budou podle všeho i silnější tajfuny, hurikány... a ve střední Evropě pak i více povodní.
Oba veterány dnes nejspíše potkáte někde na horách. Zemitého Jana Pavlíka - nehledě na malé množství sněhu - na běžkách a v jeho oblíbených kraťasech. Jak se to ostatně před léty poštěstilo u šumavské Horské Kvildy (ve sněhové bouři) i autorovi těchto řádek.
