Rozhovor - Uznávaný hydrolog a mimo jiné objevitel pramenů Amazonky, profesor Bohumír Janský, ve středu v Insideru popsal, jak nesmyslně se v mnoha případech tvoří v České republice systém ochrany proti povodni. V dalším pokračování vysvětluje, jak lze při velké vodě použít přehrady. Jak pomohlo na Slovensku při poslední velké vodě Gabčíkovo a zda je rozumné uvažovat o přehradě na nezkrotné Berounce.

„Neříká se mi to lehce, ale vodní dílo Gabčíkovo zafungovalo naprosto skvěle. Slovenska se nedávné záplavy v podstatě netkly,“ říká profesor Jánský.

Gabčíkovo podle něho umožňuje rozvést velkou vodu do přehrady, ale i do přírodního koryta. Při povodni by zafungovalo ještě lépe, pokud by stál i původně plánovaný stupeň Nagymaros.  „Maďaři by neměli s rozvodněným Dunajem tak velký problém, jako měli,“ říká Bohumír Jánský. „Přesto zůstává Gabčíkovo problematickým vodním dílem. Maďaři kvůli této přehradě ekologicky strádají, což je pro ně dost velký problém.“

PRAHA STAVĚLA POZDĚ

Insider: Jak uspěla vltavská kaskáda a dispečink z Povodí Vltavy?

Dispečink Povodí Vltavy byl postaven před extrémně složitou situaci. S vltavskou kaskádou se toho o mnoho víc dělat nedá. Kaskáda je polyfunkčním vodním dílem a jednou z funkcí je protipovodňová ochrana. I další funkce je důležitá – zadržovat vodu v krajině pro zemědělce i další uživatele, když je jí nedostatek.

Insider: Přijali by takové vysvětlení vyplavení lidé pod kaskádou? Chápu zoufalství i kritiku. Samozřejmě že se mohlo upouštět víc a dřív. Pokusím se ale vysvětlit, proč se tak nedělo. Byl jsem v Praze na nedělní procházce se svým starším synem, když právě kulminovala povodeň na soutoku Berounky s Klabavou. Tehdy se ještě vůbec nezačalo se stavbou protipovodňových zábran na Klárově. Ptal jsem se dělníků: Proč nestavíte? Seděli tam už od rána a prý jim k tomu nedal nikdo rozkaz. Přitom voda z Vltavy se už rozlévala z koryta. Pokud by v této chvíli začala razantněji předvypouštět vodu i kaskáda, mohlo to pro Prahu dopadnout tragicky. Muselo se tedy počkat na postavení zábran.

Selhal pražský magistrát?

Určitě také dělal, co mohl. Pokud ale primátor nepřipouští chyby při stavbě zábran, já bych s ním tak úplně nesouhlasil. Proč se nezačalo o den dříve? Tomáš Hudeček se ale jinak zhostil své funkce skvěle. Těžko mu vyčítat zásadní chyby.

STARÉ PLÁNY NA BEROUNCE

Co je pravdy na tom, že existují studie na výstavbu přehrady na zcela neregulované Berounce? Existují, šlo o vodní dílo Křivoklát. Jeho projekt vznikl za vlády premiéra Lubomíra Štrougala před rokem 1989. Hráz měla stát ve zúženém hrdle koryta poblíž Skryjí. Projekt je hotový včetně geologického průzkumu, jen to postavit. Existovaly dokonce tři varianty přehrady: malý, střední a velký Křivoklát - podle délky vzdutí hladiny. Při povodních na Berounce by tohle dílo samozřejmě velmi pomohlo – záleželo by na retenčním potenciálu přehrady. V současné době je to ale podle mého pasé. Výstavba každé přehrady v Česku je mimořádně kontroverzním tématem. Já jen říkám, že Berounkou při povodních protékalo 1800 kubíků vody za vteřinu. Což bylo více, než měla Vltava.

Ale počkejte. Stavěl byste přehrady i kvůli stále častějším a extrémnějším přívalům vody? Anebo nestavěl?

Ocitli jsme se v situaci, kdy i ekologové budou muset poopravit svůj postoj, že v Česku už nebude žádná nová přehrada. Blíží se doba, kdy budeme muset říct, že se nějaké přehrady postavit musí. I vzhledem k tomu, co se děje a teprve ještě bude dít s klimatem. Přehrady nemusí být jen kvůli povodním, ale i kvůli dlouhotrvajícím a extrémním obdobím bez deště, která s nadcházejícími výkyvy klimatu přijdou. Podle prognóz bude sucho za dvacet či třicet let střední Evropu sužovat. Vodohospodáři budou mít dokonce větší problém se suchem než s povodněmi. I proto stále častěji mluvíme o zadržování vody v krajině. Problémy s vodou, které dnes mají Itálie, Řecko či Španělsko, se v nějaké míře dotknou dříve či později i nás. První indicie tu už jsou: dlouhodobě klesají hladiny spodních vod, jakkoliv se to může nyní zdát paradoxní.

NÁDRŽ NA KVĚTINU

Opravdu musíme vzhlížet k přehradám? Pokud vím, tak na Šumavě, ale i v Krkonoších jsou na horních tocích řek desítky nefunkčních nádrží, které tam postavili naši předkové. Díla předků bychom měli respektovat. Byli to machři. Každá voda v krajině má velký význam z vodohospodářského i ekologického hlediska. U každé vody žije více organismů, je tam více života. Tohle se snažíme vysvětlit ochráncům přírody, když kvůli jedné chráněné květině blokují obnovení hráze na horním toku. Jedná se o desítky míst na Šumavě a v Krkonoších, kde ona jezírka kdysi bývala.

Co by takové nádrže zmohly?

Například na Šumavě máme vytipováno asi šestnáct míst, která by byla schopna zadržet množství vody o objemu menší přehrady, což by mohlo velmi pomoci městu Sušice, které je velmi často zaplavováno. A to jde o pouhých šestnáct lokalit. Je to jedna z možností, jak doplnit a posílit protipovodňová opatření. Pro krajinu by to bylo únosné a nepoškodilo by ji to. Troufám si dokonce říci, že by jí to prospělo. Podařilo se nám získat od české grantové agentury pětiletý grant na výzkum zadržování vody v pramenných oblastech. Věřím, že to nedopadne jako kdysi, když nám vedení šumavského národního parku zakázalo zkoumat využití někdejších hrází. Ten dopis mám ještě v šuplíku.

A podobné je to i v Krkonoších, kde nádrže na horních tocích vznikaly už v době, kdy se v Kutné Hoře začalo s těžbou stříbra.

Jan Gazdík