Zahraničí - „Proč jste pomohli Libyjcům a nám ne?“ „Proč svět nic neudělá, když vidí, co se tady děje?“ To jsou otázky, které Syřané, bojující už sedmnáct měsíců v nerovném zápase proti značné palebné přesile ozbrojených sil režimu, dávají západním novinářům a politikům.

Vojáci, kteří zůstali loajální prezidentovi Bašáru Asadovi, ostřelují z tanků, děl a teď už i helikoptér a letadel města plná civilistů. V Homsu a na dalších místech to už vypadá jako v Berlíně nebo Drážďanech roku 1945. Neobyvatelné ruiny, kam se člověk podívá, a více než 22 tisíc obětí konfliktu.

Jak hlásí někteří zpravodajové, kteří se do Sýrie ilegálně a přes velké nebezpečí dostali, Syřanům dochází trpělivost s tím, jak jsou masakrováni, a přitom USA, Británie a další státy pořád jen hovoří o tom, že Asad ztratil legitimitu a musí odejít.

Američané i Evropané zatím odmítají rebelské Svobodné syrské armádě dodávat zbraně. Z obav, aby se nedostaly do rukou někomu, kdo by je později mohl zneužít k terorismu, či je prodat teroristům.

Jedna zkušenost tady je. Když Spojené státy podporovali afghánskou opozici proti sovětské okupační armádě v osmdesátých letech v Afghánistánu, jejich zbraně se dostaly do rukou i těm, kteří pak později začali bojovat proti Američanům.

Například ne všechny rakety Stinger, účinné a jednoduše z ramene odpalované zabijáky vrtulníků, se podařilo dohledat a zajistit. A to, co syrští povstalci nejvíce potřebují, jsou právě protiletadlové a protitankové zbraně...

Zatím rebelové bojují hlavně s tím, co ukořistili Asadově armádě a co jim dodává Saúdská Arábie, Katar a soukromí dárci z islámského světa. Agenda těchto dárců může být všelijaká. I Svobodná syrská armáda přiznává, že do Sýrie se stahují militanti a radikálové z mnoha zemí, kteří se hlásí k Al-Káidě, nebo s ní přinejmenším sympatizují.

Čím delší je váhání Američanů a Evropanů s dodávkami zbraní povstalcům, tím větší vliv mají islamisté na budoucnost Sýrie.

Spojené státy mají před prezidentskými volbami, Evropa je zaměstnána krizí eurozóny. Nikomu se nechce po Iráku, Afghánistánu a Libyi do další zdlouhavé a nákladné války.

Na rozdíl od Libye pomoc Syřanům nelze kvůli odporu Ruska prosadit v Radě bezpečnosti OSN.

Sýrie je však strategicky veledůležitá. Je křižovatkou celého Blízkého východu. Sousedí s Irákem, Tureckem, Izraelem, Libanonem, Jordánskem a leží na pobřeží Středozemního moře.

Bude-li tam anarchie a chaos, v takovém prostředí se teroristickým a různým fanatickým skupinám daří nejlépe. Jejich základny nejlépe vzkvétaly a vzkvétají v rozvracených zemích, jakými byly Libanon či Afghánistán a nyní Somálsko nebo Mali.

Bude-li tam vládnout současná opozice, její vztah k Evropě a Spojeným státům se bude odvíjet od toho, nakolik jim Evropa a Spojené státy pomohly. Pokud málo, musí Západ počítat s nepřátelstvím nové Sýrie.

„Kde jste byli, když jsme trpěli a nepomohli jste nám, i když jste mohli?“ Taková asi bude potom jejich otázka.