Objev dne - Stát podporuje export každý rok deseti miliardami půjček, ale neveřejná zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu ukázala, že jde především o vyhazování peněz.
Insider už včera napsal, že kontroloři jen dokazují, že průšvih v České exportní bance pomalu, ale jistě narůstá. Popsali řadu případů, v nichž banka půjčila obrovské částky do Ruska a dalších zemí, úvěry však špatně zaručila, takže téměř jistě nevymůže peníze zpět.
V některých případech tak sice úvěry od České exportní banky skutečně zajistí vývoz českých produktů, zahraniční odběratelé však neplatí, a tak v konečné bilanci stát posílá české stroje do ciziny zadarmo.
Jindy ani o export nejde. Stát jenom podporuje developerské projekty firem, které přitom patří mezi nejbohatší společnosti České republiky a peníze by si mohly sehnat samy. Práce českých rukou se přitom nevyváží, protože obchodní centra samozřejmě staví zahraniční zedníci.
Obě neúspěšné strategie exportní podpory ilustrují dva vybrané příběhy z kontrolní zprávy NKÚ.
První případ: Nepořádek v Orsku
V srpnu 2004 požádal Českou exportní banku o úvěr 589 milionů korun výrobce sklářských technologií Sklostroj Turnov. Měla ho poskytnout společnosti Orskij Zavod Tarnogo Stekla, která patřila podnikatelské rodině Sadovských. Firma se měla na oplátku zavázat, že postaví novou sklárnu vybavenou z 60 procent dodávkami z Turnova.
Exportní banka opravdu podepsala koncem roku 2005 s orským závodem smlouvu o půlmiliardovém úvěru, který byl o dva roky později vyčerpán. Ruská sklárna nesplácela, a proto byl v roce 2009 její dluh „restrukturalizován“, tedy odložena jeho splatnost.
V příštím roce přijela do Orsku česká kontrola, která v továrně zjistila nepříjemné věci. „Ve výrobních závodech i na ruské podmínky panuje neobvyklý nepořádek, v některých případech přerůstající v chaos,“ napsali kontroloři ve zprávě pro exportní banku. Ve firmě podle nich tehdy nebyly „finanční a personální kapacity“, které by zaručovaly, že úvěr někdo zaplatí.
Banka prosadila počátkem loňského roku výměnu managementu, loni v prosinci ale už začala hledat cesty, jak dluh vymáhat. Zároveň ovšem varovala státní pojišťovnu EGAP před „pojistnou událostí“.
Bankéři totiž zjistili, že nemají pro vymáhání peněz v ruce žádné nástroje. Orský podnik se jim sice zaručil svými akciemi, ty však neměly velkou cenu. Ruští podnikatelé totiž nesplnili svůj slib, že navýší základní kapitál zhruba o sto milionů korun.
Kdo na tom vydělal
V letech 2007-2009 podpořila exportní banka nejméně další čtyři ruské sklárny, které měly zájem o turnovskou technologii. Dvě z nich, v Uljanovsku a Omsku, patřily opět podnikatelům Sadovským.
Příběhy čtyř dalších skláren se odehrávají do detailu podle příkladu z Orsku. U žádné z nich se exportní bance nepodařilo do konce roku 2011 vymoci nesplácený úvěr.
Turnovský Sklostroj přitom ve stejné době prosperoval. Do roku 2008 patřil manažerům, kteří firmu zprivatizovali v devadesátých letech. Pak ji podle zpravodajských stránek motejlek.com koupila za tři čtvrtě miliardy holandská firma GC Machinery Holdings. Sídlí na amsterodamské adrese v ulici Frederik Roeskestraat spolu s desítkami dalších tuzemských firem, které využívají možnosti platit nižší holandské daně a tajit své majitele.
Druhý případ: Exportuji sám sobě
Jihlavská firma PSJ uzavřela svůj do té doby největší stavební kontrakt v dubnu 2010. Za 3,1 miliardy měla postavit v ruské Rjazani obchodní centrum pro společnost Ryazan Shopping Mall Ltd. registrovanou na Kypru.
Tento obchodní úspěch měl dva důležité předpoklady. Kyperská společnost jednak získala od České exportní banky úvěr na 2,9 miliardy korun, ze kterého měla zakázku pro PSJ zaplatit. Za druhé, kyperský investor patřil ze 78 procent developerské společnosti ECM se sídlem v Lucemburku, které patřila také jihlavská PSJ.
Příběh pokračoval v červnu, kdy se v Rusku začalo stavět. V posledních měsících roku převzala rjazaňský projekt od zadlužené ECM finanční skupina PPF, která přitom ovládla i samotnou PSJ. Záleželo jen na rozhodnutí bezejmenných úředníků, že stát zajistil výhodný úvěr na stavbu obchodního domu nejbohatší české firmě.
Zpráva NKÚ popisuje období do konce roku 2011, kdy byl obchodní dům s prodejní plochou 81 tisíc metrů čtverečních, multiplexem a parkovištěm pro 2500 aut dokončen. Neinformuje tedy o tom, jestli se třímiliardový úvěr už splácí.
Státní injekce nepomohla
Exportní banka přišla také při obchodech s PSJ o velké částky. Počátkem roku 2011 zjistila, že už nedostane zpátky 300 milionů od tuniské firmy M.F.M., pro kterou jihlavská firma stavěla 569 apartmánů Sea World Residence v Hammametu.
Ve stejné době zkrachoval další obchod, který v roce 2009 dohodla s exportní bankou tehdejší mateřská firma jihlavských stavebníků, developerský gigant ECM. Státní bankéři půjčili jeho dceřiné společnosti ECM China Investment čtvrt miliardy na dostavbu obchodního centra ECMall v Pekingu.
Čtvrtmiliardu z exportní podpory však ECM China Investment nevyužila k vývozu služeb ani výrobků. Místo toho v říjnu 2010 od své matky prostě nakoupila akcie dalších dceřiných firem China East Investment a Metropolis Holding China.
Ani čínská injekce zadluženou ECM nezachránila. Už v květnu 2011 ji soud poslal do konkurzu a exportní banka dostala o měsíc později vyrozumění, že ECM ani její čínská dcera nebudou splácet. Jakou část půjčky může exportní banka získat v dosud probíhajícím insolvenčním řízení s ECM, Nejvyšší kontrolní úřad už nezjišťoval.
Petr Holub
