Zahraničí - Krátká jízda vlakem z hlavního bělehradského nádraží do stanice Novi Beograd vede poblíž Dunaje kolem velkého romského ghetta. Stovky, možná tisíce lidí tam žijí bez napojení na vodu a elektřinu ve stanech, přenosných buňkách a všelijak narychlo sestavených přístřešcích.
Přímo v centru srbské metropole tak najdete ukázku toho, jak v bývalé Jugoslávii přežívají romské komunity dvě desetiletí po rozpadu země, válkách a ekonomickém útlumu.
Před třemi a dvěma roky se pro Srbsko, Makedonii, Černou Horu, Bosnu i Albánii otevřely hranice EU bez víz, ale teď to vypadá, že experiment končí.
Hlavně Německo, ale také třeba Belgie nebo Švédsko nezvládají proud romských běženců z těchto zemí. Někdy se jedná měsíčně o tisíce lidí.
Německý ministr vnitra Hans-Peter Friedrich to komentoval tak tvrdě, až si vysloužil kritiku romských i lidskoprávních organizací. Podle něj jde o ekonomické běžence, kteří nemají na azyl nárok, a Německo by mělo zrychlit proceduru, která vede k jejich deportaci.
„Vzhledem k právu odvolání není možné, aby vše proběhlo během osmačtyřiceti hodin jako ve Švýcarsku, ale něco s tím dělat musíme,“ uvedl ministr z bavorské Křesťansko-sociální unie (CSU).
Evropa tak má před sebou zřejmě velký romský problém. Další po deportacích z Francie a kanadských vízech pro Českou republiku, které se české diplomacii nepodařilo zrušit, ačkoli žádala velké státy EU o pomoc a tlak na Kanadu.
Znovuzavedení víz bude tvrdou ranou pro aspirace balkánských zemí na vstup do Evropské unie. Hlavně pro Srbsko (V Srbsku žije zhruba 150 tisíc Romů, v Bosně a Kosovu shodně kolem 100 tisíc).
Romové prchají z postjugoslávských zemí z nepředstavitelné bídy, která je nesrovnatelná i s postavením těch nejvíce sociálně vyloučených osob v České republice a vymyká se i běžným evropským definicím chudoby.
V Bosně je nezaměstnanost mezi Romy v podstatě stoprocentní a méně než třetina romských dětí navštěvuje základní školy. Bosenské úřady provizorní romské osady často likvidují a ponechávají jejich obyvatele svému osudu.
Romové v Makedonii žijí obvykle na okrajích měst v chatrčích z lepenky, kusů stanů a plechu. Vydělávají sběrem kovů a žebráním. Češi, kteří jezdí automobilem do Řecka přes Srbsko a Makedonii, je často potkávají podél silnic nebo u benzinových pump.
V Německu dostává žadatel o azyl kromě jídla a ubytování i částku 350 eur měsíčně. To je mnohem více, než kdy většina balkánských Romů viděla doma. Někteří sami uvádějí, že jedou do Evropy žádat o azyl na zimu, aby ji tam přečkali, a domů se vracejí, až se oteplí.
Na exodu se podílejí také místní podnikavci. Existují agentury, které vybavují imigranty falešnými zpátečními jízdenkami a dokonce i falešným potvrzením o ubytování v členských zemích EU.
Trpělivost Němců a dalších v Unii však vyprchává. V době krize a šetření nechtějí daňoví poplatníci hradit pobyty lidí ze zemí, které jsou považovány za demokratické a bezpečné.
České republice se masový úprk balkánských Romů na sever zatím vyhýbá. Většinou směřují migranti do Rakouska nebo Německa a pak případně do dalších států západním směrem či do Švédska.
