Zahraničí – Kyjevské nábřeží u řeky Dnipro se obléklo do žlutomodrých národních barev. Obří vlajku na ploše přes 1700 metrů namalovali na náplavce nadšenci, kteří happening vnímají jako vlastenecký počin. Velké obrození přitom prožívají také další národní symboly. Trojzubce, vyšívané košile či státní hymna jsou populárními atributy, které spolu s politiky využívají umělci, designéři i prostí občané.
„Neusiloval jsem o rekord. Snažil jsem se pouze ukázat, že se lidé mohou sjednotit kolem myšlenky vlastenectví,“ řekl ukrajinské televizi 24TV iniciátor akce Volodymyr. Podle něj by akce měla lidi v neklidných oblastech země přesvědčit, že „ukrajinský lid je přátelský a dobromyslný“.
Do natírání „vlasteneckého nábřeží“ se v okrajové kyjevské čtvrti Oboloň zapojily v horkém letním dni desítky lidí. Spotřebovali přitom asi půl tuny barev. Svolávali se prostřednictvím sociálních sítí a přidali se i rekreanti, kteří se opalovali na nedaleké pláži. Pak se na namalované ploše seřadili a vytvořili živý státní znak trojzubec. Záznam flashmobu pak umístili na sociální sítě a mají za to, že by to mohlo pozitivně oslovit i lidi na neklidném východě Ukrajiny. Tam je mnohdy využívána ruská symbolika, zejména černo-oranžové „georgijevské“ stuhy, kterými se označují odpůrci nového vedení Ukrajiny.
Netradičně velkou žlutomodrou vlajku použili jako symbol ukrajinské jednoty také aktivisté v Oděse. Kolem silnice natáhli žlutomodré plátno v délce jednoho kilometru. Podle serveru Dumskaya.net jde o gesto, které reaguje na separatistické projevy v přístavním městě. Lidé tak prý chtějí vyjádřit, že si nepřejí jakékoli dělení.
Ve městě Černihiv na severu Ukrajiny umění graffiti vytlačily portréty slavného básníka Tarase Ševčenka, který je také považován za národní symbol. Studenti tam také natírají žlutomodrými barvami nevábná technická zařízení či stožáry a uliční podchody zdobí podobiznami literáta. Peníze na barvy vybírají přímo na místě. Podobné občanské sbírky jsou populární formou dobročinnosti.
Boom národní symboliky vypukl už v době revoluce na Majdanu, kdy státní hymna byla vnímána jako jakási modlitba protestujících lidí. Vlastenecké atributy, jako jsou vlajka či trojzubec, se přitom staly přirozenou součástí běžného života. Jejich využívání mnohdy přesahuje ideologickou dimenzi.
Doslova módním trendem jsou tak „vyšyvanky“, tradiční ukrajinské košile zdobené výšivkou. V Mariupolu na jihovýchodě země vtipálci oblékli do krojové košile hutníka, který je symbolem průmyslového města, jež se nedávno stalo místem krvavých ozbrojených střetů. Šedivý overal mu přemalovali na bílou halenu s vzorovanou výšivkou u krku.
Vlastenecký „tuning“ si zase podle Radia Svoboda oblíbili automobilisté napříč Ukrajinou. Stovky lidí v Kyjevě, Záporoží nebo Lucku si už prý nechaly na kapotě aplikovat obdobu jakési vyšívané dečky. „Vyšyvanka je ‚cool‘. Je to pro nás symbol vlastenectví. Chceme, aby lidé na Ukrajině, v Rusku či ve světě viděli, že to vnímáme upřímně, že nejde o oficiální akce, které nám nařizují politici. Proto máme na autech vlaječky a zdobíme je vyšíváním, “ říká dněpropetrovský automobilista Andrij. Do vyšívaných košil se přitom oblékají také cyklisté. Ve Lvově, v Kyjevě a dalších městech se tak nastrojili účastníci tradičních jarních závodů.
Vlastenecké barvy se přitom promítají i do módního designu. V žlutomodrých šatech se na inauguraci prezidenta Petra Porošenka objevila jeho choť Maryna. Podobnou kombinaci si oblíbily ukrajinské televizní moderátorky, které svůj vzhled doplňují vlasteneckým make-upem. Populární jsou žlutomodré stíny nebo dvojbarevné nehty v národních barvách.
Přímo „pracovním oděvem“ jsou pak „vyšyvanky“ pro politiky. Prezentují se v nich muži i ženy, ať už se objevují v parlamentu, na mítincích, nebo v televizních diskusích. Ručníky s tradiční výšivkou pak někdy zdobí dokonce řečnické pultíky.
Alexandra Malachovská
