Objev dne – Masové protesty proti komunistického režimu, které vyvolala peněžní reforma, od níž tento týden uplyne 60 let, vedli komunisty k vytvoření tvrdého represivního plánu, jak zajistit veřejný pořádek.

V době po revoltě dělníků v Plzni a dalších městech nařídilo vedení komunistické strany vznik speciální skupiny oficiálně zvané Ústřední štáb pro likvidaci nepokojů, demonstrací a pokusů kontrarevolučních elementů o vyvolání povstání.

Dokument, jehož celý obsah byl až dosud znám jen několika málo historikům, má redakce Insideru k dispozici. Plyně z něj, že režim byl odhodlán dojít až na nejvyšší hranici represí včetně střelby do prostestujících či použití těžké vojenské techniky.

Křehká moc všemocných

Komunisty ustavený štáb měl tři členy. Sestával z prvního tajemníka komunistické strany Antonína Novotného, ministra národní obrany Alexeje Čepičky a ministra vnitra Rudolfa Baráka, kteří disponovali nikým a ničím neomezenou pravomocí. Mohli rozhodovat o tom, že se demonstrace nespokojených s režimem budou potlačovat střelbou.

Jen tato "trojka" mohla také dát pokyn k nasazení tanků, děl, minometů, obrněných transportérů či větších armádních jednotek.

Tvrdý postup komunistů vyvolala nečekaná zkušenost. Poté, co peněžní reforma vzala obyvatelům Československa desítky miliard korun úspor a vázaných vkladů, vzedmuly se protesty a demonstrace tisíců dělníků, ale i řadových komunistů po celé republice. Podle Jakuba Šloufa ze Státního oblastního archivu v Praze to režim šokovalo. Vedení komunistické strany znejistělo zejména zjištění, jak může být jeho moc ve skutečnosti křehká.

Tanky nasadit

Netrvalo proto dlouho a během několika měsíců po událostech (zejména na Ostravsku, Plzeňsku, Budějovicku, ale i v Praze) vznikl sedmistránkový přísně utajovaný dokument, při jehož čtení i po více než půlstoletí mrazí. Vychází sice oficiálně z dílny politické strany, avšak svou dikcí, strukturou i návrhy dalších kroků (pro případ, když ty předchozí nevyjdou) se v ničem neodlišuje od bojového rozkazu pro armádní jednotku, která má vyrazit k útoku.

"Složky ministerstva vnitra lidově demokratické Československé republiky pod vedením naší strany v bratrské spolupráci s čs. armádou a lidovými milicemi jsou povinny být ve střehu vůči všem nepřátelským činům a provokacím, být vždy připraveny rázně a se ctí splnit své závazky vůči straně a lidu a rozdrtit každý pokus o masové vystoupení nepřítele našeho lidově demokratického zřízení," píše se v úvodu instrukce pro likvidaci nepokojů, pod níž jsou podpisy Novotného, Čepičky a Baráka.

Tato „trojka“ varuje, že "v jarních měsících roku 1954 se může zahraniční a domácí reakce opět pokusit vyprovokovat podobné nepokoje, jaké byly v Plzni, Brně, Ostravě... anebo dokonce v Německé demokratické republice. A proto je nutné vypracovat konkrétní plány a varianty krajských operací jednotek ministerstva vnitra a armády."

Vyhlaste mimořádný stav

Z dokumentu také vyplývá, že pokud se nepodaří uklidnit rozezlené dělníky přímo ve fabrikách, je nutné okamžitě obsadit důležitá místa a budovy ve městech – radnice, soudy, věznice, rozhlasová studia, pošty, banky. A jestliže ani to nepomůže, musí armáda uzavřít všechny východy z města, energicky znemožnit soustřeďování demonstrantů na náměstí a vyhlásit mimořádný stav.

Varianta č. 4. pak jasně říká: Pokud přese všechno demonstrace přerostou v násilné povstání, může ústřední štáb pro likvidaci nepokojů (Novotný, Čepička, Barák) rozhodnout o použití stříkaček, plynu, zbraní i tanků.

Pro devatenáct nejdůležitějších měst Československa byli jmenovitě určeni armádní velitelé, jimž byly podřízeny zvlášť k tomu vyčleněné jednotky. V záloze pak byly pohotovostní oddíly veřejné bezpečnosti a další vojenské oddíly. Celkem šlo o tisíce vojáků a policistů lidově demokratického zřízení určených k potlačení lidových shromáždění – už v tom je mrazivý paradox tajného dokumentu Ústředního výboru Komunistické strany Československa.

Až do konce

Vojenský historik Eduard Stehlík připomíná, že z popisovaného plánu vycházel komunistický režim vlastně až do roku 1989.

"Při potlačování nepokojů o šestnáct let později jedenadvacátého srpna 1969 (protesty k prvnímu výročí okupace armádami Varšavské smlouvy) nebylo vlastně nutné vymýšlet nic nového – scénář byl z roku 1954 hotov. Nasazení armády a policie fungovalo při potlačování demonstrací bezchybně, třebaže autoři původního scénáře Novotný, Čepička i Barák zmizeli z mocenské scény," říká Eduard Stehlík.

3. října 1970 se pak historie po šestnácti letech opakuje: Rada obrany státu pověřuje ministra národní obrany Martina Dzúra vypracováním „Trvale platného rozkazu pro vyčlenění sil a prostředků Československé lidové armády k zabezpečení klidu a pořádku na území ČSSR".

"Generální štáb pak až do roku 1989 udržoval v ‚průběžné bojové pohotovosti‘ 14 500 vojáků, 756 nákladních automobilů, 130 obrněných transportérů a 155 tanků k zajištění onoho pořádku. Tyto síly měly být použity proti lidem. Inspirace rozkazem k potlačení nepokojů po peněžní reformě je zjevná, stejná zůstala i taktika nasazení armády... Jen počty vojáků, tanků a obrněných transportérů byly k potlačení vnitřního nepřítele radikálně navýšeny," uvádí historik další dosud málo známá fakta.

Jan Gazdík