Zahraničí – Evropská unie přitvrdila sankce vůči Íránu za jeho neústupnost v jaderném programu. Nikoli jednoznačně. Proti tomu, aby nové sankce byly ještě přísnější a zahrnuly vedle zákazu vývozu ocele nebo hliníku ze zemí EU také komunikační technologie, se postavilo Švédsko.
Země, která obvykle patří k těm, kdo v Evropě vystupují ostře proti režimům porušujícím lidská práva, a jejíž ministr zahraničí Carl Bildt se v tomto směru těší reputaci zásadového a jednoznačně hovořícího i konajícího politika.
Například loni Stockholm dokonce poslal své stíhačky Gripen nad Libyi, aby podpořily zásah proti libyjskému diktátorovi Muammaru Kaddáfímu, ačkoliv Švédsko není členem NATO.
Z diplomatických zdrojů kolem jednání EU v Lucemburku prosáklo, že Británie, Francie a Německo jsou švédským postojem rozezleny, a nejmenovaný německý diplomat prozradil izraelskému listu Haarec, že švédský postup je považován v těchto zemích za absurdní a hanebný zároveň.
O co Švédům jde? Oficiálně ministerstvo zahraničí uvádí, že nechce sankcemi zbytečně postihnout obyčejné Íránce, kteří na rozhodování režimu stejně nemají vliv, a že je v zájmu všech, aby se každý mohl do Íránu i z Iránu dovolat a používat běžné komunikační prostředky.
V Evropě ovšem panuje podezření hraničící s jistotou, že za švédským vetem je lobbing telekomunikačního giganta Ericsson. Ten má už dlouho výsadní postavení na íránském trhu a nedávno podepsal další smlouvy na dodávky techniky pro íránského operátora IranCell.
Pokud by tedy nové sankce zahrnovaly i telekomunikace, Ericsson by přišel o velký byznys a obává se údajně, že by tím znejistil i další zemi, kde má velký odbyt. Čínu.
Švédská firma musí už skoro tři roky pravidelně odrážet útoky v souvislosti s jejím působením v Íránu. Agentura Bloomberg se před časem dostala k tajným íránským dokumentům, ze kterých vyplývá, že díky technologii dodané Ericssonem íránská tajná policie lokalizuje a následně zatýká oponenty režimu na základě jejich internetové a telefonické komunikace.
Podobně hovořila i íránská nositelka Nobelovy ceny míru Širín Ebadíová. Ta vyzvala íránskou komunitu ve Švédsku, aby proti praktikám firmy protestovala. Mluvčí Ericssonu Fredrik Hallstan oponuje, že systém pouze umožňuje přibližně lokalizovat volajícího kvůli určení cenového tarifu za hovor.
Ericsson ovšem má tradici politického lobbingu ve svém zájmu. Když se v roce 2003 konalo ve Švédsku referendum o přijetí eura, vedení firmy hrozilo, že ji převede jinam, pokud Švédové jednotnou evropskou měnu neschválí.
Vyhráli tehdy odpůrci eura a sídlo Ericssonu přece jen zůstalo ve Stockholmu.
Pokud bude Írán dál neústupný, otázka dalších sankcí, zahrnujících i telekomunikace, se vrátí a švédský ministr zahraničí bude muset asi více vysvětlovat, zda není náhoda, že zrovna Švédsko je proti, když má v Íránu švédská firma tak výhodné zakázky.
