Objev dne - Nejvyšší soud průlomově rozhodl, že se amnestie Václava Klause nevztahuje na případy lidí, kteří si nepřiměřeně dlouhé stíhání zavinili svým chováním. Tedy například tím, že mařili práci policie svým útěkem do zahraničí.

Verdikt, jejž si Insider prostudoval, provází podrobné zdůvodnění, které jasně vymezuje, jak se má doba potřebná pro udělení pardonu počítat.

Bývalý prezident Václav Klaus kritizovaným článkem amnestie určil, že se zastaví ta stíhání, která trvají déle než osm let. Sporný článek neřešil, zda se obvinění v minulosti dlouhá léta skrývali v zahraničí a vyhýbali se tak stíhání. Amnestie se pouze nevztahovala na ty, kteří byli stíháni jako uprchlí i ve chvíli, kdy byl pardon vyhlášen.

"Je logicky zdůvodnitelné, že do omilostnění nepatří ta část délky trestního stíhání, která nebyla zapříčiněna nedůsledným a řádným neplněním úkolů státní moci (výkonu soudnictví), ale lze ji přičíst na vrub postojům a chování obviněného, který se této soudní moci odmítal podrobit," rozhodli nyní soudci Nejvyššího soudu.

Sporná amnestie

Ti posuzovali první ze sedmi případů, na které ve svém dovolání upozornil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Konkrétně případ Milana Šenfelda, který byl podle vyšetřovatelů členem gangu z Ostravska. Gang měl kupovat na leasing luxusní vozy, pak fingovat jejich krádeže a auta prodávat za hranicemi. Způsobená škoda se vyšplhala na 16 milionů korun.

Šenfeld před spravedlností na začátku 90. let uprchl a 12 let žil v USA.

Po vyhlášení Klausovy amnestie rozhodl Vrchní soud v Olomouci, že se článek o příliš dlouhém stíhání vztahuje i Šenfelda. Soudci tehdy uvedli, že výjimku, na jejímž základě amnestii není možné aplikovat, tedy řízení proti uprchlému, nelze u Šenfeldova případu využít.

Šenfeld už totiž v době amnestie nebyl považován za uprchlého, vrátil se do země a byl v době amnestie ve vazbě. „Proto jej nebylo možné z amnestie vyloučit a bylo nutné ji aplikovat," stojí v rozhodnutí olomouckého soudu.

S tím ale vrchní žalobce Zeman nesouhlasil. Podle něj je takový výklad amnestie nevhodný a nerespektuje všechny okolnosti případu.

Podle nejvyššího státního zástupce se muž třináct let úmyslně vyhýbal trestnímu řízení a nástupu do výkonu trestu. „A proto vinu za délku trestního řízení nese pouze a jen on sám. Jelikož doba, po kterou obviněný uprchlý nebyl, činila pouhé dva roky, neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, nepřekročilo dobu 8 let, a proto nelze v posuzované věci aplikovat článek II amnestie," uvedl Zeman v dovolání.

Soudci Nejvyššího soudu ve svém verdiktu Zemanovi vyhověli a uvedli, že trestní stíhání je možné zastavit jen v případě, že matematický rozdíl celkové doby neskončeného trestního stíhání a v něm konaného řízení proti uprchlému představuje dobu delší než 8 let, a to k datu vyhlášení amnestie.

Takový výklad podle soudců nejlépe odpovídá záměru prezidenta zastavit stíhání v těch případech, kdy na délku řízení nemělo žádný vliv chování uprchlého obviněného.

Jak to myslel prezident

"Lze proto dovodit, že záměrem prezidenta bylo z omilostnění vyloučit ty obviněné, kteří se na dlouhé délce trestního stíhání sami podíleli tím, že se mu vyhýbali, čímž podstatně ovlivnili jeho délku a oddalovali jeho ukončení. Proto je logicky zdůvodnitelné, že do omilostnění nepatří ta část délky trestního stíhání, která nebyla zapříčiněna nedůsledným a řádným neplněním úkolů státní moci (výkonu soudnictví), ale lze ji přičíst na vrub postojům a chování obviněného, který se této soudní moci odmítal podrobit," rozhodli soudci.

Podle Nejvyššího soudu trvalo neskončené trestní stíhání Šenfelda devět roků a deset dní. Od této doby ale soud odečetl dobu šesti roků, šesti měsíců a čtrnácti dní, kdy byl obviněný stíhán jako uprchlý.

"Soud zjistil, že neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, trvalo dva roky, pět měsíců a dvacet šest dní," rozhodl Nejvyšší soud. "Na základě výše rozvedených úvah a závěrů Nejvyšší soud v této přezkoumávané věci v souladu s podaným dovoláním nejvyššího státního zástupce shledal, že z důvodu naplnění vylučovací podmínky 's výjimkou řízení proti uprchlému', jak byla výše vyložena, je obviněný vyloučen z použití amnestie prezidenta republiky," uvedli soudci ve svém rozhodnutí.

Podobně vrátil k novému projednání Nejvyšší soud i další případ. Martin Čihula byl podezřelý z daňových úniků, kvůli kterým měl stát obrat o více než dvacet milionů. Proces trval déle než osm let, amnestie ho zastavila.

V případě Čihuly ale Nejvyšší soud v méně podrobném verdiktu označil rozhodnutí o udělení amnestie za předčasné, musí se nově zjistit, jak dlouho se muž trestnímu stíhání vyhýbal.

Na rozhodnutí Nejvyššího soudu čekají i další kauzy - příběh Progres Invest, která měla 36 000 lidí obrat o půl miliardy korun, a manažera firmy Pavla Dvořáka. Dále případ Jiřího Štěpánka souzeného za podvod; ten uprchl do Karibiku. Martin Bajger souzený za loupež uprchl do Irska. A konečně Martin Guth, stíhaný za podvod, jehož vyšetřování se rovněž vleklo více než osm let.

Nejočekávanější pak je verdikt v kauze manažerů společnosti H-Systém Jaroslava Vítka, Jaroslava Eliáše a Ladislava Tůmy. Vyšetřovatelé dříve uvedli, že případy s tisíci poškozenými nebylo možné do osmi let ukončit.

Tomáš Fránek