Objev dne – Zelení a energetičtí experti sociální demokracie rok před volbami spočítali, jak a zda by všeobecně očekávaná vláda jejich strany měla vyjít vstříc severočeským těžařům.

Přesněji řečeno – zda a jak by měly být zrušeny nyní platné hranice k těžbě v tamních hnědouhelných dolech.

Dokument s názvem Územní ekologické limity těžby uhlí v Ústeckém kraji (shrnutí faktů pro ÚVV ČSSD) vznikl v odborné komisi pro udržitelnou energetiku. Jeho verdikt v jedné větě zní: posunout těžební limit u Severočeských dolů (jediným akcionářem je ČEZ), v oblasti Litvínovské uhlené společnosti (získal ji od Czech Coalu Jan Dienstl) se něco takového naopak nevyplatí.

„Je to podklad pro začínající diskusi,“ potvrdil autentičnost dokumentu stínový ministr pro životní prostředí Vladimír Špidla s tím, že oficiální dokument odrážející plány ČSSD bude připraven do tří až čtyř měsíců.

Nicméně citovaný dokument, který už je hotov a který má Insider k dispozici, naznačuje, kam se myšlení sociálních demokratů může ubírat.

Bílina ano, ČSA ne

Podle prvních dat Lidového domu postačí k pokrytí požadavků teplárenství a elektroenergetiky v České republice až do roku 2050 jen to, aby se posunula hranice těžby u dolu Bílina, který patří společnosti Severočeské doly. „Z objektivních analýz vyplývá, že k zajištění dlouhodobého zásobování české energetiky a teplárenství hnědým uhlím je nutné posunout územní ekologické limity na lomu Bílina,“ zní věta z úvodu dokumentu.

V případě prolomení limitů na lomu ČSA, který patří společnosti Litvínovská uhelná, je závěr opačný. V materiálu se píše, že posunutí limitů těžby zde „v žádném případě potřebné není“. „Je ve skutečnosti v zájmu pouze společnosti Czech Coal,“ uvedli experti.

Dále vypočítávají negativa, která prolomení limitů na lomu ČSA může přinést. V prvé řadě to je skutečnost, že dosud nejsou vypořádaná vlastnictví pozemků, na kterých by se mělo těžit, tedy likvidace Horního Jiřetína a posun hranice lomu k Litvínovu.

„Těžba lomu ČSA za limity by také výhledově vyžadovala likvidaci celého komplexu chemických závodů Unipetrol Litvínov. Mimoto by těžba za limity vyžadovala likvidaci řady silnic a jejich výstavbu jinde,“ pokračuje materiál.

Připomíná, že by se v souvislosti s těžbou musely přeložit vodní toky pod svahem Krušných hor, přičemž zdůrazňuje, že ten je zde nestabilní a riziko sesuvů by se týkalo i jihozápadního Litvínova.

Materiál se rovněž zabývá tím, že cena tepla z uhlí je vyšší než například z biomasy a že bude stoupat nejen z důvodu vzrůstající ceny uhlí. A to zejména proto, že teplárny a výtopny jsou zastaralé a jejich majitelé do nich budou muset investovat, aby splnili emisní limity.

„Na celkové ceně tepla z uhlí není podíl ceny uhlí příliš významný, tvoří necelých 20 procent celkové ceny,“ vypočítávají experti ČSSD.

Prolomení zvýší nezaměstnanost

Dokument také polemizuje s často uváděným názorem, že neprolomení limitů a s tím související útlum těžby znamená dramatické zvýšení nezaměstnanosti v regionu. Podle autorů je tomu paradoxně naopak.

„V obci Horní Jiřetín je v současné době podle sdělení obecního úřadu 811 aktivních pracovních míst, která by prolomením limitů těžby zanikla. Naproti tomu Litvínovská uhelná podle své výroční zprávy zaměstnává 913 pracovníků, přičemž zachování limitů nebude znamenat okamžitou ztrátu zaměstnání pro všechny,“ porovnávají dopady. Počítají totiž s tím, že část zaměstnanců se bude podílet i na rekultivaci lomu po jeho uzavření.

Další místa pak podle materiálu zaniknou, až lom pohltí i areál bývalých Chemických závodů Litvínov. Zde vypočítávají ztrátu necelých čtyř tisíc pracovních míst. Celkově pak zachování limitů může podle autorů textu zachránit až sedm tisíc pracovních míst.

Jako příklad, jak se region dokáže vypořádat s útlumem těžby, uvádí autoři textu případ lomu v Chabařovicích, který byl uzavřen v roce 1996. „Už v roce 1998 nebyl v Chabařovicích ani jeden registrovaný nezaměstnaný bývalý zaměstnanec zdejšího uhelného lomu,“ píší experti ČSSD.

Součástí dokumentu je pak i návrh opatření, jak obecně snižovat spotřebu hnědého uhlí, rozložený podle potřeby doby na jejich realizaci od okamžité realizace po dobu až čtyřiceti let.

Mezi ta rychle proveditelná patří například omezení exportu elektřiny nebo zvýšení poměru spalování zemního plynu tam, kde je možné spalovat hnědé uhlí. K dlouhodobým pak autoři zařadili přechod na obnovitelné zdroje nebo zateplování budov.

Martina Machová