Seriál – Rozdělení českých a moravských měst na chudé a bohaté části a s tím spojený vznik městských ghett nabral na rychlosti. Deník Insider včera přinesl první díl seriálu o tom, co rozdělování způsobuje a jak se projevuje, a dnes přináší zkušenosti severočeského Děčína.

Jeho příklad je výjimečný tím, že místní samospráva umí zmíněný trend nejlépe popsat. „Během posledních dvou let tu vzniklo pět vyloučených lokalit a radnice proti tomu může jen málo dělat,“ upozorňuje radní Vlastimil Pažourek, který se bytovou otázkou zabývá.

Důvodem potíží jsou podle místních politiků nesmyslné sociální zákony a také fakt, že v severočeských městech dnes nejvíc prosperuje byznys s chudobou.

Místně obvyklé způsoby

Město Děčín nabízí ve dvou ubytovnách bydlení pro dlouhodobě nezaměstnané. Radního Pažourka proto nedávno nemile překvapila zpráva, že z jedné z nich se nedávno odstěhoval poslední nájemník, i když mu město účtovalo velmi příznivý nájem dva tisíce korun měsíčně. Místo toho si najal byt v panelovém domě, kde zaplatí 8–10 tisíc měsíčně.

„Do dražšího bytu odešel z prozaického důvodu. Ani v jednom případě nájem neplatí,“ vysvětluje radní na první pohled nesmyslnou databázi. Za dlouhodobě nezaměstnané totiž hradí nájem v „místně obvyklých cenách“ pracovní úřad, tedy stát. Peníze posílá přímo realitním firmám, které byty pronajímají.

K přestěhování do bytu s vyšším nájmem mohou mít nezaměstnaní ještě další důvod. Realitní firma je někdy přesvědčí slibem, že jim za bydlení v jejich domě vyplatí tisíc korun čistého.

Rezidence bankrotářů

Všechna děčínská sídliště se stala rizikovým územím, zvláště v tom případě, že část jejich domů patří soukromým vlastníkům. Není těžké odhalit, o jaké domy se jedná. Například na sídlišti Želenice jsou všechny panelové domy zatepleny a nově natřeny. Pouze dva osmipatrové bloky z neupravených holých panelů upozorňují, že je vlastní velká realitní společnost z Prahy, která zde pronajímá byty dlouhodobě nezaměstnaným.

Na začátku sídliště nabízí nový billboard záchranu před exekutory. Stačí se obrátit na právníky realitní kanceláře, kteří obratem zařídí osobní bankrot. Člověk si pak může nechat část svého majetku a jenom musí slíbit, že v příštích pěti letech splatí 30 procent svého dluhu.

„Je to další příklad obchodu s chudobou. Realitní kanceláře si za tuto službu účtují sedm tisíc, neziskové organizace pomáhají zadarmo,“ hodnotí nabídku zaměstnanec vládní Agentury pro sociální začleňování Michal Kratochvíl.

Z pohledu realitní kanceláře je pomoc s osobním bankrotem navíc cestou, jak získat dalšího kvalitního klienta. Kdo projde osobním bankrotem, bude nejméně v příštích pěti letech žít jen z životního minima. Bude mít tedy nárok na to, aby za něho pracovní úřad hradil veškeré náklady na bydlení.

Můžeme jen poslat policii

Vyloučené lokality vznikají i na dalších sídlištích, konkrétně v Boleticích, Starém Městě a v Kamenické ulici. Na ghetto se mohou změnit i Podmokly. Tato čtvrť je druhým městským centrem s autobusovým a vlakovým nádražím. Právě z toho důvodu tvoří prostor před nádražím shromáždiště nezaměstnaných mladíků z jiných vyloučených lokalit a ideální prodejní prostor pro drogové dealery.

Vyloučená lokalita vzniká i na hlavním Mírovém náměstí, kde místní realitní kancelář koupila jeden ze starších domů. Za dům v centru by od běžných občanů inkasovala maximální nájem šest tisíc, na dlouhodobě nezaměstnaných vydělá víc.

„Není to tak, že potíže vzniknou najednou na celém sídlišti, ale v nějaké části osídlení vznikají místa, kde žijí lidé, kteří jsou hlučnější, divočejší, ostatní si na to stěžují, ale my s tím nemůžeme dělat nic, protože tam nevlastníme žádný dům,“ popisuje první zkušenosti s paneláky dlouhodobě nezaměstnaných radní Pažourek. Jedinou šancí, jak problémy aspoň omezit a vyhnout se tak „budějovickému“ řešení, je stálý dohled městské policie.

Dvě třetiny zadlužených

Ghetta nejchudších vznikla v Děčíně už počátkem devadesátých let, kdy se ve městě omezoval těžký průmysl a lodní doprava.

Vyloučené lokality vznikly v polorozpadlých činžácích v Rozbělesích uprostřed průmyslové zóny a v Loubí u nepoužívaného říčního přístavu, kam Děčín vystěhoval v devadesátých letech své dlužníky.

Zdejší lidé přinejmenším ztratili poslední zbytky důvěry, že jim může veřejná správa pomoci. Ještě v roce 2006 volili levici, letos už prezidenta volit nešli. Volební účast v Rozbělesích dosáhla šestnácti procent, v celém Děčíně překročila padesát procent.

Loubí a Rozbělesy jako nejchudší části Děčína popsala také podrobná studie, kterou vypracovalo místní občanské sdružení SPOT s vládní Agenturou pro sociální začlenění a charitním sdružením Děčín. „Většina sociálně vyloučených lokalit se nachází uprostřed nejvyšší koncentrace zadlužení,“ zní hlavní zjištění půl roku staré studie. V Rozbělesích je u města nebo u finančníků poskytujících spotřební půjčky zadluženo 62 procent občanů, v Loubí o deset procent méně.

Nenápadné sociální vyloučení

Právě nově vznikající vyloučené lokality se tradičním ghettům rychle blíží, přitom do budoucna hrozí mnohem většími problémy.

V zapomenutých čtvrtích Rozbělesy a Loubí eviduje Charitní sdružení dohromady tři stovky dlužníků. Vznikající vyloučená lokalita na rozlehlém sídlišti v Boleticích má podle Michala Kratochvíla z vládní agentury pět set členů. V okolních ulicích je přitom evidováno dalších devět set dlužníků. V celých Boleticích nedokáže splácet dluhy 29 procent obyvatel.

„Tato data ukazují, jak se sociální vyloučení může nenápadně prolínat s normálním způsobem života a jak nezřetelná může být hranice mezi sociálním vyloučením a běžným společenským životem,“ naznačuje další rizika studie sdružení SPOT.

Zvětšování vyloučených lokalit může zhoršit podmínky k životu v celém Děčíně. Dnes žijí bohatší obyvatelé ve vilových čtvrtích na kopcích nad městem a v klidné přírodě využívají městské infrastruktury. Pohoda se může rychle zkazit, když do blízké základní školy začnou s jejich potomky chodit děti z vyloučených lokalit. „Problémy nastanou, když podíl dětí z chudých rodin přesáhne 15 procent,“ upozorňuje Michal Kratochvíl. Pak se začnou bohatší rodiny z města stěhovat.

Petr Holub

 

Včera jsme přinesli úvodní díl seriálu: Česká města se dělí, bohatí nechtějí žít s chudými