Za kulisy událostí – Za jak dlouho urazí nebezpečí cestu z jihu Sinajského poloostrova na jeho sever? Trvá to dva dny, alespoň podle zdejšího ministerstva zahraničí.

To začátkem června varovalo české dovolenkáře, aby se kvůli hrozbám terorismu vyhýbali v Egyptě celému Sinajskému poloostrovu včetně všech letovisek, jimž vévodí atraktivní Šarm as-Šajch. Právě po dvou dnech ale úřad otočil a nebezpečí na jihu Sinaje podle něj v podstatě pominulo. Rizikovou oblast najednou diplomaté omezili na severní část poloostrova a letovisko Taba.

Ironii stranou – tímto příběhem Insider jen ukazuje, jak se mezi státem a cestovními kancelářemi vede velmi křehký spor zájmů soukromého byznysu se státní odpovědností za bezpečnost občanů.

Egypt patří do první desítky letních prázdninových destinací Čechů a cestovky se tvrdě brání - a na ministerstvo kvůli jeho varováním tlačí i poté, co svá původní varování stáhlo z celého Sinaje do Taby.

"S ministerstvem zahraničí jsme ve spojení celkem pravidelně, ale jejich předposlední výzva k cestujícím do Egypta pro nás znamenala velké zklamání. A tak jsme byli nuceni nastoupit trochu tvrdší dialog,“ přiznal Insideru tento lobbing místopředseda Asociace cestovních kanceláří Jan Papež.

Sešel se s náměstkem ministra zahraničí Vladimírem Galuškou, který má na starosti konzulární záležitosti. Tuto schůzku potvrdil i Galuška.

"Vážíme svá varování nebo doporučení, aby byla vždy zodpovědná, ale aby také nezasáhla do volného rozhodování českých občanů nebo soukromého byznysu cestovních kanceláří, toto funguje všude na světě,“ uvedl náměstek Galuška před novináři toto pondělí, tedy už poté, co bylo původní varování zmírněno.

Ministerstvo má samozřejmě širší rejstřík zdrojů, podle jejichž informací vyhodnocuje bezpečnostní situaci ve světě, než soukromé subjekty. Stát disponuje informacemi tajných služeb a zároveň nemůže vždy říct na plná ústa, jaká konkrétní nebezpečí v zahraničí hrozí – třeba už jenom kvůli křehkým diplomatickým vztahům s tou či onou zemí.

„Respektujeme, že není povinností ministerstva, aby nám sdělovalo zdroje, na něž svá varování odvolává. Nám šlo o to, aby komunikace ministerstva s občany byla přesnější a nepoužívala se k tomu, aby si ministerstvo přihřívalo svou důležitost,“ volí tvrdá slova dále Papež.

Cestovní kanceláře navíc jistě argumentují nevyřešenou právní stránkou takových varování. Několik varovných vět může připravit cestovky o zákazníky a zákazníky zase o peníze, které by v případě zrušení svého zájezdu museli zaplatit na stornopoplatcích. A není jasné, kdo by případně tyto náklady a škody platil, pokud by se obdobný případ dostal k soudu – tedy zda cestovní kancelář, nebo případně i stát.