Příběhy tohoto roku: Roman Smetana nakreslil politikům tykadla a je připraven hrát se státní mocí až do konce.
Portrét - U vysokého plotu zakončeného věnci ostnatého drátu pracuje skupinka filmařů. Kamera na stativu snímá v celcích vězeňské baráky i s okolním lesem, druhá v ruce kameramana klouže v detailu po drátech.
I filmaři jsou filmováni. Kamerový systém vězeňské správy sleduje každý jejich krok.
Zatímco dokumentaristé hledají před branou další záběry pro svůj nový film, v návštěvní místnosti věznice v Rapoticích u Třebíče na ně čeká vousatý muž v šedomodrém mundúru. Uniformu podobných barev, i když elegantněji střiženou, nosil donedávna, kdy za volantem autobusu vozil cestující ulicemi Olomouce.
Odmítl rozsévat
Roman Smetana má za sebou zřejmě nejpohnutější měsíce třicetiletého života. Za mříže věznice, kde nyní čeká na filmaře, však vykročil už o dva roky dříve.
„Romanův příběh začal, když jednou přišel do práce a viděl autobusy polepené volebními portréty. Čekalo se od něj, že sedne za volant a vyjede,“ říká dokumentarista Filip Remunda a kolega Vít Klusák doplňuje: „Že vyjede a bude ty tváře rozsévat po městě.“
Až do té chvíle bezproblémový a loajální zaměstnanec ale odmítl být pojízdným billboardem, který nepřemýšlí nad tím, co po něm nadřízení žádají, a, jak známo, začal po plakátech psát a kreslit.
„Ahoj Romane,“ zdraví ho filmaři v návštěvní místnosti. „Přinesli jsme ti nějaké knížky.“ Během posledních měsíců se ti tři setkali mnohokrát. Vít Klusák i Filip Remunda ani nezastírají, že mají k hrdinovi svého filmu osobní vztah, že stojí na jeho straně.
Film o řidiči z Olomouce vzniká souběžně se snímkem o posledním roce Václava Klause na Hradě a oba dokumentaristé se shodují, že ti dva je letos zaujali nejvíce. Koneckonců příběhy obou mužů se protnuly.
Milost? Nikdy!
Když přišla koncem srpna na Hrad žádost o Smetanovu milost, prezident odmítl. „Ještěže tak. Nikdy bych od prezidenta milost nežádal, ani nechtěl. A od Klause už vůbec ne,“ říká mírným hlasem vězeň.
O tom, že za pokreslené plakáty má Roman Smetana zaplatit náhradu 15 tisíc korun a odpracovat sto hodin veřejných prací, rozhodla manželka vlivného muže politického zákulisí, soudkyně Markéta Langerová. Kdyby si Roman Smetana stěžoval, že je podjatá, zřejmě by uspěl.
On to však neudělal. Patnáct tisíc za pokreslené plakáty (i ty se samotným Ivanem Langerem) zaplatil, na veřejné práce však nenastoupil.
„Nejdříve aktivní kreslíř, nakonec něco jako malý Gándhí s postojem pasivní rezistence,“ shrnuje řidičův příběh Vít Klusák. Vězeň s vážným výrazem ve tváři to potvrzuje. „Se mnou to mají těžké. Mne nemůžou potrestat, nic jsem neudělal. Nechám ten systém, aby mne požral sám. Tím nejlépe upozorním na jeho chyby, na tupou aplikaci práva,“ říká Roman Smetana do kamery na otázku, proč se vlastně nechal zavřít.
Svobodný a bezdětný muž žije s rodiči v domku na okraji Olomouce. „Myslím, že táta je na syna hrdý. Maminka se trápí,“ popisuje Vít Klusák postřeh z návštěvy u Smetanů. „Za komunistů na otce tlačili, aby vstoupil do strany. Nikdy nepodepsal a syn je zřejmě zásadový po něm.“
Odsedím si to všechno
Věznice v Rapoticích je výkladní skříní českého vězeňství. Bývalá protiletadlová základna měla chránit jadernou elektrárnu v Dukovanech před útokem z nebe. Teď bílé budovy za dráty uprostřed lesů chrání české politiky před Smetanovými fixy.
„Jsem tady skoro jako v hotelu,“ pochválil Roman Smetana vězeňskou správu. „Na Pankráci to bylo horší, ale také se to dalo vydržet.“ Během posledních dnů prvního trestu však přišla změna. Vězeň odmítl osobní prohlídku, při které se měl svléct do naha, a po zákroku dozorců skončil v kárné cele.
První trest mu skončí 22. prosince, takže Vánoce oslaví doma. Další soud však Romana Smetanu čeká 10. ledna a celkem by mohl ve vězení strávit až tři roky. „Jsem připravený odsedět si to všechno. Dává mi to smysl,“ potvrzuje Roman Smetana své rozhodnutí nebránit se. „Pokreslené plakáty jsem zaplatil, nikomu jsem neublížil, do vězení nepatřím. Přesto tady jsem, takže je asi něco špatně,“ vysvětluje vousatý vězeň.
„Nechce spolupracovat na svém odsouzení, ani na tom neodsouzení. Nechce se na tom podílet. Na tom, jak s ním vláčejí jenom proto, že vyjádřil svůj názor. V tom je ta podstata, kterou pojmenovává svým pasivním odporem. Tomu hodně lidí nerozumí a nevěří mu to,“ vysvětluje vězňův pasivní přístup Vít Klusák.
Na druhou stranu vzpomíná na situace, kdy Roman Smetana jednal velmi pragmaticky. „V říjnu po krajských volbách se mu v přestrojení za televizního zvukaře podařilo proniknout až k premiéru Nečasovi. Novináři se na něho vrhli a žádali, aby si pro fotografy a kamery znovu nasadil paruku, s níž se při vstupu maskoval. Řekl, že ne. Odmítl ze sebe dělat šaška,“ říká filmař.
Jedni ho mají za blázna, jiní za hrdinu. „Pro mne je zosobněním člověka, který odmítá jednat tak, jak mu to společnost naprogramovala,“ říká Filip Remunda. „To je velmi důležité, protože podobné věci dělal Švejk za světové války. A také všem připadal jako šílenec. On ale tím svým neuvěřitelně důmyslným způsobem upozornil na tu mašinu, pro kterou jako voják musíte plnit rozkazy. A tak se stane, že dostanete pušku a podle zákonů prorazíte někomu srdce kulí...“
I proto příběh Romana Smetany rokem 2012 rozhodně nekončí.
Text a foto: Tomáš Netočný
-
Vážení čtenáři,
příběh Romana Smetany je součástí svátečního seriálu „Příběhy tohoto roku“, v němž vám přibližujeme dvanáct osobností, které zasáhly do dění roku 2012.
Prvních pět příběhů vyšlo v Insideru tento týden: Zpověď maratonské běžkyně z Londýna Ivany Sekyrové 17. 12. (http://bit.ly/T5n25Y), rozhovor se Sabinou Tančevovou, tajemnicí Václava Havla 18. 12. (http://bit.ly/VTfDnP) a vyprávění osobního přítele a sponzora Baracka Obamy 19. 12. (http://bit.ly/VRJ7lC). O pádu Tomáše Engeho jste mohli číst 20. 12. (http://bit.ly/VaemaO).
Další díly seriálu naleznete v Insideru 27., 28. a 31. prosince.
