Zahraničí - Jsou porážky, kdy se těch největších chyb nedopustíte v čase, který porážce předcházel, ale hrozí vám až po ní.
Prohra, kterou o úterní noci utrpěla v USA Republikánská strana, spadá přesně do této kategorie. Buďme upřímní: To, co se přihodilo republikánům, nepochybně porážka je, byť opětovné získání většiny ve Sněmovně reprezentantů je kriticky důležitý úspěch, který udrží minimálně po příští dva roky stranu jako relevantního hráče na americké politické scéně.
Největší chyba, kterou by nyní Republikánská strana mohla udělat, by bylo svalit vinu za volební porážku na Mitta Romneyho. Už v noci, v prvních analýzách, se například na konzervativně laděné televizní stanici Fox News objevily názory, že republikáni prohrávají vždy, když nominují nedostatečně konzervativního kandidáta (a za toho republikánská pravice Romneyho vždy považovala).
Mitt Romney však neprohrál proto, že by byl málo konzervativní, ale proto, že naprosto nedokázal oslovit dvě skupiny voličů, které tvoří čím dál větší část elektorátu a jsou – ať už se to konzervativcům z Fox News i odjinud líbí, či nelíbí – budoucností této země: mladé a etnické menšiny, především pak Hispánce.
Romney nedokázal oslovit ani třetinu jedné či druhé skupiny. Přičemž v dnešní Americe, kde jsou Hispánci nejrychleji rostoucí a zároveň politicky čím dál víc angažovanou menšinou, je nemožné vyhrát prezidentské volby, když na svou stranu získáte jen 27 procent Hispánců, což je noční výsledek Romneyho.
Republikány vhání stav, kdy stejně jako letos musí spoléhat na zmenšující se bílou většinu (Romney získal 60 procent bílých hlasů, a přesto prohrál), do velmi absurdní situace. Snaží se všemožnými prostředky snižovat volební účast a ztěžovat ji právě skupinám, jako jsou Hispánci. To je nedůstojné a hanebné, vzhledem k historii této strany.
Již den před volbami, když jsem o politické situaci diskutoval s odborníky na Harvardu, mi politolog Paul Debole (v roce 2008 pomáhal s kampaní Johnu McCainovi) řekl, že čeká, že se do čela Republikánské strany bude muset postavit Jeb Bush.
Bývalý floridský guvernér a bratr exprezidenta Bushe má za manželku Hispánku a hovoří španělsky. Co je ale daleko důležitější, během svých dvou funkčních období se na Floridě prezentoval jako člověk, jenž velmi systematicky pracoval na řešení problémů, které Hispánce nejvíc pálí.
V průběhu letošní kampaně občasně, přesto velmi jasně kritizoval protiimigrantské postoje republikánů a zdůrazňoval hrozbu, které strana čelí, když bude vnímána jako nepřítel přistěhovalců. (Jestli je v něčem Romney vinen ve své porážce, pak právě ostře protipřistěhovaleckou rétorikou, kterou zvolil zejména během republikánských primárek.)
Za svou si například vzal reformu školství, což je téma, které je pro hispánskou menšinu a potažmo chudší Američany, kteří nemají na to, aby zaplatili svým dětem špičkové školy, klíčové téma.
Výše uvedené činí z Jeba Bushe ideálního kandidáta na to, aby vyvedl Republikánskou stranu z pasti, do které ve vztahu k mladým a menšinám padla.
Je to paradox, že další příslušník rodiny Bushů by měl republikány vyvést zpět na výsluní, když ten poslední Bush, který zasedl v Bílém domě, se stal jedním z hlavních viníků Romneyho noční porážky (naprostá většina voličů připsala současné hospodářské problémy země jemu, nikoli prezidentu Obamovi). Jeví se to ale jako ta nejlepší v tuto chvíli dostupná varianta.
Pavel Tomášek, šéfredaktor Aktuálně.cz, z Bostonu, USA
