Za kulisy událostí - Pražský institut CERGE-EI potvrdil, že patří ke světové špičce mezi vědeckými pracovišti. Předminulý týden se na Oxfordské univerzitě konal druhý ročník konference zaměřené na propojení psychologie s ekonomií, a prestižní anglická univerzita požádala o spolupořádání právě CERGE-EI – pražští badatelé měli na starosti výběr pozvaných vědců.
„Je běžné, že jednotlivci jezdí na zahraniční semináře. Ale aby si jedna instituce takhle pozvala celou jinou instituci, to je čest,“ říká Filip Matějka z CERGE-EI, který se tématu takzvané racionální nepozornosti v ekonomii věnuje už od svých studií na americkém Princetonu.
Dobré jméno si pražský institut vydobyl před dvěma lety, kdy pořádal první ročník konference. Z pětadvaceti oslovených světových ekonomů tehdy přijalo pozvání dvacet, účastnil se jí mimo jiné i držitel Nobelovy ceny Christopher Sims, s nímž Matějka dlouhodobě spolupracuje. „Podařilo se nám kolegy přesvědčit, že umíme udělat konferenci na špičkové úrovni i proto, že se nám v daném oboru daří. V Oxfordu chtěli záruku kvalitního programu, tak oslovili nás,” zmiňuje čtyřiatřicetiletý český ekonom.
Teorie racionální nepozornosti nabírá v posledních deseti letech ve vědeckých kruzích na popularitě. V zásadě jde o přenos poznatků z psychologie do ekonomických modelů.
Zjednodušeně řečeno: kolem lidí je příliš mnoho informací na to, aby je zvládli všechny vnímat, a proto si z nich vybírají jen ty pro ně důležité. Na základě nevědomosti pak dělají různá špatná rozhodnutí a cílem této teorie je popsat, jaké chyby a v jakých situacích jsou nejčastější. „Původně myšlenka vznikla s tím, že by teorie mohla poskytnout nové modely centrálním bankám. Modely, které by více odpovídaly skutečnosti,” vysvětluje vystudovaný matematik.
Na CERGE-EI se teď Matějka se svými kolegy věnuje i aplikaci teorie na téma diskriminace na pracovním trhu. Navazují na výzkum svých amerických kolegů. Ti rozeslali tisíce shodných životopisů do různých firem – jediné, co na nich měnili, bylo jméno údajných uchazečů, které jednou dávalo tušit, že jde o bělocha, jindy o Afroameričana. Výsledkem toho bylo až o polovinu méně pozvánek na pracovní pohovor ve druhém případě.
„S tím souvisí i jeden příklad z Newyorské filharmonie. Zjistili, že mají soubor plný mužů, přitom školy jsou plné studentek. Nechali tedy při přijímacích pohovorech komisi sedět zády k tomu, kdo hrál. A najednou šlo procento přijatých žen prudce nahoru,” popisuje Matějka, jaké může mít teorie dopady v praxi.
Se svým vlastním výzkumem na téma racionální nepozornosti uspěl také v jednom z pěti nejvýznamnějších vědeckých časopisů. A koncem minulého týdne přišla pražským badatelům zpráva, že pravděpodobně otisknou i další jejich článek. V tom, kolik lidí z institutu dokázalo dostat svou práci do pětice nejklíčovějších časopisů, patří pracoviště mezi evropské premianty – za poslední dva roky jim vyšlo pět článků a další tři mají reálnou šanci na otištění. „Je na tom vidět, jak CERGE-EI roste. Když má někdo například v Americe jeden článek v těchto časopisech, už dostane profesorskou definitivu téměř kdekoliv. A když má tři, tak i na Harvardu,“ uvádí Matějka.
On sám přitom od vědecké práce málem zběhl. Než se v roce 2010 vrátil do Česka, založil si poradenskou firmu. Měl prý pocit, že tady nejde vědu dělat za slušné peníze. Nakonec ale nastoupil na CERGE-EI a znovu se k ní vrátil. „Mám o něco výraznější značku, protože spolupracuji s držitelem Nobelovy ceny, ale jsou tu další ekonomové právě v mém věku, kteří patří k evropské špičce,“ doplňuje. Někteří z nich přednášeli i na oxfordské konferenci – kromě Matějky to byl například Michal Bauer, Jakub Steiner či z Fakulty sociálních věd UK Julie Chytilová.
Kateřina Surmanová
