Zahraničí – José Barroso jako předseda Evropské komise má formálně vzato na starosti všech více než půl miliardy obyvatel sedmadvaceti členských zemí. I deset milionů, které žijí v jeho rodném Portugalsku a kterým vládl v letech 2002 až 2004 jako premiér.
Pohled z Bruselu či odkudkoli v EU na Portugalsko ale dnes není zrovna radostný. Barrosovi nástupci mají v rukou zadluženou zemi, která provádí velmi tvrdé škrty, a nejen přítomnost, ale ani výhled do budoucnosti nevypadá příznivě.
Loni portugalská ekonomika klesla o více než tři procenta, letos klesne podle odhadů o více než dvě procenta. Veřejný dluh klesne letos z 123,6 procenta HDP na 122,4 procenta, což není nijak ohromující posun.
Rozpočtový deficit se nedaří stlačit na úroveň, kterou požadují mezinárodní věřitelé či Evropská unie. Naopak, loni se zvýšil na 6,4 procenta.
Země plní podmínky pomoci ve výši 78 miliard eur, kterou dostala od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. Klesají mzdy a důchody, propouští se, firmy krachují, osekává se rozpočet, kde to jen jde.
Bez práce téměř 18 % Portugalců, mladých víc
Nezaměstnanost se blíží osmnácti procentům, ve skupině lidí mladších čtyřiadvaceti let přesáhla 38 procent. Proti Španělsku jsou to sice stále nízká čísla (španělská nezaměstnanost je na 27 procentech a u mladých činí skoro 56 procent), ale to je slabou útěchou.
Domácí poptávka v Portugalsku je slabá, export, závislý do značné míry na Španělsku, slábne. „Současná mladá generace bude v Portugalsku první, které se bude žít hůře než té předchozí,“ prorokuje Francisco Calheiros, předseda Portugalského svazu turistiky.
Barroso se snaží krajany povzbuzovat. V březnu se po dlouhé době objevil v Lisabonu a přesvědčoval Portugalce, že bude lépe a země jde správným směrem.
„Je reálné, že se Portugalsko brzy vrátí k růstu. Portugalský úsporný program je úspěšný a dobře realizovaný,“ prohlásil předseda Evropské komise. Zasadil se také o to, aby Lisabon dostal odklad na předepsané snížení rozpočtového deficitu pod alespoň pět procent až na příští rok 2014. Původně měl limit splnit už letos.
Moc pochopení ale doma nenachází. Podle průzkumů považuje 70 procent obyvatel země tvrdá úsporná opatření za extrémní a nespravedlivá a podle zjištění deníku Diário de Notícias je 87 procent Portugalců „zklamáno demokracií“.
Pouliční protesty na konci minulého roku, zorganizované aktivisty na sociálních sítích a odborovou centrálou CGTP-IN, byly největšími demonstracemi v zemi od konce diktatury a přechodu k demokracii v roce 1974.
Portugalsko, země ztracené víry v budoucnost
Reportér agentury Reuters nedávno Portugalsko navštívil a napsal sérii reportáží. Shrnul své pocity do stručného sdělení, že Portugalsko je země, která ztrácí víru ve slibnou budoucnost.
Mladí Portugalci utíkají za lepší perspektivou nejen do jiných evropských zemí, ale také do Brazílie.
K Barrosovu působení ve funkci portugalského premiéra je třeba říci, že už tehdy prosazoval reformy. Snižoval veřejné výdaje a stal se velmi nepopulárním u státních zaměstnanců a úředníků. Rozpočtový deficit za jeho vlády (jedná se o roky 2002 až 2004) byl vždy pod hladinou tří procent, předepsanou Evropskou unií.
V dnešním Portugalsku to zní jako vzdálená pohádka. Jestli se Barroso po vypršení svého druhého mandátu předsedy Evropské komise příští rok vrátí do portugalské politiky (jeho předchůdce v křesle předsedy Evropské komise Romano Prodi se po návratu do Itálie stal znovu premiérem), bude i pro něj obtížné limity splnit a postavit zemi na nohy.
Pokud vůbec budou radikálními úsporami rozhněvaní Portugalci o jeho služby stát.
Martin Novák
