Varšava - Téměř sedmdesát let od konce druhé světové války rozděluje polskou společnost... válečný film. Drama Pokłosie režiséra a scenáristy Wladyslawa Pasikowského o masakru Židů polskými sedláky podle mnohých diskredituje zemi. Tvůrci jsou obviňováni ze "zrady".
Uznávaný režisér Pasikowski, který se k filmové tvorbě vrátil po zhruba desetileté pauze, představuje osobitý pohled na dějinné události.
Film Pokłosie, jehož název by se do češtiny mohl přeložit jako Následky, pojednává o masakru 340 polských Židů v městečku Jedwabne v roce 1941. Děj se ovšem odvíjí v nedávné minulosti, v roce 2001, v imaginární vesnici Gurówka kolem příběhu dvou bratrů. Muž jménem Józek Kalina, kterého ztvárnil herec Maciej Stuhr, zjišťuje hrůzné události, jež se tam odehrály za fašistické okupace. Tamní obyvatelé, včetně otce hlavního hrdiny, byli na pokyn nacistů zaživa upáleni ve stodole. Na masakru se měli podílet i vesničané, kteří se tak chtěli zmocnit jejich pozemků. Když se pokouší odhalit minulost, naráží na odpor a nepochopení. Obyvatelé vsi jeho počínání vnímají jako nepřátelskou výzvu, která narušuje spiklenecké mlčení o 60 let starém tajemství.
Inspirací pro autora akčních dramat Kroll anebo Psy byla kniha historika Jana Tomasze Grosse Sousedé, v níž poukázal na tragédii v Jedwabnem. Podle některých kritiků však Pasikowski jde dál a pokouší se o manipulaci s historií. Tvůrci vytýkají, že svým snímkem poškozuje Polsko. Podle nich film vyvolává dojem, že podobné události byly v Polsku běžné. Další kritici však nešetří chválou a označují snímek za nejlepší ukázku polské filmové tvorby posledních let. Poklonu tvůrcům složil mimo jiné slavný polský režisér Andrzej Wajda. „Je to báječný, strhující snímek. Jsem rád, že vznikl,“ řekl po premiéře. Podle něj se film dostane do dějin kinematografie.
Snímek vyvolal velmi emotivní diskusi v médiích i mezi blogery na internetu. Ve městě Ostrołęka na severovýchodě Polska byl snímek dokonce stažen z programu místního kina. Rozhodnutí vedení kulturního střediska podpořili i někteří politici. „Není třeba promítat každý brak,“ komentoval incident opoziční konzervativní poslanec Arkadiusz Czartoryski.
Katolická rozhlasová stanice Radio Maryja označila film za protipolský. „Pasikowski představuje šerednou, krajně oportunistickou, antipolskou postavu. Plive na svůj lid a lže, protože se mu to vyplácí – může za to dostat peníze a ‚ohřát se‘ na výsluní ‚morální autority‘,“ uvedla. Podle některých komentátorů jde o „nejodvážnější polský film“. Další však autorům vytýkají neobjektivnost a předpojatost.
Herec Maciej Stuhr musí podle polských médií snášet za roli hlavního hrdiny Józefa záplavu nenávistných výtek. Blogeři mu vytýkají „špinění hnízda“ a „pomluvu vlasti“. Herec však tvrdí, že nejde o žádné očerňování Polska a reakce společnosti svědčí o tom, že film stál za natočení.
Mezi tvrdé kritiky snímku patří mimo jiné Jaroslaw Kaczyński, vůdce pravicové opozice a bratr bývalého polského prezidenta Lecha Kaczyńského, který zahynul při letecké katastrofě v Rusku. „Neviděl jsem Pokłosie a ani nemám v úmyslu ho zhlédnout,“ uvedl podle serveru wiadomosci.cz. Podle něj „skutky páchané skupinkou osob nelze přičítat všem Polákům“.
Další politik z Kaczyńského strany Právo a spravedlnost Czeslaw Bielecki, který o sobě tvrdí, že je polský Žid, uvedl, že jej film Pasikowského uráží. V rozhovoru pro rozhlasovou stanici TOK FM řekl, že na základě svědectví jeho rodiny o okupaci, ale i vlastních zkušeností z konspirace v 80. letech, je přesvědčen, že příběh o „temných a zlých vesničanech nepřátelských vůči Židům je silně vypreparovaným fragmentem skutečnosti“. Podle něj film sděluje „pouze zlomek pravdy zbytečně laciným způsobem“.
Někteří polští kritici filmu dokonce vytýkají skutečnost, že se na jeho financování podílelo Rusko. Mezi spoluproducenty jsou ruská studia Metrasfilm a Artiom Vasiljev. Podle zdrojů citovaných polskými médii ruská strana údajně měla přispět částkou 260 000 eur díky svému členství ve fondu Rady Evropy na podporu koprodukce, distribuce, promítání a digitalizace evropských filmů Eurimages. Na tvorbě filmu se ale podílely také slovenské či nizozemské společnosti.
Na obranu filmu se postavil deník Gazeta Wyborcza, podle něhož se Pokłosie „dostává do kolektivního podvědomí a stává se jakýmsi druhem exorcismu”. Kritik Tadeusz Sobolewski pak upozornil, že film vznikl v době, kdy stále žijí autentičtí svědkové tragických událostí. Zároveň zdůraznil, že jde o umělecký projev, nikoli dokument.
